Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Moje první role byla jedna velká křeč, vzpomíná Jiří Štrébl

Seriál   0:02aktualizováno  0:02
Herec Jiří Štrébl (59) je sice inženýrem ekonomie, nikdy se jí však profesně nevěnoval. Divadlo, ke kterému přivedl i sestru Alenu (51), mu v dobách komunismu učarovalo svým vlastním uzavřeným světem. Jeho další vášní je fotografování, ke kterému se nyní vrací digitalizací svého bohatého archivu.

Jiří Štrébl | foto: Lenka Hatašová, iDNES.cz

Původně jste chtěl být řezníkem, co vás na této profesi tak zaujalo?
Rodiče z toho byli trochu vyděšení, protože se mi na řeznících nejvíc líbilo to, že jsou pořád od krve. Bylo mi pět let a moc rád jsem si hrál hru, která se jmenovala Na jatka. Spočívala v tom, že jsem si od maminky půjčil paličku na maso, sedl si na židli a před sebou měl imaginární zástup krav, které jsem jednu po druhé jakoby porážel se slovy „lehce zraněná-těžce zraněná-mrtvá!“ Ale dopadlo to se mnou dobře, krev mi dnes opravdu nic neříká.

Fotogalerie

Nakonec jste se vyučil prodavačem, který paradoxně pokračoval studiem na vysoké škole.
V osmé třídě jsem totiž bojkotoval takzvané branné cvičení, které bylo vysoce politicky hodnocené. Bojkot to byl ale opravdu legrační, spíš jsme si z cvičení dělali legraci, ale já nakonec kvůli tomu nedostal doporučení na střední školu. Moje třídní učitelka se mě zastala, dokonce řešila můj postih až na ministerstvu školství, až z toho měla chudák sama problémy. To už ale bylo září, všichni spolužáci se rozutekli po středních školách nebo učilištích a na mě zbylo už jen místo prodavače v Bílé labuti, které mi navíc připomnělo profesi mého dědečka. Dotáhl jsem to ale k dokonalosti, díky soutěži, které jsem se tehdy zúčastnil, jsem byl nakonec vyhlášen Nejlepším prodavačem ČSSR. Večerně jsem si přitom dodělal maturitu, a protože jsem byl vlastně dělnický kádr, tenhle komunistický paradox mi nakonec otevřel dveře na Vysokou školu ekonomickou.

Seriály pod lupou

Hvězdy vzpomínají

Nemocnice na kraji města:
Ladislav Frej
Eliška Balzerová
Hana Maciuchová
Iva Janžurová

Sanitka:
Zlata Adamovská
Tomáš Juřička
Ivana Andrlová
Pavel Zedníček

Žena za pultem:
Simona Stašová

Třetí patro:
Michal Dlouhý
Ljuba Krbová
Jan Antonín Duchoslav
Jan Potměšil

Tajemství proutěného košíku:
Miriam Chytilová
Jaroslava Obermaierová
Jiří Krampol
Jana Šulcová

Taková normální rodinka:
Jana Štěpánková

Synové a dcery Jakuba skláře:
Světlana Nálepková
Jan Hrušínský
Milena Steinmasslová

Nejmladší z rodu Hamrů:
Jana Paulová
Regina Rázlová

Rozpaky kuchaře Svatopluka:
Josef Dvořák
David Matásek
Kateřina Macháčková

Malé dějiny jedné rodiny:
Pavlína Mourková
Ladislav Trojan
Ladislav Županič
Jakub Wehrenberg

Velké sedlo:
Jitka Smutná
Jana Krausová
Pavel Nový

Arabela:
Oldřich Vízner
Dagmar Patrasová
Ondřej Kepka

Byl jednou jeden dům:
Eva Hudečková
Václav Postránecký
Zdeněk Srstka

Malý pitaval z velkého města:
Dagmar Čárová
Otakar Brousek ml.
Valérie Zawadská

Dlouhá bílá stopa:
Pavel Trávníček
Jitka Asterová
Tomáš Karger

Druhý dech:
Veronika Žilková
Ilona Svobodová
Vladimír Kratina

Okres na severu:
Petr Oliva
Jan Přeučil
Zora Jandová

Panoptikum Města pražského:
Michal Kocourek
Marcel Vašinka
Václav Vydra

Bylo nás šest:
Stanislava Jachnická
Jan Šťastný
Regina Řandová

Chlapci a chlapi:
Ivan Vyskočil
Mário Kubec
Kamil Halbich

Dobrodružství kriminalistiky:
Zdeněk Hruška
Vendula Křížová
Alexej Pyško

My všichni školou povinní:
Michaela Kuklová
Vlasta Žehrová
Gabriela Vránová

Podařilo se vám studium ekonomie později nějak v životě zúročit?
Nikdy. I když mám diplom inženýra ekonomie. Už na škole mě to totiž táhlo k divadlu, asi i díky mým spolužákům, mezi které patřili například dnešní ředitel divadla Minor Zdeněk Pecháček nebo filmový režisér Jiří Chlumský. Zdeněk tehdy hrál amatérské divadlo Na Zavadilce, a já ho v den svých narozenin přišel na zkoušku vyzvednout, což bylo pro mě asi osudové. Někdo jim ze hry totiž vypadl a zrovna se dohadovali, koho tak narychlo seženou. No a já se jim bez jakýchkoliv hereckých zkušenost drze nabídl.

