Josef Dvořák se narodil v Horní Cerekvi v roce 1942. U jeho kolébky stála múza divadla Thálie. Dovedla ho do slavného Kladivadla a poté na dlouhá a dlouhá léta do Semaforu. Nakonec ho nasměrovala k vlastnímu divadlu, které se jmenuje po něm - Divadelní společnost Josefa Dvořáka.
* Máte léto rád?
Celý rok se jako blázen těším na prázdniny, už od května stříhám metr, nemůžu se dočkat až nebudou zvonit telefony, nepřijdou žádné nabídky na práci, kdy konečně nastane to sladké nicnedělání. Mám rád pocit, že mohu rozdělat práci a nic se nestane, když se k ní vrátím třeba až za tři dny.
* Jezdíte k moři?
Teplo miluji, ale k moři nejezdím vůbec, protože mě to tam nebaví. Léto mě baví doma, tady na chalupě, kde se můžu koupat v bazénu, kde můžu každý den hrát tenis. Těší mě, že se můžu zastavit za kterýmkoliv z kamarádů, že si každý den cestou z tenisu můžu dát plzeňskou dvanáctku v nedalekém kiosku. Mimochodem, ten kiosek změnil život nejen nám, ale celé blízké vesnici. Lidé se tam začali scházet a dali se dohromady. Vzájemně jsme si potykali a já jsem rád, že nás ostatní vzali mezi sebe. Je to příjemné, když spolu lidé komunikují.
* Štve vás, když prázdniny skončí?
Určitě mě stejně jako každý rok naštve, až zjistím, že se na sklonku léta všechno moje oblečení nějak srazilo, že se do ničeho nevejdu a zase si budu muset nějakou chvíli hledět své tělesné schránky. Ale jinak mi konec prázdnin nevadí. Dva měsíce jsou tak akorát.
* Říkáte, že hodně sportujete. Umíte se kontrolovat, abyste to nepřeháněl? Občas se stane, že někdo své síly přecení...
Nevím, jestli je něco takového jako kontrola vůbec možné. Když člověk sportuje z radosti, nemůže se kontrolovat. Nicméně když hraju čtyři dny po sobě ve vedru tenis, pátý den si dám pauzu, protože už se mi pletou nohy. Určitě bych to na kurtu rozběhal, ale nezkouším to. Řeknu si, že zítra je taky den. Nedělám to ale ze strachu před kolapsem, o tom vůbec nepřemýšlím. Žádný kluk si takové myšlenky nepřipouští. A já toho kluka v sobě mám pořád, jako ostatně všichni chlapi. Neuvědomujeme si léta, nepočítáme je. Proč taky? Každý z nás má někde napsané datum, které bude to poslední, ale velké štěstí je v tom, že netušíme, kdy to nastane.
* Přemýšlíte někdy o tom, že skončíte s divadlem?
O tom už přemýšlím dvacet let. Každá premiéra, kterou dělám, má být ta poslední. Vždycky si říkám, že odehraju ještě tohle a pak už se budu věnovat jen svým radostem. Ale ono to nejde. Posadím se na ten svůj herecký kolotoč a přestanu o nějakém konci přemýšlet. Ostatně jak se vlastně pozná, že nastal okamžik vhodný k odchodu? Když končí sezona, tak prásknu do stolu a řeknu, ať už žádné zájezdy nesjednávají, že končím. Ale jak se prázdniny chýlí k závěru, začínám být celý nesvůj, nemůžu se dočkat, až mi to zase začne. V takovém rozpoložení jsem zrovna teď. Sám sebe jsem nachytal onehdy na fotbale. Starosta jedné malé vísky blízko nás už mě dlouho nabízí, abych k nim zajel na besedu. Zdráhal jsem se, ale na tom fotbale jsem mu to slíbil. A udělal jsem to rád, protože už se mi vážně po hraní stýská.
* Jak dneska hodnotíte svůj odchod ze Semaforu po listopadu 1989?
Byl to jenom špatný odhad těch, kdo takovou situaci způsobili. Někdo, a já opravdu nevím, kdo s tím přišel, byl přesvědčený, že diváci se budou hrnout právě na skupinu Jiřího Suchého a ty dvě druhé, moje a Šimka se Sobotou, by jenom překážely. Jenomže nic takového se nestalo. Doplatili jsme na to všichni. Ale vzhledem k tomu, že se Semafor musel ze své domovské scény vystěhovat, stejně bychom k rozchodu dospěli. Jen o něco později.
