a vymetené nebe neslibuje seslat ani kapku vody. Pomocník, který může nahradit těžké konve i dešťové mraky, se nazývá kapková závlaha.
Kapková závlaha se hodí především tam, kde jsou rostliny vysazeny v pravidelném sponu: často se používá například v sadařské nebo lesnické velkovýrobě, ale uplatnění najde třeba u obyčejného zahradního živého plotu. Děrované hadice mohou zalévat také třeba záhon jahod nebo květáků. Složitější by ovšem byla instalace tam, kde je třeba rovnoměrně rozprostřít vláhu po celé porostlé ploše: na závlahu trávníku se přece jen hodí lépe stará dobrá hadice nebo rozprašovač. Také v nepravidelně vysetém záhoně letniček by kapkový systém nebyl ideální.
Ani kapka nazmar
»Jednou z výhod kapkové závlahy je úspora vody,« vysvětluje Eduard Chvosta z Pražské botanické zahrady. »Při zálivce konví nebo kropení hadicí se totiž značná část vody nestačí vsáknout, takže odteče, aniž ji rostliny využijí. Při pomalém dávkování po jednotlivých kapkách však takové ztráty nehrozí.« Neustálý mírný příděl kapek je příznivý nejen pro zahradníkovu peněženku, ale i pro rostliny. Klasická zálivka, která se jim dostává jednou za den, je pro ně totiž »vodním stresem«: od počátečního přebytku vody se během dne dostanou až ke stavu žízně těsně před dalším zalitím. Na rozdíl od konve nebo hadice umí kapková zálivka přesně zamířit, takže vláha putuje přímo ke kořenům rostliny a nestéká po listech a květech. Díky tomu rostliny méně trpí plísňovými chorobami, které se snadno vyvíjejí ve vlhkém prostředí, jaké je na mokrých listech.
Voda může téct z kohoutku i ze sudu
Výrobci nabízejí řadu různých systémů kapkových závlah, které fungují na témže principu: hadice rozvádějí vodu ze zdroje přímo ke kořenům jednotlivých rostlin. Zdrojem přitom může být jak kohoutek vodovodního řadu, kde je voda pod tlakem, tak i sud s nasbíranou vodou. »Na naší brdské chalupě svádím dešťovou vodu ze střechy do dvou stolitrových sudů. Ty vystačí jako zdroj kapkové závlahy pro celou zahradu od nedělního večera až do čtvrtečního večera takže když přijedu na víkend, nikdy nenajdu vysušený záhon,« chválí si Petr Kahler z Prahy, který zavedl kapkovou závlahu na svou zahrádku už před třemi roky. Ze zdroje se hadice rozvedou těsně nad zemí ke kořenům rostlin. Podle toho, k jaké plodině zamíří, se řídí i odstup otvorů, z nichž voda odkapává: zpravidla jsou od sebe vzdáleny dvacet pět až sedmdesát centimetrů. Závlahové trubky mohou zůstat na záhonech po celý rok, i během zimy. Materiál odolává lehkému zatížení - například kolečku. Na místech se zvýšeným provozem, jako jsou cestičky, však neškodí hadice zapustit pod zem a protáhnout je kovovou trubkou.
Nutností je filtr
»Ať už používáte vodu z jakéhokoli zdroje, nemůže se zavlažovací systém obejít bez filtru,« upozorňuje Ján Kertis, prodejce kapkových závlah. »Ve vodovodu i v sudech bývá totiž množství nečistot - ať už rzi, nebo vyvíjejících se řas, které by mohly úzké zavlažovací otvory ucpat.« Řasy se s vysokou pravděpodobností objeví také tam, kde jsou některé součásti zavlažovacího potrubí z vyrobeny průhledného materiálu: v pomalu proudící vodě s dostatkem slunečního světla totiž mají optimální životní podmínky. Pokud se vám průhledné hadičky začnou zelenat, můžete je vyhnat měďnatým přípravkem - například modrou skalicí -, který likviduje jednobuněčné organismy, ale vyšším rostlinám neškodí. Problémy mohou nastat i tam, kde z kohoutku proudí tvrdá voda. Bělavé vápenaté usazeniny, které ucpávají trysky, můžete odstranit buď mechanicky, nebo použít změkčovadlo. Tím může být roztok octa nebo kyselina salicylová, jímž zanesené trysky propláchnete. »Kyselá koupel« ani měďnaté hubení řas by však neměla probíhat na záhoně, aby voda nestékala k rostlinám.
