Kalendáře: přehlídka ženské krásy

Kdo nemá vlastní kalendář, jako by nebyl. Pokud vlastníte velkou firmu, poslat PF 2004 už jaksi nestačí. Obchodní partneři od vás čekají, že se na přelomu roku předvedete něčím větším.

Hezčím. Luxusnějším. Zkrátka kalendářem.

"Mít svůj kalendář patří k prestiži každého většího podniku," říká fotograf Herbert Slavík. On sám pro letošní rok nafotil dva a na dalších dvou spolupracoval. Ve fotogalerii vám přinášíme jeho snímky hereček pro firmu ČEZ.

Hned na začátek je důležité říct: kalendáře, o kterých mluvíme, nejsou na prodej. Bývají plné krásných žen a tisknou se po stovkách, nejvýš po tisících. "Kdyby jich bylo víc, ztratily by exkluzivitu," tvrdí Slavík.

Pirelli je inspirací

Psal se rok 1963, když se tahle móda rozjela. Italská firma na výrobu pneumatik Pirelli oslovila Roberta Freemana, fotografa skupiny Beatles, aby vytvořil něco převratného. A on poslechl.

Vzal dvě modelky, odvezl je na Mallorku a zpátky přivezl sérii fotek. Na tu dobu hodně odvážných, nabitých erotikou. V prvních letech ještě modelky pózovaly vedle výrobků Pirelli, ale ty brzy zmizely. Zůstala jen ženská krása.

Pirelli je pojem. Na světě jistě existuje mnoho stejně dobrých a možná i lepších kalendářů, ale žádný nemá takovou tradici. A hlavně, všechny další se rodí podle jeho vzoru. "Málokdo to přizná, ale Pirelli je inspirací. Pro fotografy i pro firmy," popisuje Herbert Slavík. "Z posledních dvaceti kalendářů Pirelli se mi jich líbí tak pět," prohlašuje další fotograf, David Kraus.

Proč herečky? Jsou lepší než modelky

V posledních letech můžeme totéž vidět u nás. Také české firmy se chtějí před obchodními partnery vytáhnout něčím exkluzivním a model kalendář se ve světě osvědčil. Ostatně se ujal i jeho obsah - krásné dívky nikoho neurazí. "Když na sebe chcete upozornit, je to lepší způsob než fotit šrouby a matice," říká Kraus.

Jsou dva způsoby, jak takový kalendář vyrobit. Ukažme to na dvou příkladech. Herbert Slavík nafotil pro firmu ČEZ dvanáct mladých hereček, na každý měsíc jednu. Lépe řečeno třináct: na jedné fotce jsou dvojčata.

Úplně jinak postupoval výrobce alkoholu Stock: Davidu Krausovi dal na výběr ze tří modelek. On si vzal Andreu Vránovou, strávil s ní týden na Lanzarote a celý kalendář udělal jen s ní. Rok předtím fotila pro Stock blondýna Simona Krainová.

"Kalendář visí v kanceláři nebo v domácnosti celý rok, a proto by měl být krásný a atraktivní. Náš takový je," tvrdí generální ředitel firmy Martin Petrášek.

Co je lepší? Těžko říct, záleží na vkusu klienta. "Mně přijde jedna tvář pro celý kalendář nuda. Musela by to být osobnost, taková Eva Herzigová," říká Slavík.

Fotilo se měsíc

Popišme si teď, jak takové focení vypadá. Nejprve je nutné dívky vybrat. Sepsat dvanáct jmen, radši i přidat nějaké do rezervy, předložit je firmě ke schválení a dát do kupy tým, který se postará o účesy, líčení a kostýmy. "Od začátku jsem měl jasno, že chci fotit herečky a ne modelky. Pracuje se s nimi líp, dokážou zahrát přesně to, co od nich chci," popisuje Slavík.

Přípravy trvaly víc než měsíc. Zkoušky, výběr kostýmů... Samo focení pak zabralo dva týdny. Na šest hodin přišla jedna herečka a na dalších šest hodin druhá. Většinou víckrát. Důležité bylo vyzkoušet šaty, ve kterých se bude pózovat - o aktech se ani neuvažovalo.

Slavík má v oblibě černobílé fotky, jsou podle něj čistší. V tomto případě šlo navíc o retro-styl, a jiná volba tudíž nebyla. S každou herečkou udělal desítky snímků a nakonec společně s vedením firmy vybíral ze tří nejlepších.

Dárek pro Eltona Johna či prince Charlese

Dělat kalendář je pro fotografy příjemná věc, tvrdí to Slavík i Kraus. Nemusí plnit žádné přesně dané příkazy a při práci mají volnost. Je jen na nich, jestli udělají to, nebo to. "I dívku jsem si vybíral sám," říká Kraus. "Je to jedinečná možnost jak uplatnit vlastní představy," přidává se Slavík. A honoráře? Prý nic výjimečného.

Luxusních kalendářů se vyrábí opravdu málo. Stock jich nechal natisknout čtyři tisíce a ČEZ dokonce jen sedm set padesát. Kdo ho dostane, může se cítit vzácně. Ještě vzácněji si však může připadat majitel jiného kalendáře. Pirelli. A to přesto, že ho bylo pro tento rok vyrobeno čtyřicet tisíc. Nic cennějšího totiž v branži není...