Pak už přišlo angažmá v A studiu divadla Rubín.
To bylo asi až po roce a půl, a musel jsem na konkurzu použít menší lest, aby mě přijali. Brali totiž herce do devatenácti let, a mně bylo už třiadvacet.  Naštěstí jsem vypadal mladě, tak jsem si trochu ubral. Asi jsem navíc zaujal básničkou Josefa Václava Sládka Děťátko spí, která je z čítanky pro druhé třídy základní devítileté školy. Tak díky tomuhle jsem se v podstatě stal profesionálním hercem.

Co vám na divadle učarovalo nejvíc?
Byl to svět sám pro sebe, navzdory tomu, co se dělo venku. Bylo to místo, kde jsme mohli o všem svobodně mluvit, takhle ostatně pak to divadlo vznikalo. Řešila se tam i Charta 77. Prostě šlo o úplně jiný život, než byl ten mimo.

Neměl jste tendenci si herectví zpětně dostudovat?
Na mě bylo už pozdě v době, kdy jsem s divadlem začal. Na DAMU jsem byl starý, tak jsem zkusil Ježkovu konzervatoř. Vydržel jsem tam ale jen půl druhého roku, protože jsem si v té době budoval družstevní byt, kde bylo povinné odpracovat určité penzum hodin měsíčně, a já najednou neměl na školu čas. Asi mi ty divadelní základy ale chyběly. Trvalo mi dlouho, než jsem do řemesla herectví pronikl. Ze začátku jsem se hrozně styděl a na rozdíl od svých kolegů jsem byl vždycky rád, když nebylo divadlo plné. Říkal jsem si, že ta ostuda nebude aspoň tak veliká.

Jak vnímáte své filmové začátky?
Svůj úplně první film s názvem Nedělejte nic, pokud k tomu nemáte vážný důvod jsem točil s Honzou Hřebejkem a myslím, že i pro něj to byl filmový debut. Když ho občas opakují v televizi, nemůžu se na sebe vůbec dívat. Byla to jedna velká křeč a mrzí mě to. Šlo o moc hezkou roli, ale bohužel ne úplně dobře zahranou. Časem se to ale zlomilo, dokonce vím přesně, kdy to bylo. Uvolnil jsem se a najednou začal hrát jinak.

Často jste obsazován do rolí grázlů a mafiánů. Jak vám v nich je?
To vám asi řekne spousta herců, že takové role mají rádi. Když hrajete dobráka od kosti, musí to být hodně dobře napsaná role, aby byla ke koukání. Kdežto záporák může být celý film dobrák, a třeba až ke konci se zvrhne v pěknou svini, což se hraje dobře.

V seriálu České století jste ztvárnil další zápornou postavu, ministra vnitra Václava Noska, který byl klíčovou osobou v komunistickém převratu.
Když jsem se na tu roli připravoval, zjistil jsem, že o něm nejsou skoro žádné dostupné materiály. Byl ve své době takovou figurkou v pozadí, která tahala za nitky. Ale byl skutečné monstrum. To on založil Lidové milice a dělal ta největší komunistická zvěrstva. Díky té roli jsem se ale dokonale přenesl v čase a mohl být u té situace, kdy Zápotocký, Gottwald a právě Nosek rozhodli o osudu našeho národa. A musím přiznat, že mi z té, dalo by se říci až rekonstrukce, běhal mráz po zádech.

V Případech prvního oddělení jste ostatně také hrál skutečnou postavu.
Nejenže skutečnou, ale navíc rodina onoho právníka, který byl v příběhu zároveň vrahem, dosud žije. A to bylo pro mě hodně zvláštní, když jsem si uvědomil, že blízcí toho člověka možná v televizi viděli rekonstrukci toho, kvůli čemu nakonec on sám v závěru spáchal sebevraždu.

Mezi vaše první seriály patřil Pražský písničkář. V jedné scéně sedíte v hospodě u stolu společně s Karlem Hašlerem. Vzpomenete si, co jste mu tam tehdy vyprávěl?
I když už je to tak dávno, vím, že šlo o vtip na téma Hitler a květák. Moje daleko silnější vzpomínka je ale na Viktora Preisse, který tehdy Karla Hašlera hrál. Byl tak vstřícný a laskavý ke všem kolegům na place, že mu za to i po tak dlouhé době musím poděkovat. Paradoxně jsem v té době točil současně ještě jiný projekt, kde jsem se bohužel u další herecké ikony setkal s pravým opakem. Ale takový je život.

