Je jedenáct dopoledne. Jiří Korn sedí v restauraci a ťuká do malého kapesního počítače. Za uchem má sluchátko hands free mobilu. Na telefony odpovídá do mikrofonu, který mu lemuje tvář jako bizarní šperk z daleké budoucnosti. V metrovém okruhu kolem něho se drží oblak omamné vůně ten parfém prý nese jeho jméno. Na to, že je mu přes padesát a do tří do rána hrál ve vedlejší herně kulečník, vypadá svěže. V sedmdesátých letech býval hvězdou české pop-music. V posledních letech proslul svou extravagancí. Dneska má však na sobě tmavě šedý oblek, bílou košili a tvrdí, že se zklidnil.
* Telefon máte v uchu pořád? Není to nepříjemné?
Když tlačí, tak si ho přendám do druhého. Je to zvyk. Jako byste měla náušnici.
* Máte tyto technické vymoženosti jen tak pro radost, nebo je potřebujete?
Mám je moc rád. K tomuhle kapesnímu počítači jsem zpočátku přistupoval tak, že mi nebylo jasné, jak vůbec využít všechny jeho programy. Ale je šikovný. Můžu z něj posílat maily, esemesky, mám tam veškerá čísla, adresy, texty, scénáře.
* Co si chcete ještě pořídit?
Plazma televizi. Sledovat filmy promítané tímhle technickým způsobem by stálo za to.
* Rád se obklopujete luxusními věcmi?
Týká se to nejen techniky. Mám rád veškeré značkové věci hodinky, boty, nábytek. Jsou z dobrých materiálů, je na nich vidět, že se jejich vývoji lidé věnovali s láskou. Ale také stojí úžasné peníze. A já nejsem moc šetřivý typ. Rád dělám radost i druhým. Když kupuji dárek, hledím na to, aby se mi líbil.
* Promiňte, ale nejste trochu snob?
Neříkám, že všechny ty věci jsou opravdu podstatné. Bez luxusu můžu existovat, ale líbí se mi. Když na to mám, proč bych si neudělal radost? Samozřejmě že je spousta věcí, které si dovolit nemůžu.
* Vzpomínáte si, co jste nosil, když vám bylo patnáct?
Vysněné džíny, které u nás vůbec nebyly k mání. První jsem si koupil jako kluk v Itálii, když jsem byl s dětským pěveckým sborem na turné. Byl jsem z nich strašně odvázaný a nosil je pěkně seprané řadu let.
* U vás by se daly čekat v mládí větší výstřelky. Jak to, že se projevily výrazně později?
Tehdy v obchodech nic nebylo, maminky na děti šily a pletly. Já myslím, že zase tak moc výstřední nejsem. Když se dívám na lidi, kteří dělají v showbyznysu na Západě, tak mi připadají mnohem výstřednější. Mně se prostě líbí neobvyklé a nové věci. Stýkám se s výtvarníky, s lidmi, kteří mají rádi design, takže mě ovlivňují.
* Říká se, že svému vzhledu věnujete hodně péče...
To je vývoj, že chodím na manikúru, pedikúru, depilaci a tyhle normální věci. Prostě nemám rád, když někomu trčí chlupy z nosu a uší. Myslím, že to je zbytečné. Dobře, zajímá ho třeba něco jiného. Každý má jiná měřítka. Pro mne je však první kontakt důležitý. Z toho, že na člověku vidím věci, které se mi líbí či nelíbí, si dělám určitý první obrázek. Pak samozřejmě poznávám, jaký dotyčný je.
* Teď klidně vyrazíte do ulic na koloběžce a v sukni, ale když jste vystoupal v sedmdesátých letech na vrchol popularity, zpíval jste v obleku. To tak v televizi muselo být?
Jinak se to nedalo. Ohledně oblečení jsme museli snášet všelijaké zákazy. Pro televizi bylo ledacos moc výstřední a nereprezentativní. V pořadech museli být všichni ve smokingu a jakékoliv vybočení vadilo. S tím jsem bojoval celou dobu.
* Bojoval? Jak?
Pořád jsem to zkoušel. Na jednom z Intertalentů ve Smetanově síni jsem měl fialové kalhoty s růžovou košilí. Na tu dobu to pro ně byla velká drzost. Zatrhli mi to a Vašek Neckář mi nakonec půjčil smoking, aby to vůbec nějak proběhlo. Někdy naopak podobná záležitost nikomu nevadila, ale radost netrvala dlouho vystřihli to až po natáčení.
