Já nejsem Nova, jsem Mirka Čejková

Na začátku devadesátých let se její úsměv stal do jisté míry fenoménem. Na začátku devadesátých let se její úsměv stal do jisté míry fenoménem. Diváci si ho bez výhrad oblíbili. A kritikové? I zarputilí odpůrci televizní kultury o něm psali s obdivem, přiznávali, že zlidštil televizní zpravodajství. Mirka Čejková, tehdy ještě Všetečková, dva roky po sobě získala cenu televizních diváků Týtý jako nejpopulárnější moderátorka. V roce 1993 se dokonce stala absolutní vítězkou této ankety a předstihla do té doby neotřesitelného Karla Gotta.
Tehdy byla na vrcholu kariéry, popularity a pak - k všeobecnému údivu - z České televize odešla. Za šest let, jež následovaly, se v jejím životě hodně změnilo. Změnila načas profesi, pak také styl života a příjmení. V roce 1997 se podruhé vdala za Alexe Čejku, úspěšného německého reprezentanta v golfu. Když zrovna necestují, žijí v prostorném domě na kraji Prahy. V lednu se rodina rozrostla. K dvanáctileté Petře a tříletému Alexovi přibyl Felix... Jen jedno, jak se zdá, zůstalo v životě Mirky Čejkové při starém. Její jméno už zase figuruje v anketě Týtý. Jako moderátorka Televizních novin na Nově byla opět nominována do finále.

* Budete s napětím čekat, zda v anketě uspějete? S napětím?

To asi ne. Je to samozřejmě milé, když jsem v nominaci a vím, že mne diváci berou. Na druhé straně, není to o kvalitě mé práce, není to žádné profesionální razítko.

* Před lety, když jste dvakrát uspěla, a dokonce v "popularitě" předstihla Karla Gotta, jsem to ovšem viděla poněkud jinak.

Ona to také byla poněkud jiná doba. Nebylo tolik podobných anket a přitom se jich zúčastňovalo opravdu hodně lidí. Já tehdy začínala a to absolutní vítězství mne zaskočilo. Měla jsem radost, to nepopírám. A zaplatila jsem za tehdy znamenalo být dobrým novinářem. To ocenění vzbudilo trochu nevraživosti mezi některými kolegy.

* Nejste původním povoláním novinář. Jak jste se vůbec dostala na obrazovku?

Přišla jsem do ČT na základě konkursu vyhlášeném v prosinci 1989. K prvnímu vystoupení na obrazovce sloužily Minuty dne, což byly krátké denní zprávy, takový trenažér. V ečerní zprávy jsem začala dělat v létě `91. Pak jsme týden moderovali a týden jezdili a točili reportáže. Začínala jsem se zdravotnictvím, pak jsem působila v parlamentu. V e zpravodajství jsem byla za reportéra imoderátora, dělala jsem editora zpráv, občas jsem vedla kulatý stůl. Dnes už to je jinak. V e všech českých televizích i v zahraničních vládnou zcela jiné poměry.

* Jinými slovy, při výběru nových moderátorů nerozhoduje vzdělání, profesionální zdatnost, ale pouze vzhled?

Jak ve kterých pořadech. Co se však týká zpravodajství, to dnes spíš nabízí paletu obličejů, škálu typů než novináře. I v České televizi jsou dnes z moderujících novinářů hlasatelé.

* Považujete to za degradaci svého povolání?

Dnes už to tak neprožívám, ale bylo období, kdy mě to štvalo. Nepřináší mi to tu obrovskou motivaci jako kdysi, je v tom míň napětí. Na druhé straně - vzhledem k tomu, jak jsem se ve svém osobním životě nasměrovala, mám tři děti, manžela s časově náročným povoláním, mi takový styl i vyhovuje. Dříve to bylo sice skvělé, ale náročné. Těžko jsem to zvládala, byť s jediným dítětem.

* Vaše dcera měla zdravotní problémy, potřebovala speciální péči. T o byl hlavní důvod, proč jste nakonec z ČT odešla?

Bylo to všechno dohromady. Celková atmosféra a vztahy s nadřízenými - paradoxně právě po ceně Týtý - nahrály nakonec tomu, že jsem se rozhodla už neřešit dilema: moje dítě, nebo moje práce. A odešla jsem. Navíc po čtyřech letech, co jsem si řemeslo osvojila, nastoupila rutina. Chtělo to o krok dál.

* Třeba k talk show na Primě?

