„Začínám pomalu psát, dokud mi paměť slouží. Chci, aby moji příznivci měli možnost přečíst moje paměti mýma očima a ne od někoho, kdo píše o mně beze mě. Naštěstí mám ochrannou známku na své jméno, takže kniha o mně může být jen se mnou,“ prohlásil.
Zpěvák zavzpomínal také na své dětství a na okamžik, na který nikdy nezapomene. „Stal se za druhé světové války, když při bombardování Plzně dostal zásah i náš dům. Tři dny a tři noci nás vyhrabávali ze sutin,“ řekl.
Po zpěvákovi v Německu na začátku kariéry chtěli, aby si změnil příjmení, protože Gott, tedy Bůh, se podle nich nehodil. On to však neudělal. Karel Gott promluvil také o emigraci do západního Německa, ze které nakonec sešlo.
„Místo pozitivního hodnocení, že jsem zůstal doma v Praze, kde nás lidé potřebovali, mi to bylo někdy vyčítáno. Nebylo to hodně lidí, co mě kritizovali, ale bylo je v nové době nejvíc slyšet. Nespravedlnost jsem cítil v tom, že jsem podle nich vlastně udělal chybu, že jsem se vrátil. A tím jsem dostal nálepku, že jsem byl zpěvákem systému, který tu byl,“ postěžoval si.
„Kdybych býval zůstal v západní Evropě a pak se vrátil z emigrace s vítězným gestem, byl bych asi uvítán v těch dnech lépe. Mnoho lidí se ale rádo vymezilo v té době proti Gottovi a čekali, jak to s ním dopadne.“
Karel Gott v roce 1983.
Podle Karla Gotta i za totality v umění vzniklo mnoho hodnotného a nebyla to jen doba temna. „Na takové názory mám averzi. Například v 60. letech vzniklo mnoho výborných písní, nových divadel, objevily se skvělé filmy a knihy, kvalitní časopisy. Některé dobré věci v umění vznikají za jakéhokoli režimu,“ míní několikanásobný Zlatý slavík.
Přiznal také, čeho lituje. „Za jednou věcí si stát nemohu. To, když se mnou někteří lidé mistrně manipulovali, a já jsem tomu důrazně nečelil. Třeba takzvaná Anticharta, to byl vrchol manipulace. Prostě nás tam nahnali, poslali před tím za mnou lidi, kteří mi neřekli celou pravdu. Slovo Anticharta nikdy předtím nezaznělo,“ dodal.
13. února 2017 |
