Na plátně se za doprovodu hudby vhodné k němé grotesce promítly fotografie Bohdalové od dětství až po současnost a vzápětí se ozval ze zákulisí hlas jednoho z organizátorů akce Petra Salavy: Dnes večer v hlavní roli Jiřina Bohdalová!
Orchestr spustil znělku zábavného pořadu Televarieté a na scénu vešla oslavenkyně. V tu chvíli měla slzy v očích a dělalo jí očividné potíže pozdravit nabitý žofínský sál. „Až teď jsem pochopila babičku, proč byla vždycky dojatá. Já jsem teď dojatá z toho, že vás vidím,“ řekla.
Mezi pozvanými nechyběl nikdo, koho ten večer herečka chtěla vidět, i když sestavit seznam hostů nebylo kvůli omezené kapacitě sálu jednoduché. „Nechtěla módní hvězdy, které nezná, chtěla lidi, které má ráda,“ vysvětlil Salava.
Oslava se tedy nemohla obejít například bez Karla Gotta, Ivy Janžurové, která přiběhla na skok z Národního divadla v pauze mezi představením, Karla Šípa, Jany Štěpánkové, Václava Vorlíčka a samozřejmě jejích nejbližších – dcery Simony Stašové a vnuků Marka a Vojtěcha. S pugetem růží se po desáté večer objevil také premiér Jiří Paroubek a s oslavenkyní strávil asi hodinu nad sklenkou bílého vína.
Při důstojné oslavě, která trvala až do půlnoci, se v intervalech mezi zábavou a hudbou, kterou obstarávala cimbálová kapela a skupina Golem, střídali gratulanti s dárky. Stoly pro ně vyhrazené se pod nimi brzy doslova prohýbaly. Vedle květin, především růží, tu bylo množství cenných i nápaditých dárků.
Simona Stašová dala své mámě obraz býka, znamení zvěrokruhu, v němž se narodila. „Je to přímo pro ni namalované od mojí přítelkyně – malířky Yvonne Baalbaki. A pak jsem jí dala krásný, ručně tkaný perský ubrus.“ Vnuk Vojta vybral pro babičku polštář ve tvaru srdce s nápisem Miluju tě.
Zlata Adamovská a Radek John neměli s vymýšlením dárku velkou práci. „S Radkem jsme se dohodli, že on ji obdaruje excelentním šampaňským a já jí k tomu koupím excelentní uzávěr. I když pochybuju, že by Jiřina někdy nechala lahev nedopitou, protože ona všechno dotáhne do konce,“ míní Adamovská.
Eliška Balzerová myslela při volbě dárku na to, že je Bohdalová velmi pohostinný člověk. „Má ráda u stolu hodně přátel a velmi ráda jim vaří. Proto jsem jí dala krásný vyšívaný ubrus a šest ubrousků. K tomu jsem jí napsala, že není větší radost než mít u prostřeného stolu přátele, kteří ji mají rádi. Myslím, že nejkrásnější je mít staré přátele a nové šaty.“
Petr Novotný nechal pro herečku vyrobit loutku jí samé. „V agentuře máme loutkové divadlo Rozmarýnek, které pro nás pracuje, a tam je výtvarnice loutkařka Miroslava Hájková. Napadlo mě, jestli by neuměla Jiřinu. A uměla.“
Iva Hüttnerová namalovala grafiku, která se jmenuje Stejně čekám dál. „Je na ní vyobrazena holka, co sedí u stolečku, má tam otevřenou lahev vína a vedle je prázdná sklenička a prázdná židle. Je to takové dámské téma, tomuhle obrázku rozumějí jenom ženy.“
Petr Janda přemýšlel o dárku od chvíle, kdy dostal pozvání na oslavu. „Sehnal jsem obrázek od Zdeňka Buriana, na kterém je vyobrazen chlapík stojící na skále a hledící do moře. Napsal jsem jí k tomu, že takhle nějak jsem vypadal, když jsem ji celý život vyhlížel.“
Karel Gott svůj dárek neprozradil. „To je jen mezi dárcem a darovaným. Nebyl to obraz, ten už ode mne má,“ řekl. „Když jsem dostal pozvánku s tím jejím roztomilým dětským obličejem, napadlo mě, že se vlastně vůbec nemění. Stále září a má pořád oči holčičky. Je jako víno, které zraje a je pořád lepší.“
Václav Vorlíček nad dárkem váhal. „Vím, že Jiřina i já jsme materialisté, takže jsem zavrhl puget. Rozhodl jsem se, že jí dám realistický, užitkový dárek, který jsem zabalil a zapečetil do krabice a k tomu jsem napsal dopis, který vyjadřuje můj dlouholetý vztah k ní. Ten vztah se jmenuje třiapadesát let. Neprozradil jsem Jiřině, co v krabici je, ale udělá jí to radost.“
Petr Nárožný měl s vymýšlením dárku starosti. „Ženy, které mají všechno, se neobdarovávají snadno. Rozhodl jsem se, že ji povedu ke skromnosti. Manželka vymyslela hezký dárek, takovou trvalou kytici. A když si vezmete, že je jí pětasedmdesát, tak už by jí mohla vydržet.“
František Janeček daroval briliantovou brož od vyhlášeného vinohradského starožitníka Josefa Salmona.
Jan Kanyza přinesl herečce k narozeninám pětasedmdesát růží. „Mám obavy, že až jí bude sto, zruinuju květinářství.“
