Jarid se své matky stále nedočkal

Šestnáct hodin úmorného pátrání měl za sebou ve středu ráno Jarid Maldonado. Zoufale hledal svoji maminku. Byla zaměstnána v jednom z domů Světového obchodního centra v New Yorku. Když třiadvacetiletý Jarid zaslechl z televize zprávu o nárazu letadla do mrakodrapu, proběhly mu hlavou pocity hrůzy, ale zároveň velké úlevy - maminka přece pracuje v té druhé věži. Přesto neváhal ani chvíli. Sedl do auta a vydal se na Manhattan.

Právě ve chvíli, kdy projížděl centrem New Yorku, pár bloků od Dvojčat - jak se dvěma mrakodrapům říkalo - zahlédl hrůznou scénu: do druhého domu vjelo jak nůž do chleba letadlo! Přesně do míst, kde měla kancelář jeho matka Myrna Agostová. "Když jsem viděl tu strašnou explozi, úplně jsem zpanikařil. Pořád dokola se  mi hlavou honila věta: Musím ji zachránit. Nebyl jsem schopen normálně uvažovat. Jen jsem se modlil, aby byla živá," vyprávěl Jarid později novinářům.

Jarid rychle vystoupil z auta a běžel. Chtěl doběhnout až k věži a  zachránit matku. "Dostal jsem se docela blízko a v tom věž explodovala. Nebyl jsem  schopen pohybu, jenom jsem stál a zíral. Bylo to strašné."

Tisíce lidí jsou pohřešovány. Starosta New Yorku Gulliani oznamuje, "Obětí bude víc, než jsme schopni unést". Nemocnice jsou zavaleny zraněnými. Horečně se pátrá v troskách budov po těch, co přežili.

Když byl Jarid znovu schopen normálně uvažovat, vydal se do Centra pomoci v nouzi, kde policie shromažďuje informace o pohřešovaných. Centrum bylo zavaleno davy lidí. Všichni chtěli vědět, jestli jsou jejich blízcí naživu. Policie ale zatím nemá žádná jména obětí. Nikdo nic neví. Zmatek, chaos, smutek.

Všichni museli vyplnit spousty formulářů, říct detektivům každou maličkost o svých blízkých, které pohřešují. Co mají na sobě, ve kterém patře pracovali, zda mají nějaké mateřské znaménko... Veškeré informace budou zaneseny do databanky obětí.

"Všichni pořád dokola mluví o tom, kdo to udělal. Ale copak na tom teď záleží. Mně je v tuhle chvíli celej Osáma bin Ládin ukradenej. Kdyby mi tak někdo byl schopen říct, kde je teď moje máma."

Další, kde Jarida napadlo hledat, byly nemocnice. "Obvolal jsem jich snad sedmdesát, ale ani mně nic neřekli. Prohlédl jsem si snad všechny internetové stránky, které se jen slovem zmiňovaly o tom strašném neštěstí. Celé hodiny jsem sledoval zpravodajství v televizi. A pořád dokola jsem zkoušel volat na maminčin mobilní telefon. Nikdo se mi ale neozýval.  A pak jsem ty všechny nemocnice obešel sám. Jednu po druhé. Věděl jsem, že se nic nového nedozvím, ale sedět doma se nedalo vydržet."

Před rokem zemřel Jadirovi a jeho sedmnáctiletému bratrovi otec na rakovinu žaludku. Byl policistou v New Yorku. Matka se znovu provdala a měla v plánu se přestěhovat do Severní Karolíny, kde žije její současný manžel. "V poslední době byla opravdu šťastná. Byla rozhodnutá opustit New York. Tohle měl být její poslední rok ve Světovém obchodním centru."

Jarid se setkal s matčinými kolegyněmi - ty ji viděly naposledy. "Několik minut před tím, než narazilo letadlo do budovy, si šla Myrna koupit snídaní. Mohla být na cestě zpátky nebo možná už ve výtahu, když došlo k té explozi," vzpomínaly.

"Už uplynulo tolik hodin a stále nic nového. Maminka by určitě zavolala... kdyby mohla. Nevím, co mám dělat, ale stále doufám."

Jarid se své matky stále nedočkal. Na své příbuzné a známé čekají tisíce jejich blízkých.