Zpěvák Karel Gott si odvezl domů z Ústavu pro péči o matku a dítě v pražském...

Zpěvák Karel Gott si odvezl domů z Ústavu pro péči o matku a dítě v pražském Podolí svou nejmladší dceru Charlotte Ellu a její maminku Ivanu Macháčkovou. (2006) | foto: Petr PilařiDNES.cz

Karel Gott: Dřív jsem nebyl dobrý otec

  • 14
Na některých snímcích jsou sedmašedesátiletý Karel Gott a třicetiletá Ivana Macháčková zachyceni kolem své dcery Charlotty v poněkud dekoračních pózách. Připomínají Svatou rodinu, jak ji maloval Raffael.

„Nepředstavovali jsme si, že ty fotky evokují klasiky, jen jsme chtěli, aby měly romantickou náladu a vyjadřovaly náš vztah.“ Jaký je Karel Gott otec?

* Někteří budoucí otcové nad šedesát mají přece jen obavy, jestli to dobře dopadne, zda jejich spermie nepatří k těm línějším. A dají si udělat spermiogram. Co vy?
Poté, co spolu žijeme šest let, v nás uzrála myšlenka, abychom dali šanci aspoň jedné spermičce z těch miliard. A já svým spermiím věřil. Ostatně čím víc bych se ptal, tím víc by mě to zneklidňovalo. Jednou jsem jenom řekl, že bych možná chtěl syna, a dostával jsem stovky dopisů od léčitelů amágů, jak se na to připravit, aby to byl syn. A že celibát a že před tím jíst tohle a tohle. A když to má být opravdu kluk, musím to dělat hlavou směrem k východu. To byl skoro národní zájem.

* Nepolekalo to paní Ivanu?
Uvědomila si, tak pozor, už do toho vstupuje celolidové poradenství! A když řekla Helena Vondráčková na předávaní Slavíků v přímém přenosu „Ať je to ten kluk!“, tak Ivanka se vyděsila, ježíš, co teď? Tak jsem ji ujistil, že nejsem Jindřich VIII., že nepůjde na špalek.
(Paní Ivana přebaluje dceru, ale stačí zasáhnout: Každý ke mně chodil a přál mi, ať je to ten kluk! Mně to bylo jedno.)

* Elixír mládí nevynalezli sice alchymisté Rudolfa II., ale zřejmě na něj přišli bohatí a slavní šedesátníci dneška. Pořídit si dítě s mladicí aspoň o třicet let mladší a omládnout.
Omládnout? Kalendářově jistě ne, ale myšlením ano. Objeví se nový motiv a ten se přenese do jednání s lidmi, oživí chuť do práce. Občas slyším: Teď už asi nebudete tolik zpívat, teď už zřejmě uberete! Odpovídám: Naopak!

* Mezi věhlasnými otci pokročilejšího věku, jako jste vy, Karel Svoboda, Boris Hybner, je rekordmanem režisér Karel Kachyňa. Měl dítě v sedmdesáti s manželkou o dvaačtyřicet let mladší. Teď prý plánuje dítě i režisér Otakar Vávra! Neslyšel jste o tom?
To je fór?! Já bych se tomu vůbec nedivil. Z něho energie sálá a takové to lišáctví má v sobě, to vidíte, jak hoří.

* Dají se tahle děťátka pokládat i za rozmar zámožných a proslavených mužů? Nebo je to bláznovství? Či, jak se poeticky říká, naplnění pozdního života?
Já vůbec nemyslím na pozdní život! Jakmile zadám tenhle kód, tak to znamená, že si to uvědomuji, a tím pádem stárnu.

* Domníváte se, že se už stalo společensky neúnosné, žít stále s první manželkou?
Přemýšlel jsem o tom, ale už dávno. Co bude, když... Víte, úloha samce v přírodě je boj, přinést chleba a oplodnit co nejvíce samiček.