* Díváte se někdy na svá vystoupení z té doby?
Mám nahrané věci, které jsem natáčel v Německu od sedmdesátých let, zhruba do osmdesátého třetího roku. Na většinu z nich se dnes koukat nedá.
* Teď je doba, kdy se často oprašují staré písničky, nazpívávají je noví zpěváci a mladým se líbí...
Myslím, že k tomu dost napomáhají rádia, která teď častěji hrají staré věci. Ale mně se to nezdá pokaždé úplně v pořádku.
* Proč?
V principu mi to nevadí. Ale já radši poslouchám něco jiného, mám rád, když se věci posunují dopředu.
* Vy jste bývali s Helenou Vondráčkovou hodně oblíbení v tehdejším východním Německu. Čím to bylo?
Když cizinec zpívá německy, má to zvláštní ráz. Asi se to Němcům líbilo. S Helenou jsme si dokázali vybudovat respekt. Ke všemu jsme přistupovali poctivě. Píseň Yvetta měla velký úspěch. Díky ní jsem tam často jezdil, poznal spoustu zajímavých lidí z branže a naučil se poměrně slušně německy.
* Neříkal jste si někdy později, že ta doba byla vlastně lepší, když jste tehdy býval na vrcholu?
Byla taková, jaká byla. Jsem rád, že se změnila. Ubývá těch, kteří vědí, jaké to opravdu bylo, a přibývá těch, kteří nedokážou docenit, co všechno je teď jiné.
* V televizi vás teď není moc vidět...
To je moje vina. Účinkuji jen v pořadech, o kterých si myslím, že má smysl v nich účinkovat. Bohužel jich je čím dál méně. Takže se televizi spíše vyhýbám.
* Nejste k ní příliš kritický?
Mám pocit, že televize není na takové úrovni, jak by měla. Pořady jsou laciné. Samozřejmě bych pro ni rád dělal, ale profesionálně. Všechno se však točí kolem financí, které televize může na určitý pořad pustit. Také už mám dojem, že po těch letech ani nemám v různých estrádách nebo rozhovorech co nového a zajímavého říct.
* Jak se živíte?
Televize nikdy nebyla hlavním zdrojem mých příjmů. Vystupuji na akcích s mou taneční JK.Company, hraji v muzikálu Monte Cristo a v divadelní hře Služky v Divadle Rubín. Dabuji, jezdím na kulečníkové exhibice. Nezanedbatelné jsou příjmy z Ochranného svazu autorského a Intergramu za věci, které jsem už udělal. Občas mi něco přijde i za prodej kosmetiky, která nese moje jméno. Velkou část vydělaných prostředků pak většinou vkládám do svých projektů. Teď jsem například utopil slušnou částku v mém novém Tanečně Excentrickém Představení TEP". Připravujeme premiéru na 11. října. Budeme ho hrát v sále hotelu Olšanka. Doufám, že nám aspoň půl roku vydrží.
* Je pro vás důležité?
Těším se. Po delší době to bude představení podle mých představ. Dvě hodiny zpěvu, tance a stepu s vynikajícím technickým vybavením.
* Necháváte se najímat" i na soukromé akce?
Většinou ne, ale občas udělám výjimku. Jednou jsem vystupoval na narozeninách úplně cizího člověka, který si mě pozval. Měl jsem z toho obavy. Nakonec to byla velmi příjemná společnost.
* Mnozí vaši kolegové říkají, že musí být neustále viděni, aby si lidé kupovali jejich cédéčka. Neobáváte se nezájmu, když jste v televizi málo?
Účinkování v televizi se musí rozumně dávkovat, a ne být všude, pořád a za každou cenu. Na televizi kouká spousta lidí, takže tam se popularita opravdu vytváří.
* Změnilo se něco?
Teď funguje tolik rádií a médií, že se vše rozmělňuje. Když dříve v televizi ve studiu A představili nového zpěváka, rázem ho znal celý národ. Byl tu jeden televizní kanál, jeden rozhlas po drátě, a ten hrál v každém podniku. Když v televizi zazpíval Gott, Matuška a Vondráčková, znal je každý. Dnes je těžší medializovat svůj program tak, aby o něm vědělo tolik lidí. Vzniká spousta věcí a je na lidech, aby si je uměli najít. Proto nezatracuji zpěváky, kteří zájem o sebe přiživují třeba drby ve společenských časopisech.
