Člověk se rodí se sklonem k extrémům. Prožívá-li dítě nějakou rozkoš, volá - ještě!
Jíme a děláme rádi, na co máme chuť, a ne to, co bychom jíst a dělat měli. S leností bojujeme celý život a k pracovitosti se musíme dokopat.
Zlatá střední cesta nebývá v módě. Pro mnohé mladé a nesmrtelné je to nuda - nuda, šeď - šeď. Tohle jím a toto je odporné. Toho miluji a tamtoho nenávidím. Tady je to boží, onde hnusné. Raději žiju na plné pecky, buď ric, nebo pic. Dokud mi je ...cet, tak to vydržím, až mi bude ...sát, stejně už to nebude za nic stát. Černá a bílá, myšlení bolí. Neopustí-li je to do dospělosti, posílí v politice řady levých a pravých extremistů, zmoudří-li, budou politicky blízko středu.
Posvěceno je překračování pravidel zlaté střední cesty umělcům, vědcům a všem těm, kteří posouvají svět kupředu a kteří dobře vědí, jak draze se za to platí.
Marně hledám dobro, kterého by mohlo být moc a bylo by nám ku prospěchu. I příliš velká krása musí mít svou pihu. Šlechetný, ctnostný a moralizující altruista musí alespoň kouřit nebo být na ženské, abychom mu naslouchali. Jsou-li polidštěni hříchem či jakoukoliv nedokonalostí, vyslechneme i zapálené věrozvěsty.
Všeho s mírou a dobrého pomálu, říkávala babička. Odkládat rozkoše, radí psychologové. Množství devalvuje kvalitu ve všem, v jídle i v lásce. Dnes už mnozí víme, že jíst příliš málo, nebo hodně, je špatně. Jíst polovic je dobře. Prožitek lásky je posílen zdrženlivostí. Nehýbat se, či sport přehánět, je špatně. Nedělat nic je hrůza, být fanatikem práce má už svou diagnózu. Mlčení nemusí být zlatem, ale neustálé mluvení je týrání bližních. Nemáme-li ctižádost, nic nedokážeme, máme-li jí moc, natlučeme si nos.
Zlatá střední cesta je cesta zarúbaná. Je ale asi jediná, která vede k nasycení hladu po životní moudrosti.
