Jana Saudka

- Jdu na procházku. Inu: starobní důchodce si vykračuje - křepký stařík! Počasí je taky mizerné, tak hned závidím lidem, co žijou na jihu... vlastně nezávidím: mají sice teplo, ale občas taky nějaký ten zemětřas... "tajfun, tajfun, vykrůcaj"... Takto mudruji a přemítám o vlastnosti zvané závist - a tu potkám známého. Ten hned bodře: "Jó, vy se máte nejlíp!"

Ptám se, jak se má on. Odpovídá záhadně: "Ale stojí to za zdrávas královno." Závistivě se pochechtává: "Jó, vy si žijete!"
Jdu dál. Ještě za mnou volá: "A ten Klintón, ten si taky žije! A ty tenisti, ty prachy, co berou! A za nic! Svině!"
Nevím, zda to zvířecí označení není určeno mně - raději zrychlím.
Přemýšlím teď o těch tenistech. Každý to přece může zkusit, říkám si - popadnout raketu, začít okresním přeborem, pak se probojovat do první třídy - a nakonec vypráskat Samprase, a ještě pobrat pár milionů... halt to chce jen asi deset patnáct let vstávat ve čtyři ráno a dřít a trénovat a trénovat a dřít a taky nepít lihové nápoje... ale přesto si myslím, že závidět někomu, to se u nás nevyskytuje... připomínám si, jak začíná Máchův Máj: "Čechové jsou národ dobrý...?"
Závist jako vlastnost se u nás jistojistě nevyskytuje!
Při chůzi poslouchám z tranzistoru zprávy... jakýs senát... jak to říkal soused?
"Tak chvíli bejt u vesla!"
Dole, na řece Sázavě, se šine zmrzlý rybář na pramici... no, u těhle vesel to soused asi nemyslel...
Nepíšu tady o něčem, co vůbec není? Závist? U nás? Jistě něco jako ufoni: vzácnost!
Rázuji dál.
Přede mnou jakás vesnička...ještě tam dojdu, podívat se na jméno. "Kdo je moc zvědavej, bude brzy starej" - no, to se mi podařilo... už vidím tabuli... užasle čtu: závist!
A pak že u nás žádná není..._