* Vy jste však býval na titulních stranách také často. Vaše druhá manželka Kateřina se kvůli vašemu rozvodu stala přímo celebritou společenských časopisů...
To bylo dáno mým soukromým životem, takže nešlo o plánovanou propagaci. Teď jsem se zklidnil, tak nemají o čem psát.
* V jednom rozhovoru jste prohlásil, že manželství je k ničemu. Proč si to myslíte?
No, tak úplně nanic není. Vždycky je příjemnější mít v životě partnera. Jenže je to svazek, který k něčemu zavazuje. Já mám radši svazky, které nezavánějí povinností být spolu. Navíc, když nejde jen o kamarádství a přistupují k tomu živočišné složky, vznikají problémy. Lidé občas mají tendenci vybírat si stejné typy. Pak se může stát, že když to nevyjde s jedním partnerem, nevyjde to ani s druhým.
* Máte vymezené dny, kdy vídáte děti?
Ne. S Kačenkou to máme docela v pohodě. Má děti u sebe, takže ten větší tlak je na ní. I když ji samozřejmě podporuji a děti miluji, má to těžší než já. Ale umíme se domluvit. Jezdíme společně na dovolené...
* Po rozvodu trávíte společné dovolené?
Ano, jezdíme společně pravidelně na hory. S přáteli, kteří mají také děti. Teď se snažím, aby se děti naučily lyžovat, Kristýna zkouší snowboard. Jezdíme už delší dobu na stejné místo na Červenohorské sedlo v Jeseníkách.
* Slyšela jsem, že se teď stal vaší vášní kulečník. Co vás na něm upoutalo?
Je to skvělá relaxace, trénuje se tím soustředění. A ještě při tom můžu popíjet. Mám dobrého kamaráda Pavla Halamku, který provozuje kulečníkovou hernu. Stal jsem se členem jeho klubu a teď v říjnu jedeme na mistrovství Evropy, kde budu reprezentovat v kategorii seniorů.
* Seniorů? V kulečníku hraje roli věk?
V extralize nejlepších hráčů hrají roli výsledky, ne věk. Ale do finále bych se musel probojovávat řadou nižších soutěží. Ty probíhají o víkendech, a to většinou pracuju. Senioři to nemají časově tak náročné a jsou tam ke mně tolerantní.
* Když máte tolik zájmů, neuvažoval jste někdy, že byste se živil i něčím jiným než muzikou?
Ne. To mě ani nenapadlo.
* Telefon máte v uchu pořád? Není to nepříjemné?
Když tlačí, tak si ho přendám do druhého. Je to zvyk. Jako byste měla náušnici.
* Máte tyto technické vymoženosti jen tak pro radost, nebo je potřebujete?
Mám je moc rád. K tomuhle kapesnímu počítači jsem zpočátku přistupoval tak, že mi nebylo jasné, jak vůbec využít všechny jeho programy. Ale je šikovný. Můžu z něj posílat maily, esemesky, mám tam veškerá čísla, adresy, texty, scénáře.
* Co si chcete ještě pořídit?
Plazma televizi. Sledovat filmy promítané tímhle technickým způsobem by stálo za to.
* Rád se obklopujete luxusními věcmi?
Týká se to nejen techniky. Mám rád veškeré značkové věci hodinky, boty, nábytek. Jsou z dobrých materiálů, je na nich vidět, že se jejich vývoji lidé věnovali s láskou. Ale také stojí úžasné peníze. A já nejsem moc šetřivý typ. Rád dělám radost i druhým. Když kupuji dárek, hledím na to, aby se mi líbil.
* Promiňte, ale nejste trochu snob?
Neříkám, že všechny ty věci jsou opravdu podstatné. Bez luxusu můžu existovat, ale líbí se mi. Když na to mám, proč bych si neudělal radost? Samozřejmě že je spousta věcí, které si dovolit nemůžu.
* Vzpomínáte si, co jste nosil, když vám bylo patnáct?
Vysněné džíny, které u nás vůbec nebyly k mání. První jsem si koupil jako kluk v Itálii, když jsem byl s dětským pěveckým sborem na turné. Byl jsem z nich strašně odvázaný a nosil je pěkně seprané řadu let.
