Tentokrát měl finálový večer téma "osmdesátá léta". Některé scénky a minireportáže byly podařené, některé méně. Možná to chtělo méně patosu a pokusů o zesměšňování a zaměřit se více na hudbu.
Každý soutěžící zpíval dvě písničky – jednu českou a jednu zahraniční. Jako první vystoupil Martin Ševčík s Enjoy The Silence od Depeche Mode. Tahle písnička nemá příliš velký rozsah, takže se Martin nikde neškrtil a zazpíval to relativně v pohodě. Vyloženě špatně nezpíval, na jeho poměry to bylo jedno z nejlepších vystoupení. Na Depeche Mode to ale nemělo. Jak vhodně poznamenal Eduard Klezla, postrádalo to osobnost.
Jako druhou písničku si Martin vybral Kristýnku, kterou zpívá Peter Nagy. Ze začátku to znělo velmi dobře, Martin zpíval čistě a zdálo se, že mu to sedí. Vysoký refrén si bohužel musel dát níž a celá písnička pak nevyzněla a ztratila atmosféru. V celkovém dojmu to byl opět velmi průměrný výkon.
Leona Černá zkusila diváky zaujmout písničkou Heleny Vondráčkové Nač vlastně v půli vzdávat mač. Leona si vybrala docela dobře, je to energická písnička, a energie má Leona na rozdávání. Až na jedno vysoké místo, které zazpívala níž, to nebyl špatný výkon.
Naopak Eurythmics a jejich Miracle Of Love se jí moc nepovedli. Vyšší lyrickou polohu ještě nezvládá, při zpěvu to trošku tahá za uši, nikoli tím, že by to bylo falešné, ale posazením hlasu. Nevím, jak vyluzuje takové tóny, které vlastně zkazily poslech jinak intonačně slušně zazpívaného songu. Toho si ovšem nevšiml Ondřej Hejma, který jako tradičně hodnotil, jestli Leona zpívá místo [lav] [lov].
I Like Chopin od Gazebo zpíval David Spilka. Na Davida trochu slabší výkon, hlavně kvůli intonačním a rytmickým nepřesnostem. Některá místa, která přizpůsobil svému hlasu, měl ovšem moc pěkná a celkově tenhle song nevyzněl vůbec špatně.
Pak ale "nastoupil" s Nonstop od Michala Davida. Skoro celé to zpíval nezaměnitelným chraplákem a navíc bez intonačních nepřesností (tato písnička ale není nijak náročná). Vyšla mu i rytmická stránka a frázování. Mělo to drajv.
Bára Zemanová jako první zazpívala Hodina Há od Marie Rottrové. Vzhledem k Bářině zaměření to mohl být mnohem větší propadák, ale nakonec to nebylo špatné. Celou písničku držel Bářin silný hlas, ale horší to už bylo s rytmikou. Zdálo se mi, že Bára tak trošku nestíhala tempo a trpěla tím i výslovnost. Kromě Hodina Há jí nebylo skoro rozumět jediné slovo. Fakt, že písnička "jede" od začátku do konce ve stejné dynamice, Báře pomohla. Mohla do toho "prát" jak se patří.
You Came od Kim Wilde však Báře už tolik nesedlo. Zazpívala si to opět po svém, ale častokrát dost slyšitelně neintonovala a hlas jí kolísal. O stylu zpěvu snad ani nemusím hovořit. Přesně to ohodnotil Eduard Klezla, který řekl: "Váš způsob interpretace a chyby, které v hlase máte, jsou pořád stejné, a začíná to trochu nudit."
Poslední Zbyněk Drda si jako zahraniční song vybral Take On Me od skupiny AHA. Vybral si docela dobře. Písnička mu k hlasu seděla, ale obtížná vysoká místa a falzety mu nevyšly. V jeho podání zněly jakoby dětsky, amatérsky. Zbyněk také trochu nezvládal energii, kterou tahle písnička nabízí a nemohl udýchat tempo.
Při druhém výběru Zbyněk bohužel šlápl trochu vedle. Zvolil píseň Richarda Müllera Štěstí je krásná věc. Zbyněk se sice hodně snažil o jistou nonšalantnost a nadhled, čímž ale zpěv mnohdy trpěl. Opravdu to někdy, jak poznamenala Ilona Csáková, znělo směšně. Navíc v kontrastu se Zbyňkovým "kukučem". Jeho výkon opravdu postrádal onen "prožitek", i když se takovýto požadavek může zdát jako nesmyslný. Někdy to ovšem dělá hodně.
VŠE O TŘETÍ ŘADĚ SUPERSTAR ZDE