"Celý náklad je předem rozdělen," popisuje Zdeněk Vancl, který je manažerem Pirelli pro Českou republiku. "Jednotlivé výtisky jsou rozesílány darem významným osobám, členům panovnických rodů, prezidentům, ale třeba i Eltonu Johnovi."

Kalendář Pirelli se objevil poprvé pro rok 1964, to už víme. Nevycházel však vždy: pauzu si dal v roce 1966 a pak i v letech 1975-1983, kdy propukla ropná krize a firmy vydělávající automobilovým průmyslem neměly dost peněz. Crawfordová, Campbellová, Herzigová, Kurková, ty všechny byly v Pirelli. A všechny má doma britský princ Charles. Jeho úplná sbírka kalendářů má hodnotu dvacet milionů korun.

V Česku byl Pirelli prvně vydražen pro rok 2002, a to za 56 tisíc korun. Loni už to bylo 117 tisíc a výdělek získala dětská onkologie v Brně. Jenže bylo i líp...

V roce 1990 se motivem pro kalendář staly olympijské hry a jeho cena se při aukci ve Vídni vyšplhala na těžko uvěřitelných 84 tisíc dolarů, tedy dva a půl milionu korun! Kdo ví, jednou se třeba takové ceny dočká i český kalendář.

Na fotkách to nejsem já
Rozhovor s Tatianou Vilhelmovou

* Když jste dostala nabídku fotit do kalendáře, vyptávala jste se hodně? Měla jste nějakou podmínku, nebo jste hned kývla?
Souhlasila jsem hned, s jedinou otázkou: jestli to nebudou akty. Ty jsem fotila jednou v životě a už to nikdy nechci zopakovat.

* Připomeňte to.
Neblázněte. Pět let nedělám nic jiného, než se na to snažím zapomenout.

* Dobře. Byl tohle váš první kalendář?
Byl. Ale víte co? Já to vůbec nebrala jako kalendář. Šla jsem prostě dělat jednu fotku, navíc s Herbertem Slavíkem, se kterým jsem nikdy předtím nefotila.

* Jednu fotku, to asi není práce na pár minut. Musí být z čeho vybírat. Kolik času vám focení zabralo?
Jen jedno dopoledne. Udělali jsme pět variant a ta rychlost mě mile překvapila. Focení totiž nemám ráda. Musíte v něm zachytit jediný moment a já se vyjadřuju zdlouhavě.

* A výsledek? Líbíte se sama sobě?
Ale vždyť to nejsem já... Na těch fotkách se přetvařuju, dělám práci herečky. Mám šaty na kankán a hraju kankánovou tanečnici. Nejsem tam jako Vilhelmová.

* To znamená, že vás focení nebavilo?
Ale jistěže bavilo. Navíc bylo docela veselo: den předtím se bratrovi narodilo dítě, takže jsem přišla trochu pozdě - s omluvou jednoho šampaňského, které jsme v ateliéru otevřeli.

* Říkala jste, že na fotkách to nejste vy. To byl tak trochu Slavíkův cíl. Nechtěl fotit modelky, ale herečky, které umějí předvést to, co bude chtít.
V tom Herberta chápu, modelky se pořád snaží být krásné. Bylo fajn, že se na nás nedíval jako na dokonalé ženy. Zajímalo ho, jak budeme na place řádit.

* Co jste si říkala, když jste kalendář poprvé viděla hotový?
To bylo legrační... Myslela jsem totiž, že to bude úplně jiné, nebyla jsem u výběru fotek. Nevěděla jsem, že mě Herbert radši rozmaže. (smích)

* Takže nespokojená?
Ale ano, spokojená. Stejně jsem byla jen prostředníkem pro Herbertovy představy. Některé další fotky se mi ale líbí víc než ta moje.

* Ve světě je zvykem, že spíš než kvůli penězům se modelky nechávají fotit do kalendářů kvůli prestiži. Jak to bylo u vás?
Peníze rozhodně nebyly nijak výjimečné, spíš normální honorář. Pro mě to byla zkušenost, a hlavně jsem měla vyřešený jeden vánoční dárek.

* Nejslavnějším světovým kalendářem je Pirelli. Inspiroval vás?
To ne, ale znám ho, párkrát jsem ho viděla. Ráda se dívám na fotky, ale žádný odborník nejsem. Nepoznám, jestli je dobrá.

Z historie kalendáře
Už staří Římané rozdělili rok na měsíce a dny. V roce 46 před Kristem zavedl Julius Caesar kalendář, který odpovídal pohybu Země kolem Slunce. Byl nazván juliánský a díky odchylce sedm dní za 900 let vydržel až do konce 16. století.
Pak do něj papež Řehoř XIII. přidal v roce 1582 jeden únorový den za čtyři roky a kalendáři se začalo říkat gregoriánský. Jeho princip platí dodnes. Chyba?
Jeden den za 4000 let.
V českých zemích byl první kalendář vytištěn už roku 1489, v Plzni u tiskaře Mikuláše Bakaláře Štetiny, dokonce o deset let dřív než první kalendář v Německu.
Každým rokem u nás bývá udělována cena za Kalendář roku. V jedné z pěti kategorií se letos mezi nejlepší dostal i soubor snímků mladých hereček od Herberta Slavíka.

Herb Ritts v kalendáři Pirelli 1999 ilustroval vývoj módy od konce osmnáctého století. Na snímku je jeho představa o tom, jak se budou ženy oblékat v budoucnosti.