Ti dva úspěšní muži okolo čtyřicítky, říkejme jim Petr a Pavel, měli velmi podobné osudy. Smutné. Jako stovky dalších bohatých Čechů.
Neznají se, ale oba chodili do pražského terapeutického centra Aktip. Co jim bylo?
Celý život pracovali na tom, aby byli právě teď na vrcholu kariéry, aby dosáhli co největší společenské prestiže, a už už měli pocit, že to zvládli. Najednou zjistili, že jsou na konci. Že chybí motivace, není po čem toužit.
Uvědomili si, že jim chybí ta nejobyčejnější radost ze života. Neměli se na co těšit, většinu věcí už si pořídili nebo si na ně sáhli.
Pomoci se jim snažila i psychoterapeutka Jarmila Klímová: "Dostali jsem se až k jejich pocitu absolutního vyhoření. Takoví lidé totiž velmi často nemají potřebu se o cokoli snažit, po čemkoli toužit. Proč? Protože mají moc."
Ano, to známé heslo "štěstí si za peníze nekoupíš" neplatí tak doslova - dá se koupit čas, často i zdraví a společenské postavení. Ale Petr s Pavlem si začali kupovat i vztahy. "Své nejbližší moc nevídali," potvrzuje Jarmila Klímová, "ale měli pocit, že když si vztahy koupí, tak v rodině můžou rozhodovat. A ono to tak není."
Takže bilance - oběma milionářům se odcizily děti a jednomu zemřela manželka. Podlehla drogám, i když stejně tak by se dalo říct, že ji udusil přepych, kterým ji nepřítomný muž zahrnul. Byla to typická...
... zelená vdova
Ženy jsou ještě ohroženější než jejich královsky vydělávající manželé, kteří je v dobré víře přestěhovali do menšího paláce na kraji lesa.
Takoví rodiče obvykle plánují, že budou žít ve velkém domě i s dospívajícími dětmi, jenže ty se chtějí osamostatnit. Byť v garsonce, hlavně že bez dohledu!
A ženy zůstávají v komnatách samy, bez práce, s prohlubujícími se neurózami. Jedna taková docházela do Centra duševní pohody Modrá laguna - měla trvalý pocit, že se chce do jejich domu někdo dostat, a nakonec ani nemohla spát.
Ze zelených vdov se mnohdy stávají alkoholičky. Času na to mají hodně a přispívají k varujícímu trendu - zatímco před patnácti lety u nás byla jedna alkoholička na devět alkoholiků, dnes je to téměř jedna ku jedné. Na rozdíl od mužů svoji závislost obvykle zarytě popírají a mají lahve poschovávané ve skrýších. Lékaři se setkali například s kořalkou v lahvičce od voňavky...
Jenže dostat ženu na léčení bývá problém - většinou se to podaří až ve chvíli, kdy se rodina rozpadá. Léčení je pak náročné právě proto, že jsou závislačky ve svém stylu pití náruživější a daleko nápaditější než muži.
Když beru, tak nedám
Petrova manželka měla všeho dost, a tak sáhla po něčem nepoznaném. Snažila se drogou okořenit svůj život nenaplněný skoro ničím, a už vůbec ne vztahem. To, co přináší okamžité uspokojení, ji zničilo.
A Petr? "Ten nesmírně vzdělaný, mocný muž, který by si za své peníze mohl koupit ostrov, ten sedí v křesle, drží si hlavu v dlaních a říká - paní doktorko, jak mám žít? Protože on už neví, co to je vztah. Jeho mozek je dávno zahlcený pocitem moci, takže mu nedochází, že principem je - když beru, tak dám. Už nemůže získat to, co bytostně potřebuje, reciprocitu vztahu," uzavírá Jarmila Klímová, která se s oběma klienty snažila jít zpátky časem a najít okamžik, ve kterém naposledy něco silného cítili.
