Vaše rodné město je Litvínov, ale kořeny máte z dědečkovy strany francouzské. Kým se cítíte být?
Já žiju přítomností, takže tam, kde jsem, tam se cítím doma. Když jsem bydlela ve Francii, zpívala jsem francouzsky a byla jsem celá francouzská. Teď žiju v Praze, tak jsem pražská holka.
Jak se dědeček ocitl ve Francii?
Spíš jak se ocitl tady. Narodil se na severu Francie a do Čech došel s armádou ve válečné době, seznámil se tady s babičkou, a když se zavřely hranice, zůstal tady kvůli lásce. Já paradoxně odjela do Francie po sametové revoluci dřív než on. Když mě pak přijel navštívit, nepoznával svou zemi.
Bylo mi zle stále. A přidal se šílený strach z toho, že se ta hrůza vrátí. Nemohla jsem spát, motala se mi hlava a rozjelo se to znovu.
