Jste svoji, nebo ještě ne?
Andrea: Jak se to vezme. Pro nás byla svatba oficiální, ale v Čechách ne.
Jiří: Duchovně a vnitřně už jsme svoji, ale papírově musíme udělat ještě jednu svatbu tady.
Už víte, kdy se budete chtít vzít v Česku?
Andrea: Termín už máme, ale myslím, že se ještě bude hýbat.
Čí to byl vůbec nápad vzít se v Thajsku?
Andrea: Byl to můj spontánní nápad.
Jiří: Krásný nápad. Ani ve snu by mě nenapadlo, že se trefí do toho, o čem jsem snil. A když říkala, co kdyby takhle, tak já jsem normálně upadl. Bylo to moje tajné přání a okamžitě jsme to zorganizovali.
Andrea: Já jsem zase šla na jistotu. V Thajsku jsme byli i loni, kde jsme měli zásnuby. To byl zase Jirkův nápad. Tudíž jsem věděla, že Jirka jde stejným buddhistickým směrem, a proto volba padla na svatbu v Thajsku.
Jiří: Já si takovou svatbu vyloženě přál, protože jsme byli jen my dva, bez svědků, kteří tam nejsou třeba. Tam je svědek úplně někdo jiný. Věděl jsem, že jakákoliv svatba tady by byla sledovaná a neužili bychom si to.
Jiří, před oltářem jste byl už potřetí. Vyvozujete z toho nějaké závěry?
Ty dvě předchozí svatby beru jako hledání té pravé. A já tu pravou našel. Buddhisté nemají rádi sudá čísla, navíc jejich nejoblíbenějším číslem je trojka. A já vím, že mi trojka i rok 2013 přinesl štěstí. Tenhle rok začal úžasně. Dostal jsem amnestii, jsem čistý člověk, do toho svatba, takže ještě něco a bude to ta buddhistická trojka.
Máme si to snad vyložit tak, že je Andrea v požehnaném stavu?
Andrea: Nemuseli jsme se brát, my jsme chtěli.
Jiří: Bylo by to pro mě i pro Andrejku to nejkrásnější. Miminko chceme.
Andreo, byl si Jiří pro povolení i u vašich rodičů?
Andrea: Ano, proběhlo to velmi komicky, ale hezky. Naši si Jirku hodně oblíbili, nebylo nutné o ruku žádat, ale udělal to. Mamince přinesl truhlík s kytkami, klekl před ni, a ta se z toho úplně sesypala.
Jiří: Tohle proběhlo už před půl rokem. O Andreu jsem žádal jak u maminky, tak u tatínka. S tím jsme to pak řádně zapili.
