Inspiruje mě upřímnost a otevřenost, přiznává Jan Budař

Seriál   0:02aktualizováno  0:02
Jan Budař (41) ztvárnil během divadelních angažmá spoustu velkých postav, nyní se však soustředí spíš jen na filmové role, jako je například jeho nejnovější Karel Čapek ve filmu Hovory s TGM. Chystá koncertní projekt s názvem Jan Budař a piáno, kde se představí jako interpret své vlastní hudební tvorby.

Jan Budař | foto: Lenka HatašováiDNES.cz

Během svého působení v divadlech jste si zahrál velké role, jako například Romea nebo Stavrogina, za kterého jste byl nominovaný na cenu Radoka. Máte stále schovanou třísku z prken Národního?
Ano, nevím kde, ale někde bude. Jako začínající herec jsem tehdy uvěřil legendě, že ten, kdo si schová třísku z jeviště Národního divadla, se na tu scénu ještě někdy vrátí. Hostovali jsme tam tenkrát s představením Cirkus Humberto. Teď už sice divadlo nehraju, ale třeba si tam někdy zahraju koncert. Jen já, koncertní křídlo a na něm malá tříska z jeviště.

Fotogalerie

Jako autor písní jste také velmi aktivní, na svém kontě máte zatím čtyři alba. Už se zvuk vaší hudby přiblížil hudbě vaší duše?
To je taková metafora, kterou jsem někde řekl. Blížím se. Mám teď období, kdy jsem si úplně zamiloval jednoduchost a zároveň barevnost, kterou nabízí zvuk piana a hlasu. Myslím, že to k mým písním ladí momentálně tak nějak nejvíc. Trochu jsem jim to, myslím, dlužil. Každou z nich jsem znovu pěvecky i hudebně pořádně osahal. Tvaruju jejich zvuk do jejich nejsyrovějších a zároveň nejsvobodnějších podob a to mě velmi baví. I díky tomu jsem se po letech odvážil jít před diváky úplně sám. Můj nejnovější koncert se jmenuje Jan Budař a piáno a bude mít premiéru 21. února 2019 v Praze ve Studiu Dva. Pojedu s ním i dál, jen to bude pouze tam, kde mají křídlo, protože hrát na něj mě tolik baví.

Mezi vaše nejznámější skladby patří Lidice, která je zároveň součástí stejnojmenného filmu, kde jste hrál arestovaného kasaře Petišku. Vzpomenete si na okolnosti, za kterých vás napadla tak působivá píseň, která je navzdory lidické tragédii plná naděje?
Na té písni jsem začal pracovat docela dlouho předtím, než mi Petr Nikolaev nabídnul roli ve filmu, byla to prostě jedna z mých rozpracovaných písniček. Producent Adam Dvořák pak oslovil různé hudebníky, aby napsali píseň inspirovanou Lidicemi a já, když jsem si přečetl, jaký text jsem napsal, pochopil jsem, že už ji mám hotovou. Mám ji moc rád právě pro tu naději, která v ní je. Jak je vidět, čas je elastický - v přítomnosti jsem psal něco, co bylo inspirováno budoucností, která bude ztvárňovat minulost.

Seriály pod lupou

Hvězdy vzpomínají

Nemocnice na kraji města:
Ladislav Frej
Eliška Balzerová
Hana Maciuchová
Iva Janžurová

Sanitka:
Zlata Adamovská
Tomáš Juřička
Ivana Andrlová
Pavel Zedníček

Arabela:
Oldřich Vízner
Dagmar Patrasová
Ondřej Kepka

Byl jednou jeden dům:
Eva Hudečková
Václav Postránecký
Zdeněk Srstka

Druhý dech:
Veronika Žilková
Ilona Svobodová
Vladimír Kratina

Bylo nás šest:
Stanislava Jachnická
Jan Šťastný
Regina Řandová

Chlapci a chlapi:
Ivan Vyskočil
Mário Kubec
Kamil Halbich

My všichni školou povinní:
Michaela Kuklová
Vlasta Žehrová
Gabriela Vránová

Bylo nás pět:
Nela Boudová
Lenka Termerová
Adam Novák

Cirkus Humberto:
Petr Nárožný
Pavel Mang
Rudolf Hrušínský
Jaromír Hanzlík

Hříchy pro pátera Knoxe:
Gabriela Filippi
Jan Kanyza
Lucie Zedníčková

Údolí bílých králů:
Miroslav Etzler
Zdeněk Žák
Lucie Vondráčková

Dokonalý svět:
Tereza Brodská
Vanda Hybnerová
Chantal Poullain

Největší z pierotů:
Miloslav Mejzlík
Iva Hüttnerová
Dniel Rous

Ulice:
Martin Finger
Dana Syslová
Patricie Solaříková

Zdivočelá země:
David Suchařípa
Jitka Sedláčková
Aleš Háma

Svou nejnovější skladbu Orli jste prý složil za hodinu. Jaký je váš běžný čas, který na vznik skladby potřebujete? Máte nějaký svůj skládací  rituál?
První skicu Orlů jsem napsal v takovém silném emocionálním stavu asi za hodinu, to se ještě jmenovala Velryby. Pak jsem na ní ještě pár dní pracoval a moc se mi líbí. Zní tak nějak jinak, než se znám, a to mě na ní baví. S psaním písní nemám spojený žádný rituál, je to vždycky momentální impuls, který je nesený náladou, zážitkem nebo citem.