V České televizi mi to nikdo neumožnil. Šla jsem za něčím, co jsem chtěla dělat. Až později mi došlo, že nejen já, ale celá ta profese se ocitla na rozcestí. Uhnulo to někam úplně jinam.

* Kam?

Televizní novináři se začali rozdělovat na ty s mikrofonem a na moderátory. A začalo se hrát o popularitu. Když se teď zeptáte sedmnáctileté holky, čím by chtěla být, tak řekne moderátorkou. A v jejích očích je to absolutně nejsnadnější povolání. Nemusí umět ani zpívat, ani hrát, ani psát. Vlastně jen stačí papouškovat, co jí někdo předloží, a je "slavná".

* Říkáte to s jednoznačným despektem, ale přitom tak sama vlastně činíte na Nově. Proč jste se vůbec za moderátorský stůl vracela?

Po působení na Primě jsem měla dva roky poradenskou firmu. Mimo cenných zkušeností, včetně zklamání v kamarádech, jsem si z ní odnesla poznání, že nejsem typ, který se chce starat o druhé lidi, řídit je, mít odpovědnost za jejich chyby i plat. Zjistila jsem, že pro mne je nejlepší být sama za sebe. Mezitím jsem se podruhé vdala, narodil se Alex a pak přišla nabídka od Železného. Byla lákavá.

* V čem lákavá?

Chtěl mne a Pavla Zunu jako dvojici. Chtěl změnit Televizní noviny. Měli jsme to připravit. A to mně znělo zajímavě. Po našem nástupu ale došlo ke sporům s V ávrou. Ten žádnou změnu nechtěl, a tak se Televizní noviny na Nově hnuly až s příchodem na Barrandov a s Pavlem jako šéfredaktorem.

* Do jaké míry můžete vy sama dnes výběr zpráv ovlivnit?

Neurčuju skladbu. Pracuju sjednotlivými zprávami a studii, potřebuju vidět kontrolní projekce, spolupracuju s reportérem a vedoucím vydání... A pak mám to živé vysílání a "žertování se sporťákem".

* Stíháte si ještě uvědomovat, co všechno chrlí Nova na hlavy českých diváků? Necítíte se být spoluodpovědná?

Já nejsem Nova. Jsem Mirka Čejková. Mám svoji práci a tu dělám, jak nejlépe umím. Mohu se samozřejmě rozčilovat, když moje dítě leží v posteli s chřipkou a přeje si vidět Esmeraldu. Když má tu horečku, trvá to týden, tak to přežiju. Ale jinak jim televizi ordinuju po svém.

* Jak?

Tomu tříletému pouštím zásadně jen večerníčky anebo pohádky z videa. Žádné mimozemšťany, po zuby ozbrojené, ale Rákosníčka, kocoura Vavřince, Krtečka. A hrozně mne mrzí, že nikde nemohu sehnat ty veselé Medvídky. Vzpomínáte? Pane, pojďte si hrát!

* Díváte se sama na televizi?

Teď jsem v situaci, že musím večery trávit doma. Obvykle to dopadne tak, že nalistuju program, zjistím, že nedávají nic zajímavého, a vezmu si knížku. Nijak se přitom nepohoršuju. Já si totiž nemyslím, že televize má být - zvláště televize jako Nova vzorkem kultury národa. Že se v ní mají odehrávat divadelní inscenace, koncerty vážné hudby, umělecké filmy. To prostě patří jinam. V televizi se vydělávají peníze. Díky svému muži, který sleduje často německé programy, vím, že to je trend, který nelze zastavit. A až k nám dorazí ty úděsné pořady typu Big Brother, tak si nebudu rvát vlasy. Jestliže se najde někdo, kdo v tom bude ochoten účinkovat, a diváci to budou chtít sledovat? Co naplat. Já prostě vypnu televizi. A pokusím se od ní izolovat i své děti.

* Máte velkou rodinu. Prý chcete ještě čtvrté dítě!

To se píše, ale já to nikdy netvrdila. Zvláště ne poté, co jsem se vrátila z porodnice a doma všichni onemocněli. Malý si ještě nezvykl, druhý měl čtyřicítky, Petra brala antibiotika, Alex odjel na jiný kontinent - a já, v šestinedělí, tady stála nad těmi postýlkami sama. Už jen to všechno zorganizovat, odvézt k doktorovi, mi přišlo nad moje síly.

* Přesto se prý chcete vrátit brzy na obrazovku.