* U vás by se daly čekat v mládí větší výstřelky. Jak to, že se projevily výrazně později?
|
JIŘÍ KORN |
* Říká se, že svému vzhledu věnujete hodně péče...
To je vývoj, že chodím na manikúru, pedikúru, depilaci a tyhle normální věci. Prostě nemám rád, když někomu trčí chlupy z nosu a uší. Myslím, že to je zbytečné. Dobře, zajímá ho třeba něco jiného. Každý má jiná měřítka. Pro mne je však první kontakt důležitý. Z toho, že na člověku vidím věci, které se mi líbí či nelíbí, si dělám určitý první obrázek. Pak samozřejmě poznávám, jaký dotyčný je.
* Teď klidně vyrazíte do ulic na koloběžce a v sukni, ale když jste vystoupal v sedmdesátých letech na vrchol popularity, zpíval jste v obleku. To tak v televizi muselo být?
Jinak se to nedalo. Ohledně oblečení jsme museli snášet všelijaké zákazy. Pro televizi bylo ledacos moc výstřední a nereprezentativní. V pořadech museli být všichni ve smokingu a jakékoliv vybočení vadilo. S tím jsem bojoval celou dobu.
* Bojoval? Jak?
Pořád jsem to zkoušel. Na jednom z Intertalentů ve Smetanově síni jsem měl fialové kalhoty s růžovou košilí. Na tu dobu to pro ně byla velká drzost. Zatrhli mi to a Vašek Neckář mi nakonec půjčil smoking, aby to vůbec nějak proběhlo. Někdy naopak podobná záležitost nikomu nevadila, ale radost netrvala dlouho vystřihli to až po natáčení.
* Díváte se někdy na svá vystoupení z té doby?
Mám nahrané věci, které jsem natáčel v Německu od sedmdesátých let, zhruba do osmdesátého třetího roku. Na většinu z nich se dnes koukat nedá.
* Teď je doba, kdy se často oprašují staré písničky, nazpívávají je noví zpěváci a mladým se líbí...
Myslím, že k tomu dost napomáhají rádia, která teď častěji hrají staré věci. Ale mně se to nezdá pokaždé úplně v pořádku.
* Proč?
V principu mi to nevadí. Ale já radši poslouchám něco jiného, mám rád, když se věci posunují dopředu.
* Vy jste bývali s Helenou Vondráčkovou hodně oblíbení v tehdejším východním Německu. Čím to bylo?
Když cizinec zpívá německy, má to zvláštní ráz. Asi se to Němcům líbilo. S Helenou jsme si dokázali vybudovat respekt. Ke všemu jsme přistupovali poctivě. Píseň Yvetta měla velký úspěch. Díky ní jsem tam často jezdil, poznal spoustu zajímavých lidí z branže a naučil se poměrně slušně německy.
* Neříkal jste si někdy později, že ta doba byla vlastně lepší, když jste tehdy býval na vrcholu?
Byla taková, jaká byla. Jsem rád, že se změnila. Ubývá těch, kteří vědí, jaké to opravdu bylo, a přibývá těch, kteří nedokážou docenit, co všechno je teď jiné.
* V televizi vás teď není moc vidět...
To je moje vina. Účinkuji jen v pořadech, o kterých si myslím, že má smysl v nich účinkovat. Bohužel jich je čím dál méně. Takže se televizi spíše vyhýbám.
* Nejste k ní příliš kritický?
Mám pocit, že televize není na takové úrovni, jak by měla. Pořady jsou laciné. Samozřejmě bych pro ni rád dělal, ale profesionálně. Všechno se však točí kolem financí, které televize může na určitý pořad pustit. Také už mám dojem, že po těch letech ani nemám v různých estrádách nebo rozhovorech co nového a zajímavého říct.
* Jak se živíte?
Televize nikdy nebyla hlavním zdrojem mých příjmů. Vystupuji na akcích s mou taneční JK.Company, hraji v muzikálu Monte Cristo a v divadelní hře Služky v Divadle Rubín. Dabuji, jezdím na kulečníkové exhibice. Nezanedbatelné jsou příjmy z Ochranného svazu autorského a Intergramu za věci, které jsem už udělal. Občas mi něco přijde i za prodej kosmetiky, která nese moje jméno. Velkou část vydělaných prostředků pak většinou vkládám do svých projektů. Teď jsem například utopil slušnou částku v mém novém Tanečně Excentrickém Představení TEP". Připravujeme premiéru na 11. října. Budeme ho hrát v sále hotelu Olšanka. Doufám, že nám aspoň půl roku vydrží.