* Neříkáte si, že by bylo lepší hrát v nějakém zavedeném kamenném divadle?
Mám občas tajné myšlenky, zvlášť když se v noci probudím, že by bylo moc hezké, kdyby nějaký pan ředitel za mne vymyslel komedii, nějaký pan režisér to se mnou nastudoval... Ale dlouho mi takové snění nevydrží, hned ráno z něj vystřízlivím.
* Kdyby taková nabídka přišla, dokázal byste opustit svoji divadelní společnost?
Nedokázal bych odejít, mám lidi kolem sebe strašně rád. I když jsem na ně někdy naštvaný a občas bych je s chutí zmlátil, přesto si život bez nich nedovedu představit. Nemohl bych odejít někam, kde bych neměl na repertoár a způsob hraní vliv. Potřebuji mít svobodu. Tu jsem měl vždycky, i v předlistopadové době. I tenkrát jsem si sám našel hru, vždycky jsem měl možnost nastudovat roli podle svých představ. Měl jsem štěstí na režiséry, kteří mi nechávali volnou ruku. Jsem typický odchovanec autorského divadla a už to nebudu měnit.
* Co chystáte pro diváky nového?
Ještě jsem se nerozhodl. Zřejmě opráším jednu ze starších komedií, nejspíš Suchovo-Kobylina. Jde o trilogii Smrt Tarelkina, Svatba Kreščinského a Proces, která dokáže naštvat každý režim, a já ji považuju za jednu z nejlepších komedií, ve které jsem kdy hrál. A také doufám, že získám pro stabilní spolupráci režisérku Hanku Ižofovou. Znám ji léta, už od dob, kdy jsem byl v angažmá v Kladivadle. Vypracovala se ve skvělou režisérku a já doufám, že ji to s námi bude těšit.
* O svoji divadelní společnost se staráte společně se svou manželkou. Nemáte problémy s tím, že máte propletený soukromý i pracovní život?
Občas mezi námi vypuknou prudké hádky, jsme jak dva mlýnské kameny, které se třou a chtějí rozdrtit jeden druhého. Ale jsme oba Býci, nerozdrtíme se. Víme, že musíme najít kompromis, bod, na kterém se shodneme. Já ve svých letech už netrvám na tom, že musím mít poslední slovo, a tak ustoupím. Moje žena Jája je zase natolik moudrá, že mi dá najevo, jak si toho váží. Prostě nám to funguje, známe se a spojení práce se soukromím nám vůbec nedělá problémy.
* Prý budete hrát v Mrazíkovi.
Přišel jsem k tomu, ani nevím jak. Setkal jsem se s režisérem Jindřichem Šimkem, jemuž jsem chtěl nabídnout spolupráci s naším divadlem. Ale než jsem se nadál, byl jsem angažován já u něho. Je to pěkné představení, které už se dost dlouho hraje. Dostal jsem roli Dědečka hříbečka, což je postava suchozemská, nebudu tedy bruslit. Ale nevadilo by mi, kdybych bruslit měl. Léta jsem hrál hokej, myslím, že bych to zvládl. Zrovna se chystám na zkoušky do Frýdku-Místku a jsem na to opravdu zvědavý. S tímhle typem představení ještě nemám zkušenost.
* Nemáte chuť zahrát si v nějakém filmu?
Po natočení televizního filmu Hřbitov pro cizince jsem propadl představě, jak režiséři zaregistrují, že tenhle člověk může zahrát i jinou než komediální roli. Ale nevšimli si toho. Po dobré roli bych skočil okamžitě, dokonce bych se částečně omezil i v tenise. A to je co říct.
 JOSEF DVOŘÁK. Populární český komik hrál v Semaforu, proslavily ho role vodníků, legendární se staly večerníčky Maxipes Fík a Králíci z klobouku, které namluvil. |
 Josef Dvořák (Václav Pěnkava) |
 Josef Dvořák v Divadle kouzel v Líbeznicích u Prahy. |