Ano, ale ne měsíc po porodu. Od začátku platí dohoda o tom, že se vrátím. Přijde čas, že už se budu těšit, až si od těch plínek trochu odpočinu. Nechci a neumím být rok doma.

* Máte paní na hlídání?

Samozřejmě. Od podzimu se střídají dokonce dvě. Chtěli jsme velkou rodinu, ale s tím, že můj muž hodně cestuje a skoro pořád není doma, se to jinak zařídit nedá.

* Děti, zvláště pak jejich narození, mi přijde jako velmi intimní záležitost. Určitě bych nechtěla, aby mi při ní asistovaly kamery. Vám nevadily?

Vadily! A byla jsem také domluvená s kolegy, že za mnou do porodnice nepojedou. Jenže pak se ozval Blesk, já odmítla focení i rozhovor, a oni stejně byli za padesát minut ve špitále. Protestovala jsem, a bylo mi to málo platné. Nafotili celý film. Když mi pak vzápětí volal Pavel Zuna a podotkl, že by to neměl mít nikdo jiný dříve než naše televize, probudil se ve mně ten klasický Pavlovův reflex: Jasně moje televize to musí mít dřív! Bohužel šlo přitom o moje soukromí.

* Co na to váš muž?

Kdybych byla německá moderátorka, taky by naše soukromí bylo věcí veřejnou! Ale tím se nechci bránit, bylo to špatně kvůli malému Sašovi. Kolegové přijeli v momentě, kdy ho za mnou Alex poprvé přivedl do porodnice. Nezapomenu na ty vyděšené oči. Máma nebyla týden doma, objevil se nějaký bráška, a místo abychom to jako rodina citlivě zvládli a věnovali mu pozornost, tak tam viděl ten binec, kamery, světla. Kvůli synovi jsem to neměla dovolit.

* A proč jste vůbec tak záhy a tak oficiálně oznamovala, že jste těhotná? Na mne, nezúčastněného diváka, to působilo dojmem, že se panu Železnému těhotná moderátorka náramně hodí. Jolana V oldánová svého času pozvedla emoce diváků natolik, že vyhrála coby gravidní právě cenu Týtý.

Oznámila jsem to oficiálně ve čtvrtém měsíci, v Prima jízdě, doslova zase s fotoreportérem Blesku v zádech. Skutečně jsem nechtěla, aby se na jejich stránkách začalo na toto téma spekulovat. Nova pak vydala vlastní tiskové prohlášení s tím, že mi Pavel drží židli. Publicitě jsme pak několik měsíců úspěšně unikali - až do porodu. A když po mně chtěli, abych se i s miminem zúčastnila předávání cen Anno, zase jsem odmítla.

* Nicméně čas od času prostě tu daň musíte zaplatit.

Po většinu svého profesního života se mi dařilo unikat. Ten trend vlézt lidem až do postele zesílil teprve v posledních letech. Kdybych dnes byla absolutně neznámý člověk, který se rozhodne moderovat, tak si mne televize vytvoří k obrazu svému. Už to není novinařina, ale show, těžká komercializace. Kouknou se na vás, řeknou - fajn, ty by ses nám hodila. Ale víš, takovou hnědovlásku tady už máme. Buď si ty vlasy nech hodně dlouhé, nebo si je zkrať, určitě to chce zesvětlit, nebo ztmavit. Hm, máš dvě děti, to je normál. Ale teď budeš mít třetí, to je dobrý, to každý nemá! Na tom bychom tvou image mohli postavit. Budeš mít čtvrté! Že jsi to vůbec neřekla? Ale to není podstatné, dá se o tom spekulovat.

* Kouzlo profese ještě převažuje její cenu?

Vždycky za něco platíte. Respektive: zaplatíte - dostanete. Až nebudu chtít platit, nebudu to dělat. Neřeším, co si kdo o tom myslí. Zatím mi ta červená na kameře a třicet minut live za to stojí. Také vím, že nechci být zbytek života jen taxikářkou svých dětí, ženou v domácnosti na plný úvazek.

* Dovedete si představit svůj život bez televize?

Bez televize ano, bez práce ne. Když jsem odešla z ČT, nezažila jsem žádný absťák. To je moje výhoda. Nejsem na televizi závislá. Ani materiálně, ani citově.

* Na vyhlášení Týtý tedy půjdete a budete - případně - v slzách děkovat svým věrným divákům?

Nevím, jestli budu děkovat. Ale půjdu tam docela ráda.