Muž tvrdí, že potápění v přehradě nebo v moři je úplně jiné než v podzemí. "V moři o dovolené je to relaxace, něco jako procházka rozkvetlým parkem. Lehnu si pod vodu a pozoruji rybičky," říká muž. V podzemí je to jinak. "Na hladinu přehrady je to dvacet nebo čtyřicet metrů. V jeskyni to ale může být i stovky metrů, výjimečně i několik kilometrů. Člověk se nemůže hned vynořit a kdyby selhala technika, mohl by mít velké potíže," tvrdí Piškula. Jeskynní potápěči proto mají všechno zdvojené - mají dvě lahve se vzduchem, dvě plicní automatiky, dvě lampy. Celá výbava váží kolem padesáti kilogramů.
Piškula přiznává, že pod vodou zažil i vypjaté chvíle, ale nechce o nich mluvit. "Kdysi jsem v Amatérské jeskyni ztratil ploutev," říká jen a přirovnává takový způsob plavání ke skákání do kopce po jedné noze. Pochvaluje si pochopení své ženy. "Pomáhá mi s oblékáním výstroje. Před časem se v jeskyních potápěla i ona," usmívá se.
Zatímco potápění v některých jeskyních v cizině je podle Piškuly příjemnou exkurzí mezi nádhernými krápníky, v krasu je to dřina. "Tady je potápění spíš prostředkem k překonávání vodních překážek. Tak byla například objevena Nová amatérské jeskyně. Potápěči z Plánivské skupiny proplavali sifonem a dostali se do nejdelšího jeskynního systému v republice," vysvětluje Piškula. Podobně potápěči přispěli k prozkoumání podzemí Býčí skály.
Nyní jeskynní potápěči zkoumají Malý výtok nedaleko Punkevních jeskyní. "Jsou tam velmi úzké chodby a po padesáti metrech hluboký sifon. Dopravit tam vybavení je problém," říká Piškula. Upozorňuje, že při jeskynním potápění je na místě velká opatrnost. "Já vždycky říkám, že není kam spěchat. Když něco neobjevíme my, objeví to ti, kteří přijdou po nás," tvrdí zkušený muž.
Neodvažuje se odhadnout, co ho a jeho kolegy při dalším průzkumu krasu ještě čeká. "Dokud se tam nedostaneme, nelze to říct. Můžeme se dostat do velkého podzemního systému nebo tam naopak bude jenom pár placatých chodbiček," uvažuje. "To je na tom ale právě to zajímavé. Láká mne neznámo," vyznává.
Dnes má následník prvního krasového potápěče Güntera Nouackha, který se ponořil do chladné vody v podzemí Býčí skály už v roce 1912, na potápění méně času než dříve - šéfuje firmě a je funkcionářem jeskyňářské společnosti. Sám říká, že se stal spíše bafuňářem. Přesto se i letos připravuje na to, až v podzemí klesne voda. Těší se až zase ucítí na zádech tíhu vzduchových lahví.
22. ledna 1999 9:35