Na svém webu v sekci Snílek jste nezvykle upřímný. Nevymstilo se vám to už někdy?
Mě osobně upřímnost a otevřenost vždy velmi inspiruje. V životě se mi spíš vymstila skrytost a lež. Na svém webu píšu, že kdo se do Snílka začte, dozví se o mně možná víc, než vím já sám o sobě. Je to můj prostor, který skýtá mnoho různých literárních žánrů: deník, sny, reportáže, básně, povídky, ta pestrost mě velmi baví.

Jak to vypadá s filmem podle vaší druhé pohádky Princ Mamánek, v rámci kterého plánujete natočit vůbec nejdelší líbací scénu a zaútočit tak na zápis do Guinessovy knihy rekordů?
Stále ještě čekám na ty pravé koproducenty, které bude bavit, minimálně tak jako mě, uvést ten příběh na plátno. Na pohádkách je skvělé to, že nestárnou, takže nespěchám. Mám velkou radost z toho, že ten příběh už ožil v podobě knihy a audioknihy, a že se díky tomu ke mně dostávají nadšené reakce dětí i dospělých. Dokonce znám děti, které tu pohádku poslouchají stále znovu a znovu, z toho mám radost jako dítě.

Jste známý svou pečlivostí, kvůli vlastním ilustracím do Prince Mamánka jste například navštívil rodiště slavných malířů. Kteří to byli a co pro vás překvapivého jste tam objevil?
Překvapil jsem hlavně sám sebe, že jsem po tolika letech s až dětským nadšením začal zase kreslit. Knihu jsem nicméně ilustroval poprvé a měl jsem k tomu dost respekt, tak jsem to pojal jako takovou vzdělávací cestu po Evropě. Začal jsem v Cadaques na severu Španělska, kde žil Salvador Dalí. Nádherné městečko u moře, tam jsem kreslil a kreslil a u toho koukal na YouTube na videa o technikách malby. Pak jsem pokračoval přes Arles, kde žil Vincent van Gogh, můj velký oblíbenec, a nakonec jsem se přes Rakousko vrátil zpět do Prahy.

K pohádce jste natočil teaser, kde předvádíte neuvěřitelné taneční výkony, stejně jako ve vašem filmovém showreelu, který máte na webu. StarDance vás neláká?
Zvali mě do StarDance, ale odmítl jsem. Dal jsem přednost zajímavějším nabídkám.

Od dnes již kultovní Nudy v Brně uplynulo 15 let a vy jste během té doby prošel velkou vnitřní transformací, o které hodně zpíváte i ve svých písních. V jakém lidském a hereckém rozpoložení se nacházíte dnes?
Mnohem víc přemýšlím nad tím, co mě na mé práci baví a co ne, čemu chci věnovat čas, s kým si přeju spolupracovat, co je pro mě výzva, co nového se chci učit. V tuto chvíli je přede mnou zajímavá role, jmenuje se Matthew a je to bojovník. To je typ, na který se velmi těším.

Jak se vám točila scéna ve filmu Odcházení, ve které vyběhnete před kameru zcela nahý? Jak jste vnímal Václava Havla coby režiséra?
Václav Havel byl skvělý a já jsem tak rád, že jsem ho mohl zažít při práci a trochu ho tak poznat. Byl pečlivý, skvěle připravený a nadšený jako chlapec. Sice to nedával moc znát, ale bylo to na něm vidět každý den. Ta scéna, kdy se nahý vracím z parku, byla sice krátká, ale velmi zábavná. Mám tam jako Albín na zadku otazník a ten mi tam kreslil přímo pan režisér. V prvním záběru se mu zdál otazník málo výrazný, tak vzal znovu fix a kreslil větší. Byl jsem v rozpacích, ale držel jsem. Točilo a fotilo nás u toho asi třicet lidí.

Podobnou scénu v seriálu České století absolvoval váš herecký kolega Martin Finger coby představitel prezidenta Beneše, zatímco vy jste zde ztvárnil komunistického ideologa a ministra Václava Kopeckého. Jak jste se cítil v kůži reálné postavy?
Václav Kopecký mi k srdci nijak zvlášť nepřilnul, to byl skutečně dost málo sympatický člověk.