* Noviny se překonávají ve sladkých harlekýnských líčeních - rodinné zázemí vám prý nevynahradí žádní Zlatí slavíci ani televizní zrcátka soutěže TýTý nebo diamantové desky. Je to tak?
Nikdy jsem to nevyslovil. Jak bych mohl, když myslím celý život na kariéru! Potěšit svět, nejen sebe, reprezentovat svůj národ, mít jako zpěvák více barev, být tenor, rocker, swingař. Teď v sedmašedesáti se těžko změním, abych najednou začal vynášet zázemí rodiny, když mé toulavé boty mě pořád táhnou.
(Paní Ivanka (naléhavě): Měl bys zvolnit! Gott (rozhodně): Ne! Můžu zvolnit, ale nedělám to. To jenom Ivanka myslí, že bych měl.)

* Bez Slavíků a diamantových desek byste neměl v šestašedesáti novorozeně. Byl byste elektrikářem na penzi, šetřil si dva roky na týden dovolené na Kanárech a žádná mladice by o vás nezavadila ani pohledem.
To jsem si vyzkoušel jako elektrikář v Rustonce a později v ČKD. Nebylo snadné dobýt ženská srdce. Ošklivý kluk jsem nebyl, ale bylo těžké získat dívku, která se mně právě líbila.

Už nehraju muziku na plný pecky

* Paní Ivana nebyla první ženou, která s vámi chtěla mít dítě. Tohle když jste od milenek slýchával, tak jste ochladl do podoby grónského ledovce.
Ve stálejším svazku se to vždy projevilo, dřív nebo později. Každá žena řekla svým stylem: Bylo dost hry a teď chci vědět, co bude se mnou! Je mi už tolik... a myslím na to, abych včas měla rodinu. V ten okamžik se ve mně rozsvítily všechny ty varovné žárovky. Zrovna teď, kdy já mám takové plány? Počkám ještě!

* Kdežto u paní Ivany varovné žárovky popraskaly?
Ivanka mě zastihla v období, kdy jsem začínal přemýšlet, jak rozčeřit klidnou hladinu stereotypu.

* Teď mluvíte o čem? O vašem životě?
No jistě.

* Klidná hladina stereotypu?
Mám velice bohatý život na zážitky, ale kdybych měl shrnout, co to je za práci, tak řeknu stereotyp. Hledání inspirace, hledání písní. Oslovení textaře. Oslovení aranžérů. Schůzka o tom, jakou tomu dáme koncepci, jak to natočíme, kdy to vydáme. Na kterou píseň vsadíme a vší silou, energií, investicemi z ní uděláme hit, aby táhla celé album. A pokud se to podaří, myslet na turné. Je to pořád dokola, i když potkávám moře lidí.

* A najednou je tu drobeček, miláček!
Ano, a já sám cítím něco, co jsem nepoznal při svých dvou starších dcerách. Tam to neprobíhalo domluvou, pojďme, oba chceme! I když je mám rád stejně. Je to tak, jak mi lidi říkali: Počkej, uvidíš, jak budeš rád, že je máš! Ty takzvaně nechtěné. A měli pravdu. Byl jsem rád. Chlubil jsem se jimi.

* Nabízí se otázka, jakým jste byl pro ně otcem.
Nebyl jsem dobrý otec. Byli jsme výborní kamarádi, ale otcovství to nebylo, jak má být. Jenže právě proto, že jsem tam nestál, abych je potrestal, když nebudou úkoly, o to víc jsme byli kamarádi. Kájo mi říkaly, ne táto, až teprve později tati. Nevím, jestli to maminky tak chtěly. Kája byl kamarád, výbornej kamarád, kterej jim koupil všechno, i to, co nepotřebovaly. Nějaké ty maličkosti, třeba byt nebo auto.

* Nepřipadá vám někdy, že se vaše dcery mezi sebou svěřují: Tak se na něho podívej, jak se o tu malou stará, jak je z toho celej vedle, a s námi doma nežil a uznal nás až později...
Ne. Tohle rozhodně neřekly. Ani náznakem. Ale že si to myslí, je možné.

