Čtěte ve čtvrtek
Velký rozhovor s Janem Fischerem mladším čtěte ve čtvrtečním Magazínu DNES.
"Tehdejší ředitel ochranné služby přišel na jaře 2009 k nám domů, že mají informace, které nejsou úplně pozitivní. Vysvětlili mi, jak to bude probíhat. Pronajali si garsonku u nás v baráku, kde byla stálá služba, takže tomu nešlo uniknout," říká čtyřiadvacetiletý student.
První měsíce mu policisté zakazovali leccos. Nemohl řídit auto, nesměl do baru, do klubu. Po půlroce se to zmírnilo. "Ale zpočátku jsem měl dva osobní strážce a řidiče. Takže jsme jezdili ve čtyřech, na rande v pěti. Měl jsem tehdy hodně čerstvý vztah. První pusa proběhla tak, že stáli dva metry za námi. Zády," svěřil se Jan Fischer mladší.
Situací, které nebyly příjemné, si pamatuje víc. "Asi nejdivnější bylo, když jsme byli na procházce. Příjemný večer, sejdeme Nerudovkou z Hradčan na Karlův most. My s přítelkyní jsme šli po chodníku, oni jeli vedle nás krokem," zavzpomínal.
Kdykoliv otevřel dveře bytu, policisté o tom okamžitě věděli. Když chtěl někam večer vyrazit mimo běžnou dobu, musel jim zavolat dvě tři hodiny předem a nahlásit, kam pojede.
"Nejhorší byly víkendy mimo Prahu. To se muselo hlásit třeba už v pondělí, protože členové ochranky si museli zajistit ubytování a diety," prozradil.
Podívejte se na focení Jana Fischera mladšího pro Magazín DNES
Pomohla mu cizina, konkrétně Londýn, kde jeho otec získal na podzim 2010 místo v Evropské bance pro obnovu a rozvoj. "Tam jsem si od toho odpočinul, člověk se pak vrátí úplně jiný, těch blbých pocitů se zbaví," prohlásil Fischer mladší.
A co je nejtěžší, když na vaše kroky rok dohlíží policejní ochranka? "To, když ji pak nemáte a jste zase sám," dodal s tím, že s lidmi z ochranky dodnes chodí na pivo.