* Je pro vás důležité?
Těším se. Po delší době to bude představení podle mých představ. Dvě hodiny zpěvu, tance a stepu s vynikajícím technickým vybavením.
* Necháváte se najímat" i na soukromé akce?
Většinou ne, ale občas udělám výjimku. Jednou jsem vystupoval na narozeninách úplně cizího člověka, který si mě pozval. Měl jsem z toho obavy. Nakonec to byla velmi příjemná společnost.
* Mnozí vaši kolegové říkají, že musí být neustále viděni, aby si lidé kupovali jejich cédéčka. Neobáváte se nezájmu, když jste v televizi málo?
Účinkování v televizi se musí rozumně dávkovat, a ne být všude, pořád a za každou cenu. Na televizi kouká spousta lidí, takže tam se popularita opravdu vytváří.
* Změnilo se něco?
Teď funguje tolik rádií a médií, že se vše rozmělňuje. Když dříve v televizi ve studiu A představili nového zpěváka, rázem ho znal celý národ. Byl tu jeden televizní kanál, jeden rozhlas po drátě, a ten hrál v každém podniku. Když v televizi zazpíval Gott, Matuška a Vondráčková, znal je každý. Dnes je těžší medializovat svůj program tak, aby o něm vědělo tolik lidí. Vzniká spousta věcí a je na lidech, aby si je uměli najít. Proto nezatracuji zpěváky, kteří zájem o sebe přiživují třeba drby ve společenských časopisech.
* Vy jste však býval na titulních stranách také často. Vaše druhá manželka Kateřina se kvůli vašemu rozvodu stala přímo celebritou společenských časopisů...
To bylo dáno mým soukromým životem, takže nešlo o plánovanou propagaci. Teď jsem se zklidnil, tak nemají o čem psát.
* V jednom rozhovoru jste prohlásil, že manželství je k ničemu. Proč si to myslíte?
No, tak úplně nanic není. Vždycky je příjemnější mít v životě partnera. Jenže je to svazek, který k něčemu zavazuje. Já mám radši svazky, které nezavánějí povinností být spolu. Navíc, když nejde jen o kamarádství a přistupují k tomu živočišné složky, vznikají problémy. Lidé občas mají tendenci vybírat si stejné typy. Pak se může stát, že když to nevyjde s jedním partnerem, nevyjde to ani s druhým.
* Máte vymezené dny, kdy vídáte děti?
Ne. S Kačenkou to máme docela v pohodě. Má děti u sebe, takže ten větší tlak je na ní. I když ji samozřejmě podporuji a děti miluji, má to těžší než já. Ale umíme se domluvit. Jezdíme společně na dovolené...
* Po rozvodu trávíte společné dovolené?
Ano, jezdíme společně pravidelně na hory. S přáteli, kteří mají také děti. Teď se snažím, aby se děti naučily lyžovat, Kristýna zkouší snowboard. Jezdíme už delší dobu na stejné místo na Červenohorské sedlo v Jeseníkách.
* Slyšela jsem, že se teď stal vaší vášní kulečník. Co vás na něm upoutalo?
Je to skvělá relaxace, trénuje se tím soustředění. A ještě při tom můžu popíjet. Mám dobrého kamaráda Pavla Halamku, který provozuje kulečníkovou hernu. Stal jsem se členem jeho klubu a teď v říjnu jedeme na mistrovství Evropy, kde budu reprezentovat v kategorii seniorů.
* Seniorů? V kulečníku hraje roli věk?
V extralize nejlepších hráčů hrají roli výsledky, ne věk. Ale do finále bych se musel probojovávat řadou nižších soutěží. Ty probíhají o víkendech, a to většinou pracuju. Senioři to nemají časově tak náročné a jsou tam ke mně tolerantní.
* Když máte tolik zájmů, neuvažoval jste někdy, že byste se živil i něčím jiným než muzikou?
Ne. To mě ani nenapadlo.
 Jiří Korn. |
 Jiří Korn láká investory. |
 Jiří Korn (Danglars) v muzikálu Monte Cristo. |
 Jiří Korn na koncertě Králové muzikálu v opeře. |
 |
 Jiří Korn si s dětmi rozumí. |
 JIŘÍ KORN |
