Každý z nás zná ten pocit, když se chystá jít s někým neznámým na první rande. I drsní mužové se dvakrát přeholí, třikrát si převážou uzel na kravatě a po dlouhé době si zkontrolují čistotu svých bot. O ženách raději nemluvím, zde přípravy mohou trvat několik hodin i několik dní. Titíž lidé však v okamžiku, kdy si mají pořídit fotografii, která bude rozhodovat o tom, zda je na to rande někdo pozve, zda zaujmou a budou se líbit či nikoli, tedy titíž lidé si uhladí větrem rozcuchané vlasy a strčí obličej před objektiv fotografického automatu někde v podchodu. Lidé, kteří se touží seznámit prostřednictvím agentury, nosí v lepším případě standardní pasové fotografie, zcela běžně však do skeneru strčí natrženou fotku z patnáct let starého řidičáku s razítkem až po bradu. V poslední době pak jednoznačně vítězí fotografie z automatů. Jen výjimečně předloží opravdu slušnou, profesionální fotografii. Prosím, chcete-li se seznámit, jste-li ochotni vydat peníze za hezké oblečení, kadeřníka či zeštíhlovací přípravky, vyšetřete si nějakou tu korunu na zhotovení profesionální fotografie. Jděte k dobrému fotografovi, nechte se vyfotit několikrát, vyberte si snímek, kde vám to nejvíce sluší, a nechte si fotografie udělat v pohlednicovém formátu. V ěřte, že budete mít úspěch. Když se občas dívám za zploštělé tváře, hrozné barvy a vykulené výrazy z fotoautomatů, vybaví se mi katalog jedné americké seznamovací kanceláře s nabídkou seznámeníchtivých Rusek. Řeklo by se: No jo, Rusky, to české ženské jsou hezčí. Přál bych vám vidět ty fotografie. Nejen krásné ženské, ale především profesionálně udělané snímky. Řeknete si: Holt se chtějí vdát do Ameriky, prodat se. Ale ten, kdo se chce seznámit, se přece chce jistým způsobem prodat. A i když to není právě do Ameriky, měl by si na své fotografii dát záležet.
Autor je ředitelem Agentury 1+1
- sobota 6. ledna 2001
