Encyklopedie
Když v minulém století vzniklo v Anglii rčení můj dům, můj hrad, byla to pravda. V roce 1900 skořápka rodinného domu vypadala stejně jako dnes, jen materiál byl jiný a okna menší. Od dnešního domu se lišil vybavením. Existoval sice již splachovací záchod a v domě proudila voda, byť jen studená, ale stále to byl nezávislý a samostatný hrad. Dvacáté století postupně zvyšovalo závislost domu na okolním světě tím, že se připojil na rozsáhlou síť pavučiny spletené z plynového potrubí, elektrických drátů, kanalizace, telefonního vedení a bezpečnostních systémů. Dům se stal zranitelným zámkem. Skořápka domu se možná nezmění ani za sto let. Vyplývá to ze soutěže Ideal Home Exhibition v Londýně, kde oceněný dům budoucnosti vypadá jako dům minulosti, má staromódní špičatou střechu s červeným komínem, dřevěnou fasádu a lomená okénka. "Je to typický sentimentální anglický domek pro panenky, půvabný a budící naivní důvěru," okomentovali ho místní architekti. Tomuto domu však přeci jenom něco chybí, například záclony, jichž není třeba, neboť polarizační krystaly v okenních tabulích se ztmavují nebo zprůhledňují podle přání. V Evropě tedy v následujícím století lidé budou obklopeni převážně těmi stavbami, které už existují, nebo se staví. Zásadní proměna však nastane v interiéru. Dům sice bude vybaven nejmodernější technikou, inteligentními spotřebiči, současně bude ekologický, plný přírodních materiálů. "Zcela automatizovaný dům by působil velmi tísnivě," tvrdí docent milánské polytechniky Ezio Manzini. Příkladem toho, kam až může vést automatizace, je prototyp domu představeného v Tokiu. Nalezneme v něm postele, které obyvatele vzbudí vibracemi, v koupelně je místo ručníků proud teplého vzduchu, pohovky, které tělu pomocí elektronického zařízení předají ve formě vibrací zvukové vjemy přenášené televizí. Pračka, která se vypne, když zjistí, že špína je pryč, vysavač odvádějící odpady zabudovaným potrubím rovnou do popelnice. "Každá činnost se dá zautomatizovat, ale třeba pečení nebo zalévání zahrady mně připadá velmi příjemné," uvažuje docent Manzini. V domě budoucnosti by měly chybět vypínače a kliky. Vše se uvede do chodu hlasem. Střecha bude k nerozeznání od té dnešní, bude ale vyrobena z recyklovaných materiálů. "Nakonec zjistíme, že nejkrásnější na našem dokonalém domě bude rozkvetlý strom v sousedově zahradě," ironizuje docent Manzini.
Když v minulém století vzniklo v Anglii rčení můj dům, můj hrad, byla to pravda. V roce 1900 skořápka rodinného domu vypadala stejně jako dnes, jen materiál byl jiný a okna menší. Od dnešního domu se lišil vybavením. Existoval sice již splachovací záchod a v domě proudila voda, byť jen studená, ale stále to byl nezávislý a samostatný hrad. Dvacáté století postupně zvyšovalo závislost domu na okolním světě tím, že se připojil na rozsáhlou síť pavučiny spletené z plynového potrubí, elektrických drátů, kanalizace, telefonního vedení a bezpečnostních systémů. Dům se stal zranitelným zámkem. Skořápka domu se možná nezmění ani za sto let. Vyplývá to ze soutěže Ideal Home Exhibition v Londýně, kde oceněný dům budoucnosti vypadá jako dům minulosti, má staromódní špičatou střechu s červeným komínem, dřevěnou fasádu a lomená okénka. "Je to typický sentimentální anglický domek pro panenky, půvabný a budící naivní důvěru," okomentovali ho místní architekti. Tomuto domu však přeci jenom něco chybí, například záclony, jichž není třeba, neboť polarizační krystaly v okenních tabulích se ztmavují nebo zprůhledňují podle přání. V Evropě tedy v následujícím století lidé budou obklopeni převážně těmi stavbami, které už existují, nebo se staví. Zásadní proměna však nastane v interiéru. Dům sice bude vybaven nejmodernější technikou, inteligentními spotřebiči, současně bude ekologický, plný přírodních materiálů. "Zcela automatizovaný dům by působil velmi tísnivě," tvrdí docent milánské polytechniky Ezio Manzini. Příkladem toho, kam až může vést automatizace, je prototyp domu představeného v Tokiu. Nalezneme v něm postele, které obyvatele vzbudí vibracemi, v koupelně je místo ručníků proud teplého vzduchu, pohovky, které tělu pomocí elektronického zařízení předají ve formě vibrací zvukové vjemy přenášené televizí. Pračka, která se vypne, když zjistí, že špína je pryč, vysavač odvádějící odpady zabudovaným potrubím rovnou do popelnice. "Každá činnost se dá zautomatizovat, ale třeba pečení nebo zalévání zahrady mně připadá velmi příjemné," uvažuje docent Manzini. V domě budoucnosti by měly chybět vypínače a kliky. Vše se uvede do chodu hlasem. Střecha bude k nerozeznání od té dnešní, bude ale vyrobena z recyklovaných materiálů. "Nakonec zjistíme, že nejkrásnější na našem dokonalém domě bude rozkvetlý strom v sousedově zahradě," ironizuje docent Manzini.