Takové sezení vypadá třeba i takto: Psychiatr: Vy máte nového jaguára? Klient: Paní doktorko, já nemám radost už ani z toho auta. Psychiatr: K čemu ho vlastně potřebujete? Klient: No, aby obchodní partneři viděli, že... Psychiatr: Ale počkejte, kdy jste si naposledy koupil něco pro radost? A klient? Neví. Jarmila Klímová upozorňuje, že výsledky terapie jsou nejisté: "Aby to vyšlo, k tomu je nutná opravdu velká dávka klientovy vnitřní odvahy a pravdivosti, jenom pak má šanci."
U Petra s Pavlem bylo odvahy nejspíš jen málo. Jeden utekl k alkoholu, a i když o obrovský majetek nepřišel, tak půl dne propije a druhou půlku prospí. Druhý alespoň zmizel do Mikronésie, odkud se někdy ozve: "Já vím, že to není dobrý, paní doktorko, ale zaplaťpánbůh za to."
Pokušení pro superstar
Popletly peníze hlavu i některým českým celebritám? V kombinaci se slávou zcela jistě, i když - upřímně řečeno - naši zpěváci nebo herci jsou z finančního pohledu spíše hvězdičkami. Multimilionářů mezi nimi moc není.
Ale jisté je, že bohatství nepomohlo třeba písničkáři Janu Nedvědovi, který kdysi jedl z kotlíku a krásně zpíval o tuláckém ránu. Roku 1996 prožil životní úspěch, hrál na Strahově pro sedmdesát tisíc lidí, tou dobou vydělával skvěle, do klína se mu sypaly miliony... Ale dnes je na dně. Zadlužený, rozhádaný s kapelou, se starými přáteli i s rodinou. I někteří z jeho známých říkají: "Trochu zblbnul z peněz a ze slávy. Na stará kolena ztratil pokoru - k publiku, k umění i k lidem okolo."
Cosi podobného hrozí samozřejmě i několika mladým zpěvákům, kteří vyhráli svůj jackpot díky účasti v Česko hledá SuperStar. Dva z nich zastupuje bavič a podnikatel Petr Novotný, jehož agentura pracovala s desítkami českých umělců. "Někdy bylo dost zvláštní je sledovat," říká, "a tak se hodně snažím, aby zůstali Šárka s Juliánem normální. Když se člověk podívá na jejich příjmy... Musím dohlédnout, aby hodně pracovali, aby je peníze nesvedly k zahálce."
Novotný se o této hrozbě radí i s rodiči zpěváků a trvá na tom, aby si oba platili některé služby ze svého: "Nebudeme je všude vozit autem. Někdy si musí zaplatit taxíky, od toho mají honoráře."
Bavorák k osmnáctinám
Ženy to mají v krvi - když si vybírají muže, tak příliš nehledí na vzhled. Podvědomě hledají živitele rodiny. Ve složité situaci jsou proto ty přitažlivé a bohaté. Ztrácejí orientaci a často si vyberou spíš muže-hračku, která se navíc po čase začne ošívat. "Málokterému mužskému dělá dobře, když je doplňkem úspěšné, bohaté, populární divy," říká psycholog a rodinný poradce Petr Šmolka.
S tímto problémem musí do budoucna počítat například Lucie Bílá, i když je zatím zamilovaná do čtyřiadvacetiletého Václava Bárty. Ve svém prvním manželství zažila něco obdobného i Helena Vondráčková - Němci Helmutu Sickelovi nedělalo dobře, že je ve společnosti jejím ocáskem, kterého nikdo moc nezná. I to jejich vztah ničilo.
Ale teď se vraťme mezi lidi méně známé, i když velmi bohaté. Ti se dostávají do manželských poraden často - je totiž nehoráznou nespravedlností, že zatímco žena ztrácí krásu, muž o bohatství nepřichází. A peníze, to je to nejlepší afrodiziakum!
Jeden příklad z praxe psychiatra Jiřího Rabocha: "Úspěšný podnikatel s nemovitostmi okolo padesátky chtěl své bohatství ukázat i navenek a neměl problém najít si krásnou dívku. Jenže jeho manželka s tím problém měla, spáchala sebevraždu a on skončil u nás na psychiatrii. Začal se vracet ke starým hodnotám, ale bylo pozdě..."