Byl jste u velkých českých filmových projektů poslední doby, jako jsou filmy Lída Baarová, Milada nebo Polednice. Který vás bavil nejvíc?
V Lídě Baarové a Miladě nemám velké role, takže k nim z tohoto hlediska nic moc říct nemohu. Ovšem Polednice, kde jsem si zahrál s Aňou Geislerovou a Danielou Kolářovou, mě bavila moc. Už jenom ta atmosféra děje, která je ve scénáři popsaná jako obrovské vedro, kdy ani z kohoutků neteče žádná voda, byla neuvěřitelná. Přesně v takovém vedru jsme totiž točili, a já z něj dokonce v jednu chvíli skutečně zkolaboval. Režisér mi na omdlévání dal patnáct minut a pak mě poprosil, že by potřeboval pokračovat, aby nám to krásné vedro neuteklo.

Linda Rybová a Jiří Štrébl na archivním snímku

Linda Rybová a Jiří Štrébl 

Bob Klepl, Jiří Štrébl, Petr Malásek, Tomáš Karger, Radek Holub a Václav Havel...

Jiří Štrébl s kolegy a Václavem Havlem

Jan Hřebejk a Jiří Štrébl na archivním snímku

Jan Hřebejk a Jiří Štrébl na archivním snímku

Herečkou je i vaše sestra Alena Štréblová. Byl jste to vy, kdo ji k profesi přivedl?
Asi ano. Alena je o osm let mladší a bylo jí šestnáct, když jsem v divadle začínal. Chodívala za mnou do Rubínu a evidentně jí to prostředí učarovalo stejně jako mně. Později jsme si spolu pak samozřejmě zahráli, zejména v divadle Komedie, kde jsem byl po Rubínu v angažmá. Tím ale myslím herecká tradice v naší rodině prozatím končí. Mé dvě děti zajímá spíš filmařina a fotografování.

Svou vášeň k fotografování jste už zmínil, věnujete se mu i vy dodnes?
Dnes se spíš snažím dávat dohromady svůj bohatý fotografický archiv. Momentálně jsem v roce 1998, který čítá asi jedenáct tisíc záběrů. Vůbec jsem zjistil, jaké skvosty mám v negativech uložené. Kolegové, kteří už nežijí, neopakovatelné situace z roku 1989, moje mládí. Možná to vydá na knihu.

Autor:



Nejčtenější

Princ William a vévodkyně Kate mají třetí dítě. Je to syn

Princ William a jeho žena Kate si z londýnské nemocnice St. Mary's odvezli...

Britský princ William (35) a jeho manželka Kate (36) jsou trojnásobnými rodiči. Narodil se jim kluk. Vévodkyně z...

Roden s rodinou vysoudili na vydavateli Blesku rekordních pět milionů

Herec Karel Roden (vlevo) a jeho partnerka Laura Čekanová (vpravo) u Obvodního...

Na české poměry rekordní odškodnění pět milionů korun má zaplatit herci Karlu Rodenovi a jeho rodině společnost Czech...



Paroubek má platit na dceru deset tisíc, soud ji svěřil do péče matky

Petra Paroubková a Jiří Paroubek u soudu kvůli dceři (Praha, 13. září 2017)

Jiří Paroubek (65) s manželkou Petrou (44), s níž se rozvádí, opět řešili péči o dceru Margaritu (8). Soud ve středu...

Dodnes jsem se nedokázala vyplakat, vzpomíná na smrt syna Heda Čechová

Heda Čechová

U málokoho se propady a vítězství střídaly tak jako u rozhlasové a televizní hlasatelky Hedy Čechové (89). Před pěti...

Rachel Weiszová ve 48 letech čeká dítě s Danielem Craigem

Těhotná Rachel Weiszová s Danielem Craigem (9. dubna 2018)

Slavný představitel Jamese Bonda Daniel Craig (50) a kráska z filmů Mumie Rachel Weiszová (48) se konečně dočkali. Po...

Další z rubriky

Rovnost by měla platit pro všechny, říká o kauze rozdílných platů Smith

Claire Foyová a Matt Smith v seriálu The Crown (2016)

Matt Smith (35), který v seriálu The Crown hrál prince Philipa, se poprvé vyjádřil ke kauze rozdílných platů. Herec měl...

Dbám na stravu, během sezony si dort dát nemůžu, přiznala Ester Ledecká

Ester Ledecká

Lyžařka a snowboardistka Ester Ledecká (23) prozradila, že si musí hlídat kondičku. Proto také velice dbá na stravu....

Spor o další peníze. Paroubkova žena chce výživné 50 tisíc měsíčně

Manželé Paroubkovi u Obvodního soudu pro Prahu 5

Soudní tahanice manželů Paroubkových nekončí. Obvodní soud pro Prahu 5 začal dopoledne řešit požadavek expremiérovy...

Ušetřete pár korun.
Ušetřete pár korun.

Víte, kde jsou nejlevnější pleny? My ano.

Najdete na iDNES.cz