Kapky plné živin
»Kapková závlaha může posloužit nejen jako rozvod vody, ale také hnojiv: stačí do sudu nebo nádrže, odkud čerpáte vodu, přidat kapalné hnojivo,« radí Eduard Chvosta. To se však hodí především tam, kde všechny hadice směřují k jednomu druhu rostlin. Spojovat přihnojování jahod a živého plotu už by tak jednoduché nebylo
Kapková závlaha se hodí především tam, kde jsou rostliny vysazeny v pravidelném sponu: často se používá například v sadařské nebo lesnické velkovýrobě, ale uplatnění najde třeba u obyčejného zahradního živého plotu. Děrované hadice mohou zalévat také třeba záhon jahod nebo květáků. Složitější by ovšem byla instalace tam, kde je třeba rovnoměrně rozprostřít vláhu po celé porostlé ploše: na závlahu trávníku se přece jen hodí lépe stará dobrá hadice nebo rozprašovač. Také v nepravidelně vysetém záhoně letniček by kapkový systém nebyl ideální.
Ani kapka nazmar
»Jednou z výhod kapkové závlahy je úspora vody,« vysvětluje Eduard Chvosta z Pražské botanické zahrady. »Při zálivce konví nebo kropení hadicí se totiž značná část vody nestačí vsáknout, takže odteče, aniž ji rostliny využijí. Při pomalém dávkování po jednotlivých kapkách však takové ztráty nehrozí.« Neustálý mírný příděl kapek je příznivý nejen pro zahradníkovu peněženku, ale i pro rostliny. Klasická zálivka, která se jim dostává jednou za den, je pro ně totiž »vodním stresem«: od počátečního přebytku vody se během dne dostanou až ke stavu žízně těsně před dalším zalitím. Na rozdíl od konve nebo hadice umí kapková zálivka přesně zamířit, takže vláha putuje přímo ke kořenům rostliny a nestéká po listech a květech. Díky tomu rostliny méně trpí plísňovými chorobami, které se snadno vyvíjejí ve vlhkém prostředí, jaké je na mokrých listech.
Voda může téct z kohoutku i ze sudu
Výrobci nabízejí řadu různých systémů kapkových závlah, které fungují na témže principu: hadice rozvádějí vodu ze zdroje přímo ke kořenům jednotlivých rostlin. Zdrojem přitom může být jak kohoutek vodovodního řadu, kde je voda pod tlakem, tak i sud s nasbíranou vodou. »Na naší brdské chalupě svádím dešťovou vodu ze střechy do dvou stolitrových sudů. Ty vystačí jako zdroj kapkové závlahy pro celou zahradu od nedělního večera až do čtvrtečního večera takže když přijedu na víkend, nikdy nenajdu vysušený záhon,« chválí si Petr Kahler z Prahy, který zavedl kapkovou závlahu na svou zahrádku už před třemi roky. Ze zdroje se hadice rozvedou těsně nad zemí ke kořenům rostlin. Podle toho, k jaké plodině zamíří, se řídí i odstup otvorů, z nichž voda odkapává: zpravidla jsou od sebe vzdáleny dvacet pět až sedmdesát centimetrů. Závlahové trubky mohou zůstat na záhonech po celý rok, i během zimy. Materiál odolává lehkému zatížení - například kolečku. Na místech se zvýšeným provozem, jako jsou cestičky, však neškodí hadice zapustit pod zem a protáhnout je kovovou trubkou.
Nutností je filtr
»Ať už používáte vodu z jakéhokoli zdroje, nemůže se zavlažovací systém obejít bez filtru,« upozorňuje Ján Kertis, prodejce kapkových závlah. »Ve vodovodu i v sudech bývá totiž množství nečistot - ať už rzi, nebo vyvíjejících se řas, které by mohly úzké zavlažovací otvory ucpat.« Řasy se s vysokou pravděpodobností objeví také tam, kde jsou některé součásti zavlažovacího potrubí z vyrobeny průhledného materiálu: v pomalu proudící vodě s dostatkem slunečního světla totiž mají optimální životní podmínky. Pokud se vám průhledné hadičky začnou zelenat, můžete je vyhnat měďnatým přípravkem - například modrou skalicí -, který likviduje jednobuněčné organismy, ale vyšším rostlinám neškodí. Problémy mohou nastat i tam, kde z kohoutku proudí tvrdá voda. Bělavé vápenaté usazeniny, které ucpávají trysky, můžete odstranit buď mechanicky, nebo použít změkčovadlo. Tím může být roztok octa nebo kyselina salicylová, jímž zanesené trysky propláchnete. »Kyselá koupel« ani měďnaté hubení řas by však neměla probíhat na záhoně, aby voda nestékala k rostlinám.
Kapky plné živin
»Kapková závlaha může posloužit nejen jako rozvod vody, ale také hnojiv: stačí do sudu nebo nádrže, odkud čerpáte vodu, přidat kapalné hnojivo,« radí Eduard Chvosta. To se však hodí především tam, kde všechny hadice směřují k jednomu druhu rostlin. Spojovat přihnojování jahod a živého plotu už by tak jednoduché nebylo
