V seriálu Dobrá čtvrť, který nedávno odvysílala Česká televize, hrála Jiřina Jirásková matku středoškolské profesorky Agátu Svobodovou. Svěřit jí tuto roli napadlo režiséra Karla Smyczka. Překvapil tím i autorku scénáře Lucii Konášovou.
„To, že ji paní Jirásková přijala, jsem vnímala jako velkou poctu.“ „Smyczka mám ráda. Jemu bych neodřekla, ani kdyby se mi to nelíbilo. Ale to se mu nemůže stát,“ tvrdí Jirásková.
„Ona se mi přiznala, že touto rolí splatila dluh vztahu ke své mamince,“ prozradila Konášová. „To je pravda. Víte, já měla výjimečnou maminku. Lepší ženskou jsem v životě nepotkala,“ potvrzuje herečka.
Mohou za to geny?
Jako by zmíněnou výjimečnost Jiřina Jirásková podědila. Stihne toho mnohem víc než leckterý mladý člověk. „Vy si zřejmě myslíte, že už mi je šedesát,“ reaguje s mírnou ironií v hlase a lehce povytáhne obočí.
Poté ale přejde do vlídného tónu: „Někdy to není jednoduché, možná za to mohou geny. Moje maminka zemřela v osmadevadesáti letech a – myslím – nebyla zdravá. Ale pan profesor Anděl říkal – nepřipomínejte jí to.“
Ani Jiřina Jirásková si záplavu práce nepřipouští, a tak si ani seriál Novy Pojišťovna štěstí diváci nedovedou bez ní představit. „Posluhovačka Kekulová se mi nesmírně líbí. Hraju ráda tyhle ženy, které měly těžký život. Víte, už v mládí jsem si říkala, že budu hrát uražený a ponížený. Líbí se mi to. A s režisérem Adamcem si rozumím a je tam skvělý tým.“
Vztahy mezi lidmi, manželské krize, to je velké téma zmíněných seriálů. Přístup k nim se mění s dobou, někdy se o manželství mluví jako o „instituci na odpis“. „Nejsem staromilec, vím, že v zájmu rodiny a dětí jsou tyto vztahy důležité. Proč jsem si já jednoho svého partnera vzala, a druhého ne? Bylo to jedno. Zůstali mně nejen v srdci, ale i přáteli na celý život. Můj první muž zůstal jako můj rodný bratr až do jeho odchodu před několika lety (herec Jiří Pleskot, pozn. red.) a takový životní partner, jakým byl Zdeněk Podskalský? Takového jako on už bych nikdy nenašla...“
Život není jen reality show
Na otázku, zda český seriál zvítězí nad reality show, jejíž boom letos Češi prožili, odpovídá: „Bohužel se obávám, že ne. Jak je známo, my lidé si nejsme příliš rovni. Jsme různí, máme různé záliby. Osobně jsem neviděla ani jediný večer reality show. Jen pilotní program Velkého bratra. Poté jsem pochopila, že to není můj šálek kávy. Myslím si, že ta sledovanost je obludná. Ale já patřím ke generaci, která považovala šmírování za prohřešek.“
Tu organizaci já obdivovala
Při dalším povídání herečka zvážní. Došlo na UNICEF – organizaci, která pomáhá dětem. „Celoživotně jsem tuto organizaci obdivovala. Ve dvaadevadesátém roce mě tehdejší ředitelka požádala, zda bych byla velvyslankyní dobré vůle Českého výboru UNICEF. Od té doby s nimi spolupracuji. Teď jsem už několik let předsedkyní výkonné rady.“
Dobročinné organizace u nás někdy čelí nedůvěře, ale UNICEF se to podle Jiráskové netýká. „Vím jistě, že UNICEF funguje perfektně díky tomu, že každá koruna, která se jeho akcemi vydělá, jde přes švýcarskou centrálu a konkrétně je vždy doloženo, na co jsou peníze použity.“
Poté se herečka rozpovídá o tom, co znamená zdánlivě jednoduché sdělení, že peníze byly použity třeba na vodovod ve Rwandě. Hovoří o tom, jak v této zemi děti pijí z kaluží, ve kterých plave hmyz a vodní krysy. Díky UNICEF mohou chodit do školy, mají se tudíž i kde najíst a přinést jídlo i domů. „Řeknu vám stručně, proč já pro UNICEF pracuji ráda a oddaně. Dokud existuje jedno jediné nemocné, nešťastné, opuštěné a hladové dítě, tak nebude konec konfliktů. A to, co se dnes ve světě děje, tuto moji teorii potvrzuje. Protože to vše velmi souvisí s chudobou a s populací, která narůstá. Kdysi jsem říkala, že jednou nebude na světě dost jahod pro všechny děti. Kdeže loňské sněhy jsou. Ona pro ně není pitná voda.“
 |