* Změnil jste se nějak? Skeptik by řekl, že netřeba se ptát. Bude méně vyspalý, nevrlejší, víc se mu bude chtít prásknout do bot při každé příležitosti.
Už si nehraju muziku na plný pecky. A také se nesoustředím na kreativní práci. Nedostanu se k tomu, abych třeba vymyslel nějaké představení, které písně vybrat, které nastudovat, ke kterým se vrátit. Ani k malování moc času nemám.

* Malování pro vás však bylo, pokud vím, dost podstatná součást uvolnění...
Malováním vyvažuji stres byznysu. To ticho kolem mne, jako krunýř proti světu. Nepouštím si žádnou muziku, úplně se soustřeďuji na tah štětce, až slyším ten zvuk. Je to absolutní, až téměř meditativní uvolnění.

* Kde tedy najdete tu svou chvilku?
Já vymyslím nejvíc věcí, když jedu autem. Mám tam diktafonek, zachycuji myšlenky. A jak ubíhá krajina, ta jízda někam, to je taková radost! Znáte ten krásnej fór? - Pane Khon, vy se pořád od nás stěhujete, a zase se vrátíte, a zase se vystěhujete! To si přece musíte rozmyslet, kde se cítíte nejlíp? - Na cestě! - Takže hlavně bejt on the road.

Závěť přepisuju často

* Někteří rodiče jsou po narození potomka opatrnější. Třeba jezdí pomaleji v autě. Asi na to také myslíte, nemělo by se mi nic stát!
Myslel jsem na to opravdu velmi intenzivně. A co by ta malá bez táty, a co by Ivanka tady... Do té doby, než jsem napsal novou závěť. (smích) Teď už je to jedno.

* Prosím vás, kolikrát jste tu vaši závěť už přepsal?
Je přepisovaná často. To paní notářce ale nevadí. Ona mě ráda vidí, připraví kávu, popovídáme...

* Kdy se narodila paní Ivana?
V sedmdesátém šestém, 20. ledna.

* Co vy jste zrovna dělal v té době?
Natáčel jsem album „Karel Gott 76“. Když jsem tady nedávno dělal pořádek v deskách, tak jsem tu desku vzal a ukázal Ivance: Podívej, v tomhle datu ses narodila. A já takhle vypadal!

* Co myslíte - to je oblíbené téma románů od Balzaka až po Párala - dá se láska, nebo aspoň přízeň mladé ženy udržet penězi, šperky?
Šperky se okoukají. A ty pravé jsou permanentně v sejfu, navíc ještě ne doma. Co z toho ta žena má? Peníze sice uklidňují, ale žena se chce předvádět, být ve společnosti, touha po zážitcích nehasne. Co s penězi, když si doma nic neužije. Ženy se rády dívají na romantické seriály, sní o tom, zažít nové dobrodružství, novou romanci.

* Možná se nedočkáte Charlottiny dospělosti, už nezažijete, co z ní bude. Je takové pomyšlení skličující?
(pomlka) Tak trošku je. Já se ale vyhýbám takovému přemýšlení. Protože myšlení ovládá tělo. Nepřipouštím si ponuré myšlenky, třeba jen ty o někom špatně myslet, natož pomlouvat. A když tak to řeknu mile, tu pomluvu. Bez úsměšku.

* Vaše vila, ten krásný zámeček plný obrazů, koberců, klidných koutů, jste měnil podle nálady z hnízdečka lásky na poustevnu filozofa nebo ateliér malíře. A teď je z ní především kojenecký ústav. Nezasteskne se vám občas po starých časech?
Někdy ano. Byl to život bachelor boye, který si zařídil každý den podle svého. Měl jsem chuť na společnost, tak tady bylo veselo! Chtěl jsem být sám, zkoušet u piana nové písničky, v které tónině je budu zpívat. A nebo prožívat krásnou romanci. Ke všemu jsem měl připraveno cédéčko se svou dramaturgií. Pro party hudbu, která má šmrnc, švih, rytmus a rozdovádí lidi, na posezení klidnější, elegantní jazz, piano bar jazz. A když přišla dámská návštěva, tak jsem si našel hlasy, které na dámu působily, krásné balady, kde jsem věděl, že mě tam náhle nevyruší solo na bicí nástroje, že se dáma nelekne. (smích) Když ještě maminka žila a slyšela určitou hudbu, tak věděla, že to začíná.

