ředitel Pražské botanické zahrady
Když už doopravdy nemohu, překapu si v neděli v půl páté ráno hrnec kafe a vytáhnu práci, na kterou jsem se už dlouho těšil. Je jedno, jestli to je trasa nové expedice do tropů nebo třeba jen literatura, k níž jsem se už několik týdnů nedostal. A pak si v klidu užívám a v duchu si přímo vrním... Povrchní pozorovatel by v mé činnosti asi žádný velký rozdíl oproti normálu neviděl, ale já se tiše nabíjím a nabíjím a v pondělí jdu z domova jak nový.
Jsou ovšem momenty (naštěstí řídké), kdy ani práce nepomáhá, a pak mi zbývají už jenom ryby. Samozřejmě nemusím nic chytit, dokonce nemusím ani chytat doopravdy, stačí jen ten říční břeh, denní změna říční hladiny, kmitnutí ledňáčka...
- sobota 3. října 1998
