Dokud se Lucie Bílá nestala "matkou národa", nevypadaly ženské žebříčky slavíků příliš radostně. Zpěvačka roku měla vždycky polovinu, často i třetinu hlasů, které získal vítěz v kategorii mužů. Zatímco ještě dvacáté jméno mezi muži znal kdekdo, zhruba dvacátou českou zpěvačku znalo už jen pár kamarádů, kteří jí dali hlas. Kdyby nebylo v polovině osmdesátých let Ivety Bartošové, stále by asi vítězily hvězdy, které nastartovaly v silném desetiletí 1964-1974.
Svět už od konce sedmdesátých let viděl zpěvačky pod jiným úhlem než izolované Československo. S nástupem punkových kapel se objevily vokalistky, jež neměly nic společného s naivními blondýnami, které okupovaly do té doby svět populární hudby.
Punkeři přišli s tím, že rockovou hvězdou může být klidně holka z vedlejší třídy, sice žádná krasavice, ale dívka s charismatem a odvahou. Lennonova vdova Yoko Ono přestala být jedinou nekonformní zpívající ženou - do světa popu a rocku vpadly často velmi ulítlé skladatelky, které přinesly neobvyklá témata. U nás se tento civilní a zrovnoprávňující trend projevil ve velkém až po listopadu 1989.
Situace se od té doby zase vrátila do normálu. Z generace rozcuchaných holek se většinou staly znovu mondénní dámy velkého světa, ale do stejné vody se dvakrát vstoupit nedá. Spektrum zpívajících žen je širší než dřív.
Pořád je přítomen element zpívající naivky, která se léty vypracuje do nějaké
Oslovit co nejvíc lidí
Polistopadová hudební éra začala obdobím různorodých výbojů.
Byly to zpěvačky, kdo odstartoval návrat ke středoproudé hudbě. Bodem návratu se stal rok 1997, kdy se vydavatelství Monitor podařilo shromáždit na jedné značce skoro všechno, co v tehdejším ženském popu něco znamenalo. Tři velká „B“ - Bílou, Basikovou a Bartošovou, Csákovou a Martinovou. Reklamní oddělení Monitoru vyvolalo kolem této pětice velký rozruch, díky němuž se začalo mluvit o novém fenoménu - o „nových“ českých zpěvačkách.
Takže místo toho, aby si každá zpěvačka stáje vyhradila svou jasně danou skupinu posluchačů, snažily se všechny oslovit co nejvíc lidí. A i když má každá svou jasně danou tvář a trochu odlišné hlavní jádro příznivců, ztratily během dvou let svou originalitu a začaly v mnohém splývat.
České zpěvačky unifikoval také muzikál. Na jedné straně stabilizoval scénu, protože vznikl dostatek pracovních příležitostí. Zpěvačka už nemusela žít z dlouhodobého „holení“, jak se v branži říká denním koncertním šňůrám po kulturních domech, podnikatelských party a vložkách na diskotékách. Na druhou stranu díky alternacím splynul svéráz zpěvaček do jednoho celku, v němž kterákoli ze špičky mohla nahradit jinou, aniž by to divák poznal.
Něco podobného platilo i o komerční televizi, která vytvářela pravidelné prostory pro nepříliš široký záběr zpěvaček střední generace. Tato hrstka rotovala s takovou pravidelností, že běžnému posluchači musela splynout. Jestli v patnácté minutě Novot vystoupila jednou Bartošová, jednou Machálková a jednou Basiková, bylo to jedno. I Lucie Bílá, která si vymohla svůj vlastní pořad, ztratila příležitostným vystupováním v různých miss svou exkluzivitu a s ní i kus originality.
On-line rozhovory s českými žpěvačkami:
Návraty a nové talenty
Nakonec se tato krize vyřešila sama v podobě návratů starších hvězd a naopak nástupem osobností mladší generace.
Helena Vondráčková se stala symbolem velkolepého návratu, provedeného s velkou elegancí. Jenže byl jediný, v němž to nezavánělo trapností.
Miluška Voborníková, Věra Špinarová a Naďa Urbánková jsou sice zajímavými historickými exponáty, ale na návrat už neměly. Jejich desky se obvykle skládaly z nových, lacinou technologií nahraných verzí jejich klasických hitů, které postrádaly prožitek původních nahrávek. V lepším případě přišly s novým, druholigovým repertoárem, který ani skalní příznivci nedokázali přijmout.
Mnohem zajímavější jsou nové talenty.
Není jich mnoho. I když spousta mladých dívek sní o tom, že se stane zpěvačkou, jen málokteré se to povede. Je mnohem snadnější udělat zpěváka než zpěvačku. Dát dohromady dívčí partu, ať jsou to Holki, Black Milk nebo Zoombie, je lehčí než ulovit talentovanou sólistku. Také zrání je u sólových zpěvaček mnohem delší. Stačí se podívat na věk těch, které jsou dnes alespoň trochu schopny oslovit nejmladší generaci, a budeme v šoku - Načeva, Lucie Bílá nebo Anna K. jsou nejméně o deset let starší než ti, s nimiž chtějí komunikovat.
