Vraťme se však do doby největšího rozkvětu Karlštejna. Tehdy si jej vedle pražského paláce užívaly, byť ve stínu svého císaře i české královny.
Nebyla to však Blanka z Valois, protože zemřela roku 1348, v době kdy byl hrad založen. Ani druhá manželka Anna Falcká nemohla zažít karlštejnské reprezentace v plné míře. Hrad se v té době stavěl, zároveň i vybavoval a zdobil nástěnnými malbami. Anna Svídnická, i když je zobrazena a dosud dochovaná na nástěnných malbách v kapli sv. Kateřiny, také nezažila hrad Karlštejn v plném lesku.
Teprve Alžběta Pomořanská, jediná korunovaná císařovna římská a čtvrtá manželka Karlova, mohla zažít karlštejnského pohodlí v plné míře. Hradní kaple byla v roce 1365 vysvěcena, čímž byla prakticky ukončena výstavba i výzdoba hradu. Alžběta si tedy mohla plně využít i fraucimoru ve třetím patře císařského paláce, který byl vybudován přímo nad komnatami císařovými.
Alžběta proslula svými schopnostmi fyzickými - na přání císaře ohýbala podkovy, meče a dýky. Přesto však mohla pobývat na hradě, na rozdíl od Vrchlického tradice, která vylučovala všechny ženy z hradu. (Pouze zakládací listina karlštejnské kapituly z roku 1357 hovoří o tom, že nesměla ve větší věži strávit žádná žena, ani legální manželka.)