Tak jako manželky, trpí také děti, i když ty si to mnohdy neuvědomují. Milující táta na ně nemá čas, tak si je kupuje třeba auty - synovi dá bavoráka k osmnáctinám a ten se v něm zabije. I Jarmila Klímová zažila jednoho otce s dobrými úmysly. Aby sám vystudoval, skládal po nocích vagony, dřel, nakonec uspěl a pro děti chtěl jen to nejlepší. Přestřelil - poslal je jako sedmileté na výchovu do Anglie. Když se v patnácti vrátily, už pro ně nebyl otcem. Neměly si s ním co říct.
Kniha pro Bakalu
Kdo čeká na závěr radu, jak podobným tragédiím předejít, bude zklamaný. Všechny by zněly banálně. Pravda je, že kromě workoholiků končí u psychiatra hlavně lidé, kteří vydělali přes noc (kolik takových zrestituovalo majetek a pak se pokusilo o sebevraždu!), a těm bychom mohli doporučit, aby nejedli hned po dietě celou husu. Ale oni by se zasmáli - buď to dávno vědí, nebo jim není pomoci.
Většina bohatých lidí navíc vede víceméně spokojený rodinný život. Přesto, i my můžeme zítra vyhrát v loterii života a je dobré znát celou pravdu. Ale když vyhraje soused a my budeme přemýšlet, co mu dát k Vánocům? Radu má jeden z nejbohatších Čechů, uhlobaron Zdeněk Bakala: "Opravdu není lehké mě obdarovat, protože mám všechno, co chci. Nicméně zjistil jsem, že existuje jednoduchá, nenákladná cesta - koupit mi knihu. Ta potěší vždycky, může stát sto dvacet korun."
Případy z poradny
Jan Cimický,
centrum Modrá laguna
Čtyřiatřicetiletý podnikatel otáčel týdně několik milionů a před třemi lety po Mikuláši jel v naprosté pohodě po Německu. Byl neustále v pohotovosti, dva mobily, které pořád zvonily, najednou je na dálnici zácpa a on má z ničeho nic mžitky před očima, studený olejovitý pot na čele, na zádech mokro, zvednutý žaludek, je mu na zvracení, buší mu srdce, v krku má knedlík, píchá ho v rukou a nohou... Měl pocit, že zešílí. Nakonec nechal stát auto v odstavném pruhu a utekl do polí, kde ho chytili a odvezli na kliniku. Tam ho během tří dnů vyšetřili neuvěřitelně podrobně, ale závěrem byly dvě řádky: "Nebyla shledána žádná tělesná porucha nebo choroba." A až přijede do Prahy, ať prý navštíví psychiatra. Což pro toho člověka bylo strašlivě ponižující - byl přesvědčen, že ho ranila mrtvice. Vzpamatoval se z toho, ale bylo to varování. Už nedře dvaadvacet hodin denně, umí vysadit.
Petr Šmolka,
asociace manželských a rodinných poradců
Typický je případ bohaté zelené vdovy, která si z pocitu marnosti, aby bylo aspoň nějaké vzrušení, našla milence od nejbližší pumpy, aby to neměla daleko. A když jsou ty děti na těch kroužcích, tak co? Zajede k pumpě.
Anebo jeden z těch přes noc zbohatlých mladých mužských - aby obstál mezi sobě rovnými, přijal jejich styl života - večírky, párty, bowlingy, bordely a podobně. Přitom ho to ani nelákalo, v duchu si říkal "proboha, proč?" Pro ostatní byla prostitutka příjemným potěšením, pro něj je to povinnost. Nakonec přestal fungovat doma v sexu, protože se mu to stalo něčím, co holt absolvuje v bordelu a přestává ho to bavit.
 Písničkář Jan Nedvěd - kdysi slavný milionář je na tom dnes psychicky špatně. |
 Jeden z nejbohatších Čechů Zdeněk Bakala říká: "Psychické problémy mívají hlavně ti, kdo vydělali rychle nebo náhodou ano nemuseli hodně dřít. Ti k penězům nemají vztah." |
 Lucie Bílá s Václavem Bártou |