* Zatím si nedovedu představit, že paní Ivana řekne: Karle, dnes večer jdu s přítelkyněmi do divadla, pohlídáš malou? To byste zřejmě zkoprněl!
Snad bych to dokázal, mám přečtenou patřičnou literaturu. Netuším ale, zda bych si vždy věděl rady. Mimino neřekne, co mu chybí. Jenže Ivana to zatím neudělá. Dlouho to neudělá.

Mám tři potomky, víc ne!

* Už jste svou tříměsíční Charlottu namaloval?
Majitel Gottova muzea, mého bývalého letního domu, si přál, že bychom měli mít své vlastní víno ve vinném sklípku. A jedno víno by mělo být věnováno Charlottce, abych udělal vinětu. Tak jsem ji spontánně namaloval, takovou impresionistickou malůvku, a víno se jmenuje Chateau Charlotte.

* Paní Ivana vyprávěla, že malá se nejvíc směje, když blinká. Tedy ještě víc se směje, když blinká a vy jí do toho zpíváte!
Ne, tak to není. Postup je, že já začnu zpívat a ona pak zvrací. A přitom se usmívá! Pro mne je to něco nového, já jsem ještě nezažil ženu při mém zpívání ublinkávat. A ona mě poslouchá, oči úplně dokořán a pořád ublinkává.

* Co malé vlastně zpíváte?
Já si někdy vymýšlím texty, legrační texty. Pustíme si třeba Mozartovu symfonii a já zpívám, popisuju, co jsme dělali. My jsme papáááli, pak jsme blinkáááli, pak jsme kakáááli a pře - ba - lo - va - li.

* Když vaše hvězda stoupala a kolem samá mladá holka a vy pln chtivosti na hudbu, lásku, dobrodružství, jak jste se tenkrát díval na ženáče? Jako na nepochopitelné tvory?
To byl pro mne velmi vzdálený svět. Byl jsem dokonce přesvědčen, že bych jako ženatý nemohl u profese zůstat. Že bych v sobě neměl to střídání nálad, být svobodný, a přitom nalézat touhu po sblížení.

* Ruku na srdce - chodí někde po světě vaši potomci, ke kterým se nesmíte hlásit?
Věřte tomu, pane Pacino, že bych vám to řekl, dneska už bych to mohl říci. Nechodí! Nejsou!

* To je při četnosti vašich dobrodružství dost neuvěřitelné. Tenkrát ještě neexistoval AIDS, pohlavní choroby byly u nás prakticky likvidovány, souložilo se bez ochrany v těch krásných časech, kdy Gott měl stále nové chytlavé písničky a stále nové chytlavé milenky.
No, a proto si Gott dával pozor! I když... V Německu, jak se psalo o mých dcerách, tak jsem v jednom interview prohlásil, že bych možná ještě měl rád syna. Ozvala se jedna paní, že už mého syna má. Tvrdila, že jsme ho počali jedné noci v šedesátém osmém v hotelu v Las Vegas. Akorát se švihnula o jeden rok, naštěstí!

* Když jsme spolu hovořili naposled, už po narození Charlotty, byl jste si jist, že fanynky vás neopustí. Vždyť Gott celý život vytvářel image zpěváka, který zpívá všem ženám! A teď má jednu doma i s dítětem. Dostal jste nějaký dopis: Pane Gotte, vy jste mě zklamal?
Nějaké tam byly. Najednou prý nepatřím všem! Takové posluchačky, které mně mají za zlé, že jsem se konečně zadal, a tím pádem se jim můj zpěv už třeba tolik nelíbí, mě zklamaly. Já přece pořád zpívám všem.