* Jak se cítíte?
Jestli chcete slyšet, že mi ubývá sil, tak vás zklamu. Nic takového nepociťuji, léta si nepřipouštím, ostatně ani na to nemám čas. Říká se přece, že jenom letící kámen neobroste mechem. Tak to je můj případ.
* Kulaté narozeniny jsou však velmi dobrou příležitostí k bilancování.
Já bilancování ještě na nějaký čas odložím. Pevně totiž doufám, že těch kulatých narozenin mám před sebou víc.
* Navíc jste pracovně vytížen.
Natáčím třetí pokračování filmu Kameňák se Zdeňkem Troškou a vedle toho se učím dvě krásné nové role.
* Jaké?
V muzikálu Pokrevní bratři, který se bude uvádět v pražském Blaníku, mi byla nabídnuta role orátora. Nejdřív jsem se toho lekl, protože je tam moře textu, ale moje žena Irenka mi řekla, že si ve svém věku musím masírovat mozek. Tak jsem to vzal a jsem rád. Text už umím a na roli se těším. Jde o antické téma, tisíckrát zpracované, nicméně pořád aktuální. Druhá role je taky moc pěkná, ve zbrusu novém muzikálu Michala Davida Tři mušketýři si zahraji a zazpívám krále.
* Jaký máte pocit z natáčení třetího dílu Kameňáku?
Velmi příjemný, i předchozí dva díly jsem točil velmi rád. Každý díl Kameňáku je jiný, mám pocit, že tentokrát se film dostal do dějovější polohy, jednotlivé postavy mají možnost víc se projevit. Sprcha vtipů už není tak intenzivní jako v předchozích dílech, ale zato je tam více děje. Opět hraji žida Khóna, bezvadnou postavu, za kterou jsem panu režisérovi velmi vděčný.
* Odmítáte role?
Každý má někde hranici vlastní únosnosti. Já bych nikdy nevzal roli, jejíž vyznění by bylo proti lidskosti, nikdy bych nehrál v pornografickém filmu. A ostatní nabídky mi vždycky stojí za uvážení.
* Bavíme se o herectví, ale vy jste spíš zpěvák.
Tohle opravdu nemám rád. Herectví je krásná profese, ke které jsem se dopracoval velmi těžce. Moji rodiče to v padesátých letech vůbec neměli jednoduché, a já tehdy musel jít do učebního poměru. A přitom jsem tolik toužil po divadle. Na vojně jsem se věnoval pantomimě a díky tomu mě posléze na DAMU vzali. Tenkrát jsem byl doopravdy šťastný a jsem vlastně pořád, protože tuhle profesi mohu dělat i dnes. Kromě toho samozřejmě také zpívám a režíruji. Mám prostě trochu širší akční rádius.
* Co jste režíroval naposledy?
Představení Kancelář, které vzniklo přepracováním německé komedie Sekretářky, která se u nás před časem hrála pod názvem České sekretářky, na Slovensku zase jako Slovenské sekretářky. Já to poněkud přepsal, některé figury jsem přidal, jiné změnil. Vzniklo příjemné a svižné představení, které má u diváků úspěch, což mě pochopitelně těší.
* A to zmiňované zpívání?
Tak jako už spoustu let pořád vystupuji s kapelou Golem Jana Václavíka, občas si odskočím do trochu jiného žánru jako host country kapely Netto. Zpívám i v muzikálech.
* Máte nějaké nesplněné sny?
Každý kluk, když je mladý, má velké sny. Čím je starší, tím je skromnější, spokojí se i s menšími splněnými sny. Jsem rád, když mi něco vyjde, ale nezblázním se, když něco nevyjde. Umím nejen vyhrávat, život mě naučil, že se občas může prohrát. Hlavně umím sám sobě dělat drobné radosti.
* Jakou radost si děláte teď?
Pořídil jsem si koně a ani jsem netušil, jak dobrou věc pro sebe dělám. Inspiroval mě k tomu kolega Vašek Vydra, který je velký milovník koní, a ta jeho láska je přímo nakažlivá. Mám tedy také koně, nejsem sice ještě žádný bravurní jezdec, ale vychutnat jízdu si už umím. A pochopil jsem, že hipoterapie je skutečně léčebná metoda. Já si také pokaždé připadám jako po absolvování lázeňské kúry a psychiatrického sezení dohromady. Doporučuji to všem. Je to úplně něco jiného než třeba automobilové závody, jimž jsem se věnoval dřív. Tohle není jenom adrenalin, to je něco mnohem víc. Adrenalin dohromady s poezií.
* Vaše dcera Ester asi po vás dobrodužnou povahu zdědila...
Dcera se zabývá lidskými právy, byla v Iráku v dobách, kdy se tam válčilo, a my se o ni doma strašně báli. Ale nic jí nevymlouváme, je to její volba a ona ví, proč to dělá. Opravdu to zdědila, ale spíš po mém tatínkovi než po mně. Můj táta byl vynikající lékař, který měl doma před sebou skvělou kariéru. Už jako mladý kluk však odjel do občanské války ve Španělsku, pak pracoval pro Mezinárodní zdravotnickou organizaci, zakládal chirurgické provozy v Africe. Prostě měl potřebu pomáhat tam, kde bylo nejhůř. A dcera tuhle potřebu má také.
* Můžete o nějaké své roli říct, že byla těžká?
Ano, jednu přetěžkou roli jsem dostal letos v lednu, když zemřela Helenka Růžičková. Její přátelé mě požádali, abych se s ní jejich jménem při obřadu rozloučil. Nedokázal jsem odmítnout, zvlášť proto, že si Helenka přála na poslední cestu zahrát moji písničku. Tak jsem tuhle roli vzal, ale pro jistotu jsem si text napsal na papír. Nebyl jsem si jistý, že bych to zvládnul spatra. Helena tady moc chybí. Byla to velká dramatická herečka, jakých není mnoho.
* Asi málokdo by ji označil za dramatickou herečku...
Ona byla především dramatická herečka, protože jenom vynikající dramatický herec může být vynikajícím komediantem. Ostatně ani Charlie Chaplin by nebyl dobrým komediantem, kdyby v něm nebylo velké drama.V Helenině komediálním herectví bylo něco navíc, taková ta nedefinovatelná nota, která zařazuje lidi mezi nesmrtelné...
 Fotografie z filmu Kameňák |
 Hana Čížková a Josef Laufer vytvářejí v Kamňáku 3 manželský pár Khonů. Čížková je zelená poté, co vypije omylem jed, který je určený Khonově tchyni. |
 Josef Laufer hraje ve třetím pokračování Troškova Kameňáku opět nejbohatšího občana vsi Lea Khona.(27.7. 2004) |