To jsou ty zpěvačky, které měly vůli na sobě pracovat i za cenu toho, že se úspěch nemusí dostavit. Horší jsou okamžiky, kdy se objeví mladý talent, nedá si pozor a nechá se zničit přístupem, který ho chce prodat ještě jako zelené ovoce. Z podnikatelského hlediska to lze pochopit. Velké gramofonové firmy a managementy investují do zpěvaček jako Britney Spears nebo Christina Aguillera několik let práce ještě předtím, než se na trhu objeví jejich debut. Na lokální scéně tak malé země jako Česko však žádné peníze na dlouhodobé investice nejsou. Dobrým příkladem je mladičký talent Kristýna, z níž chtěla gramofonová firma udělat bez větší přípravy „českou Britney Spears“. Výsledek byl katastrofální a může její kariéru na dlouho poznamenat, nebo úplně zlikvidovat.
Aby všechno nebylo na vydavatelích. Někdy za to mohou i rodiče, kteří chtějí prožívat úspěch své zázračné opičky příliš brzy. To se kdysi stalo například Lucii Vondráčkové. Také Michael Kocáb mohl svou dcerušku nechat ještě trochu vyspět, než ji pustil do kolotoče hudebního průmyslu.
Je čím dál těžší prosadit nové jméno. A tak se ambiciózní hvězdičky nerekrutují z pěveckých soutěží, ale z prostředí, kde je za ně už kus propagace udělán. Říkává se, že moderní studiová technologie udělá zpěvačku i z feny foxteriéra. Normální posluchač neocení kvalitu, neboť masáž sdělovacích prostředků mu prodává jméno postavené na drbech, skandálech nebo jen na prostém účinkování v televizi. Proto máme zpívající moderátorky sportovního zpravodajství a společenských magazínů.
Ale aby to ženám nebylo líto - ve vedlejší kategorii, u mužů, je to úplně stejné.
|
Kdo jim pomohl ke slávě? |
| Koho milují české popové hvězdy? Až na výjimky hledají buď někoho, kdo je přibližně stejně slavný jako ony samy, nebo je mladý a pohledný (a může tak úspěšně plnit roli něčeho, co vypadá moc dobře, když se s tím fotografujete - jako třeba nový typ mercedesu), nebo někoho, kdo jim pomůže v kariéře. Oblíbený je zejména poslední model. Dal by se nazvat Muž, který stojí v pozadí. Typickou představitelkou je Ilona Csáková, které v začátcích pomohl šéf Monitoru Vladimír Kočandrle. U zrodu Ivety Bartošové stála ještě z minulého režimu zavedená showbyznysová značka: Ladislav Štaidl. Anně K. zase v začátcích prospěl vztah s Viktorem Mrázem, spolumajitelem hudebního vydavatelství B and M Music. Jak hvězdám pomáhají jejich muži? Funguje to přibližně takhle: skoro neznámá zpěvačka sbalí člověka na klíčovém místě ve vydavatelské firmě nebo schopného producenta s dobrými konexemi. Ten jí poskytne veškerou pozornost, péči a hlavně peníze. Objedná jí kurzy, v nichž se naučí to, co ještě neumí, zaplatí nejlepší vizážisty. Ve vydavatelství pracuje s každou hvězdou štáb lidí: jeden má na starosti kontakt s televizí, druhý s rádii, třetí propagaci v tisku... Když jde o šéfova koně, snaží se všichni na sto dvacet procent. A v tom je ten trik. Zpěvaččin talent se rozvíjí, prodeje desek letí vzhůru. „Z logických zákonitostí psychologie práce je jasné, že pokud je někdo uvnitř firmy na desce zainteresován i z jiných než pouze pracovních důvodů, většinou podává lepší výkon, více se projektu věnuje,“ podotýká Petr Čáp z vydavatelství Sony Music/Bonton. Nejlépe je prý pokusit se o takzvaného A&R (čti ej-end-ár; artists and repertoir - anglicky „umělci a repertoár“), tedy člověka, který má na starosti nové talenty, nebo rovnou o generálního ředitele. Ani to podle lidí z gramofonových firem neznamená, že úspěch je zaručen. Z někoho, kdo nemá talent, hvězdu totiž neuděláte. Alan Piskač, ředitel Popron Music, k tomu dodává, že showbyznysové vztahy, z nichž se rodí nové hvězdy, nejsou ničím výjimečným: „Zkuste se na to podívat z druhé strany. Ženy v životě tíhnou k úspěšným mužům, kteří jim jsou schopni pomoci. Tak proč by měl být hudební průmysl výjimkou.“ |
 |
 Ilona Csáková |
 Lenka Dusilová 3 |
 Zpěvačka Anna K. po zkoušce v pražském Veletržním paláci. |
 |
 Zpěvačka Leona Machálková. |
 Helena Vondráčková. Fotografie z obalu alba Helena 2002. |
 Monika Načeva (nar. 27. června 1966 v Bulharsku) na sebe poprvé upozornila rockovou deskou Možnosti tu sou... (1994), natočenou ve spolupráci s kytaristou Michalem Pavlíčkem a spisovatelem Jáchymem Topolem. Další nahrávky směřovaly do sfér pocitové a elektronické hudby, zaznamenané na albech Nebe je rudý a Mimoid, na které navazuje novinka Fontanela. Načeva, bývalá členka Divadla Sklep a příležitostná filmová herečka, přestala koncertovat v roce 1997; nyní dává dohromady novou kapelu. |
 Štefan Margita a Hana Zagorová |
 Petra Janů |
 Lucie Bílá na Koncertě osobností v pražské Paegas Areně. 18. dubna 2002. |
