Jsme na křtu březnového vydání Playboye. Baví vás focení?
Dalo by se říct, že vlastně docela ano. Když je vám hezky ve vašem těle, tak se člověk i méně stydí. Mě baví být jako žena, takže myslím, že i to focení k tomu patří. Každopádně pokud je u toho určitý počet lidí, tak mívám trému. Nejsem modelka, nevypadám dobře při každém nasvícení a z každého úhlu. Ale to už je potom o důvěře a o tom, aby se člověk nějak uvolnil a hrál si.
Zažila jste i nějaké odvážnější focení?
Byla jsem nejednou focená skvělou fotografkou nahá či svlečená. Ale nikdy jsem se neodhalila úplně. Spíš to bylo o tom, že mi bylo řečeno, že ty křivky jsou fajn a že by bylo hezké je nějakým způsobem vyfotit. Tak jsem na to přistoupila a těšilo mě to. A ten výsledek byl vždycky moc hezký.
Říkala jste, že je důležité se cítit dobře ve svém těle. Vy vypadáte fantasticky. Co děláte pro udržení si takové postavy?
Určitě záleží na období, kterým jako ženy procházíme, jak se vyvíjíme, jak nám pracují hormony a tak dále. U mě je to hodně i přístupem k sobě samé. Ale také v tom, že jsem velice často v pohybu a mám ráda sport. Všem bych řekla: hýbejte se a sportujte, ale zase ne za každou cenu. Musí vás to těšit a bavit. Tím nejpřirozenějším pohybem je chůze. Když nebudu brát přímo nějaký sport, je třeba skvělé si pořídit zvířátko, pejska, který vás přinutí chodit na čerstvém vzduchu.
Kolik toho denně nachodíte? Máte krokoměr a nějaký limit, který musíte splnit?
Tak to neberu a tak k tomu nepřistupuji. Všechno záleží na tom, jak jsem zaměstnaná celým svým životem, co mám v diáři. Mám opravdu hodně práce a jsem za to moc ráda. A to je také o pohybu. Sport uzpůsobuji tomu, jak mám pracovní program, takže je to neodhadnutelné. Skutečně záleží na určitém období, kterým zrovna procházím.
Držela jste někdy drastickou dietu?
Pro každého může pojem drastická dieta znamenat něco jiného. Já jsem příliš neexperimentovala. Každopádně jsem u sebe poznala, že cokoli, čemu se říká dieta nebo jídelní program, který vám naordinuje někdo jiný opravdu napřímo, jak to má být, tak to není nic pro mě. To ale neznamená, že by to bylo špatně i pro někoho jiného. Rozhodně je skvělé a moc důležité nad věcmi moc nepřemýšlet a dělat je pocitově, intuitivně a pak nemít výčitky. To je také těžké a k tomu možná docházíme po celý život postupně. Jsou to takové nepodstatné věci. Když se cítíte hezky v prostředí, kde jste, tak tyto věci jdou stranou. A když si umíte vyhovět i v tom, že pro sebe něco i děláte, tak je vám pak dobře i v těle.
Zmínila jste výčitky po jídle. Máte nějaký hřích, jídlo nebo sklenku vína, kterému neodoláte?
Já jsem si nic nezakázala. Několik let nepiji, nikdy jsem ani nekouřila. Když by byla příležitost a já se napila, neměla bych výčitky.
Co chystáte v nejbližší době pracovního?
Já hraji opravdu téměř každý den. Autorské představení, které jsme napsaly čtyři kolegyně herečky, mělo rok od premiéry. Jsme v divadle Na Lávce a v divadle Semafor, to jsou naše domovské scény a hodně jezdíme. Pak mám úžasnou roli v La Fabrice, představení pro dvě herečky hraji s Vilmou Cibulkovou. Dále jsem v Divadle Palace, do toho točím komediální seriál Krejzovi. Teď mě čeká natáčení filmu.
Dělala jsem pro jednu nadaci obraz, který je návrhem trička. Navíc se mi podařila taková jarní spolupráce s továrnou na klobouky, kde mám svoji jarní kolekci. A samozřejmě je pro mě podstatná charitativní činnost a spolupráce s pejsky. To beru jako srdeční záležitost. Podle mě všichni, pokud jsme normální a máme dobré srdce, máme rádi zvířata. Já navíc měla možnost pracovat jako veterinární sestra, takže za toto propojení jsem ráda.
Máte toho opravdu moc. Jsou pro vás zvířata obecně jakousi formou relaxace?
Ano. Mám skvělého přítele, moc dobrého psa Puňtu. Mám i kocoura. Jsou to moji blízcí přátelé. Je jasné, že zvířata vám dělají dobře, jsou to terapeuti. To je fajn a souvisí to i s tím volným časem, že ho trávíte s kamarády.
