Jak dlouho jste se s Karlem Gottem znali?
Osobně jsem ho poprvé viděl v roce 1968 a hned jsem skočil do kapely Ládi Štaidla. Vystupovali jsme spolu pětadvacet let, do té doby, než jsem jako šéfdirigent převzal řízení Tanečního orchestru Československého rozhlasu.
Jaký jste měli vztah?
Pro mě to byl neuvěřitelně blízký člověk, skoro jako rodina.
Kdy jste se viděli naposled?
Naposled jsme se viděli v květnu na oslavě narozenin Jiřinky Bohdalové, které byly spojeny s projekcí filmu Klec.
Věřil jste, že porazí vážnou nemoc, se kterou bojoval několik let?
Když se mu to stalo poprvé, měli jsme koncert v Jablonci a domlouvali se, že se sejdeme a dohodneme věci ohledně dalšího vystoupení. Pak přišla operace a vídali jsme se sporadicky. Nicméně občas jsme spolu vystoupili. Když překonal nemoc tenkrát poprvé, myslel jsem, že to bude v pohodě. Po návratu nemoci jsem pak už byl trochu na vážkách. A když nedávno oznámili tu věc s leukémii, bylo mi jasné, že to není dobré.
Je nějaká píseň, která se vám okamžitě spojí s Karlem Gottem?
Od chvíle, co jsem se dozvěděl, že Karel zemřel, neustále mi v hlavě zní píseň Zavřu teď krám s básněmi, kterou jsme spolu často hrávali. Nemůžu ji dostat z hlavy.
Chtěl byste něco vzkázat zpěvákově rodině?
To se těžko něco říká. Ale zbyly po něm manželka a krásné čtyři dcery. Tak snad jen upřímnou soustrast a hodně sil. Karel však nikdy nezemře. Pro mě a nás všechny nejen v Česku, ale v celé Evropě, tu pořád bude. Jeho písničky nám ho budou připomínat pořád.
2. listopadu 2015 |
