Fanoušci mu psali i do nemocnice: "Jožo, neblázni a vzbuď se. Máme tě rádi a těšíme se, až nám zazpíváš." Teď se dočkali. Koncertní šňůra Elánu po České republice začíná příští týden a Lucerna bude praskat ve švech.
Před dvěma lety ležel zpěvák a muzikant Jožo Ráž po těžké nehodě v hlubokém bezvědomí v nemocnici. Teď si pořídil třikrát silnější motorku než tu, na které se vyboural. (145 koní, zrychlení na stovku za tři a půl sekundy.) V plné formě však úplně není. A jen zasvěcení vědí, že právě prožívá dvojnásob těžké dny. Čím víc se totiž blíží termín sjednaného vystoupení, tím méně se mu ta představa líbí.
Jak na vás působí fakt, že z jednoho původně plánovaného koncertu v pražské Lucerně jsou pro velký zájem najednou tři? Máte ještě třikrát menší chuť vyjít na pódium?
Ten můj nevysvětlitelný odpor je už letitá záležitost a dobře ho znám. Vzrůstá s blížícím se datem, ale už nehraje roli, jestli budu hrát delší nebo kratší dobu. Ale lhal bych, kdybych neměl zároveň radost. Přece jen jsme dva roky nehráli. Bylo snadné na nás zapomenout, ale nestalo se to.
Alespoň pro turné jste už písničky vybrali.
Ty vybral život. Elán má celkem asi dvě stě padesát skladeb, na koncertu jich zahrajeme pětadvacet, z toho čtyři nové. Zbytek jsou největší hity, protože lidé nás nechtějí ani tak poslouchat, ale hlavně s námi zpívat.
Teď jste se vrátil z Ameriky, kde jste měl sérii koncertů. Jak se vám tam líbilo? Pokud vím, vždy jste patřil spíš ke kritikům americké kultury a způsobu života.
Na tom se nic nezměnilo. A nezměnily to ani teroristické útoky, které samozřejmě jako žádný normální člověk neschvaluji. Jenom mě nepřekvapily. USA jsou země, která se možná příliš uzavřela sama do sebe a přestala se zajímat o okolní svět. Určitě si to uvědomí každá Evropanka, když zaplatí pokutu za to, že na sobě nemá podprsenku. Nás taky překvapilo, že jsme si objednali u stolku před restaurací pivo a chtěli na nás, abychom ho šli vypít dovnitř, protože na ulici se alkohol konzumovat nesmí. Je otázka, jestli příliš takovýchto omezení neodvádí pozornost od důležitějších věcí. Pro mě to v tomto směru nebyl moc optimistický zájezd. Říkal jsem si, kam to může vést, a ta odpověď přišla rychleji, než jsem čekal.
Je pro muzikanty z Elánu těžké znovu najít společný zvuk?
Ani ne. Je pořád stejný. Výborný, starý, rozladěný, špatný (směje se). A jako vždycky i teď si říkám, že by mohl být lepší. A že bych tu neměl sedět a pít kávu a místo toho radši zkoušet s kapelou.
Poznají posluchači nějaký rozdíl?
Na koncertě? To se můžeme vsadit, že ne. Já slyším nedostatky spíš ve studiu, a tak máme i zpoždění s novou deskou, tak jako snad s každou předtím. Dřív jsme si také často zaplatili drahé studio na několik dní, právě tak dlouho, abychom stačili nahrát album. A nakonec jsme zjistili, že nápady, se kterými jsme tam přišli, se nám už nelíbí, a hledáme nové. To je taková naše hodně drahá specialita - studio místo zkušebny. Právě jsme si ji zase jednou zopakovali a teď čekáme, kdy na nás skočí nahrávací firma s pokutou.
Nikdo vám neříká: Jožo, šetři se?
To se nikdy nikomu nedařilo. O takových věcech rozhoduji sám. Teď je přede mnou turné a na to se připravuju. Pak mě čeká další, už šestá operace kolena. Jsou tam pořád potrhané vazy.
Takže turné musíte doslova ustát?
Jo, to já zase bez problému ustojím.
- pondělí 8. října 2001
