"Jsem tady jenom jako šofér. Taky jsem se kvůli tomu, abych mohl řídit, už sedm dní nedotkl alkoholu. To je můj rekord," hlásil Jan, který si pro tuto příležitost oblékl černé kalhoty a červené triko s hokejistou na prsou.
Nemělo to však žádnou souvislost s právě probíhajícím hokejovým šampionátem. "Hokej vůbec nesleduju. Vím jen, že se hraje od velkého vápna," vtipkoval několikanásobný dědeček a svěřil se, že u porodu byl poprvé. "Byl to silný zážitek.
Nejsilnější, co jsem kdy zažil. Vzal jsem to chlapsky - nestál jsem u hlavy, ale u nohou. Když už, tak už. Objevila se i slza, ale nestydím se za to. Viděl jsem lidi umírat, ale nikdy ne se rodit," přiznal a naoko se divil, že se musí za přítomnost příbuzných na porodním sále platit. "Oni by měli platit mně. Já asistoval, držel nohu, utíral krev. Bílé kalhoty, které jsem si vzal, abych vypadal jako doktor, musely hned do čistírny. Pak jsem všem říkal, že jsem gynekolog-samouk." Pár minut po narození navíc vnuka podepsal. "Napsal jsem mu na nohu číslo a přidal svůj autogram s typickým ocáskem. Jsem si tedy jist, že to dítě je autentické a že nám ho nepodstrčili."
Malému Samuelovi vsunul Jan Saudek hned při odchodu z porodnice do zavinovačky pět set korun (prý do vínku). Šťastnou rodinu, Sáru Saudkovou s miminkem a otcem Samuelem, odvezl do bytu na Vinohradech, kde už na ně čekali Sářini rodiče s prvorozenou, jedenapůlletou dcerou a kde bylo vše potřebné pro dalšího člena rodiny dávno připraveno. "Oprášili jsme kolébku po Veverce a postavili vedle její postýlky. Pokoj budou mít děti dohromady," řekla Sára Saudková, která zřejmě stejně jako pro dceru Sáru vymyslí i pro Samuela nějakou přezdívku. "Samíčkovi budeme asi říkat Plšík. Je to živočich příbuzný veverce, tak by to snad šlo."
