Karel Heřmánek

Karel Heřmánek | foto: Profimedia.cz

Jako režisér musím mít poslední slovo já, říká Karel Heřmánek

  • 5
Herec Karel Heřmánek (68) není příliš přísným režisérem, který by dával hercům co proto. Ale ačkoli doma často mívá poslední slovo jako každá žena určitě i jeho manželka Hana (52), jako režisér ho musí mít on.

Jako principál Divadla Bez zábradlí je u zkoušení každé nové hry. A v novém představení Art, které mělo minulý týden svou premiéru i sám účinkuje. Hraje totiž jednu ze tří hlavních postav. „Je to velice slavná hra velice slavné autorky, která si bere na paškál hloupost mužů. Apokryf o vztazích mezi lidmi,“ popsal hru ředitel divadla Karel Heřmánek.

„Předmětem velké hádky mezi třemi kamarády se stane koupě abstraktního obrazu, která přátelství naprosto rozloží. Pak se ale naštěstí všichni zase dají dohromady. Je to velice krásná a moudrá hra,“ naznačil Heřmánek děj.

On sám si přátelství velmi váží a v jeho životě se mu ještě nestalo, že by se s někým rozkmotřil natolik, že by došlo na ostré hádky nebo dokonce násilí. „V přátelství je důležitá tolerance a pochopení toho druhého, což je vůbec princip lásky. Nikdy se mi naštěstí nestalo, že bych se s někým tak rozhádal, jako v naší nové hře. Ale samozřejmě nějaké kolize byly, to čas od času bývá,“ sdělil pro iDNES.cz.

Za léta praxe na jevišti už odboural trému a před velkou premiérou si s kolegy navíc dělají menší představení, aby zjistili, jak reaguje na novinku publikum. „Už jsme přistoupili k tomu, že si děláme takové naše předpremiéry. Je to pár představení, u kterých si ověříme reakci diváků, aby byla premiéra dokonalejší a my si byli jisti v kramflecích,“ smál se herec.

„Během představení se stane, že se něco mění, protože přijdeme na to, že to není úplně ono. Je to svobodný proces a každý má možnost přijít se svým nápadem a já to samozřejmě vítám. Poslední slovo jako režisér musím mít ale já,“ doplnil Heřmánek, který každou premiéru náležitě oslaví s přáteli.

Karel Heřmánek s manželkou

Ačkoli se nová hra točí okolo obrazů, sám Karel se o ně v soukromí tolik nezajímá. „Umění mám samozřejmě rád, ale nejsem zapáleným sběratelem. Musím říct, že bych si ale nepořídil obraz, který by mi nic neříkal. Musel by mě něčím zaujmout, něco pro mne znamenat. Já sám jsem se do malování obrazu nikdy raději nepouštěl. Ve škole se mi jednou povedlo tužkou nakreslit havrana, ale pak přišla na řadu barva a byla to tragédie. Nejdřív jsem za to dostal jedničku, a jak to šlo do barvy, tak jsem dostal kouli,“ dodal s úsměvem.