Jan Budař ve filmu Hovory s TGM (2018)

Hovory s TGM (2018)

Z pohádky Princ Mamánek (2018)

Princ Mamánek (2018)

Jan Budař, Jiří Vyorálek a Jiří Štrébl v seriálu České století (2013)

České století (2013)

Skutečné postavy jste hrál i ve filmech Hořící keř, Anthropoid nebo Tenkrát v ráji. Ale vrcholem vaší personifikace je Karel Čapek ve zbrusu nových Hovorech s TGM. Co vám jako první prolétlo hlavou, když jste nabídku na tuto roli dostal?
Naprosté nadšení a radost. Karla Čapka jsem obdivoval už jako maturant, ale to, že ho jednou budu tak detailně studovat, protože ho budu představovat před kamerou, mě tehdy rozhodně nenapadlo. Strávil jsem s ním dva intenzivní měsíce, přečetl jsem snad vše, co o něm napsali ti, co ho zažili, i velkou část jeho díla. „Hledal“ jsem ho na místech, kde žil a pracoval. Karel mě velmi bavil a fascinoval. Taky jsem si díky té důkladné přípravě ujasnil, že je pro mě důležitější sám proces než výsledek, což mi nikdy předtím tak silně nedošlo. Byla to skvělá práce, která mi zase vrátila radost z herectví.

Člověk by měl o všem vědět něco, a o něčem všechno,“ i toto řekl Karel Čapek. Co byste označil za centrální středobod vašeho hlavního zájmu?
Pro mě je to asi samo umění, to vnímám jako oblast, která mě vždy fascinovala. Taky víc a víc objevuju souvislosti mezi uměleckými díly a obory. Zažívám, jak se vše neustále ovlivňuje, doplňuje, inspiruje. Literatura, herectví, malířství, film, hudba, vše se nějak dotýká lidských životů, zaznamenává jejich autenticitu v čase a prostoru. Učím se od mistrů a už vím, že co budu žít, učit se nepřestanu.

Říkáte, že herectví je postaveno na dokonalé lži, kdy člověk musí znát svou autenticitu. Na svém webu máte dokonce interaktivní skládačku, kde si váš fanoušek může poskládat vlastního Budaře. Jak byste charakterizoval vy sám vaši autenticitu?
Já nevím, jak bych charakterizoval svoji autenticitu. Já vím, kdy ji zažívám, co mi dává, proč ji vyhledávám. Být autentický pro mě znamená, že je v souladu to, co říkám, cítím a dělám. Je to něco, na co denně myslím ve všech svých vzletech i pádech.

Autor:

Nejčtenější

Princové Harry a William trpí stejnou poruchou jako Alžběta II.

Princ William a princ Harry na hradě Windsor den před Harryho svatbou (18....

Princové Harry (34) a William (36) přiznali v novém dokumentu BBC o princi Charlesovi (69), že jsou stejně jako jejich...

Pracovala jsem i jako tajemnice, abych se uživila, říká Kostková

Tereza Kostková (2018)

Herečka a moderátorka Tereza Kostková (42) chtěla být herečkou odjakživa, na přání rodičů však nejprve vystudovala...

Nemuslimové jsou nechutní, píše O’Connorová, která konvertovala k islámu

Sinéad O´Connorová (2017)

Irská zpěvačka Sinéad O’Connorová (51) opět překvapila fanoušky svými příspěvky na Twitteru. V těch nejnovějších...

Révai mi radí, Děrgel je blázen, říká hvězda Tváře Tereza Mašková

Tereza Mašková a její sestra Veronika

SuperStar Tereza Mašková (22) tvrdí, že na muže nemá ani pomyšlení. Kromě kolegů z show Tvoje tvář má známý hlas. Zda...

Koktejl z placenty mi udělala dula, prozradila Eva Burešová

Eva Burešová

Má to těžké, říkají o ní kolegové. Zpěvačka a herečka Eva Burešová (25) se krátce po narození syna Nathana rozešla s...

Další z rubriky

Zelenková slavila půlstoletí na hudební scéně. Dorazili Kraus i Slováček

Jitka Zelenková

Zpěvačka Jitka Zelenková (68) si k 50. výročí své kariéry nadělila nejen nové album, ale také koncert. Zazpívala s...

Pohnuté osudy: Bedřich Šupčík byl první československý zlatý olympionik

Sportovní gymnasta Bedřich Šupčík v roce 1953

Historicky první zlatou olympijskou medaili vybojoval pro Československo v roce 1924 jistý nenápadný mladík jménem...

OBRAZEM: Na Charlesovu party dorazili králové i princezny z celé Evropy

Princ Charles a vévodkyně z Cornwallu Camilla před odchodem na narozeninovou...

V středu večer pořádala britská královna Alžběta II. (92) v Buckinghamském paláci narozeninovou party pro svého...

Jak měřit teplotu? Jednodušší už to být ani nemůže
Jak měřit teplotu? Jednodušší už to být ani nemůže

Doba, kdy v žádné domácí lékárničce nechyběl klasický rtuťový teploměr, už je dávno pryč. Nahradila ho celá řada inovativních nástupců, které se liší způsobem i přesností měření, ale také cenou. Žádná domácnost, především pak s malými dětmi, by bez teploměru zůstat neměla.

Najdete na iDNES.cz