Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Iva Bittová ráda zkouší všechno

  0:01aktualizováno  0:01
Brodí se horskou bystřinou a zpívá až k neuvěření smutně a radostně současně. Tak si ji pamatuje většina lidí - jako Eržiku z legendárního filmu Balada pro banditu. Ale Iva Bittová má za sebou i jiné role a jiná účinkování a na Baladu už skoro zapomněla.Který z těchto lidí podle vás nejvíc prospěl České republice?

"Byla jsem v té době vlastně velmi mladá a spoustu věcí a souvislostí jsem si neuvědomovala. Ta filmová role prošla, odešla a dodneška na ni ani nijak nevzpomínám," říká dnes.

Mnohem více se jí líbilo divadelní zpracování Balady. Ale nejspokojenější byla, že si jako Eržika zazpívala. "Už tehdy jsem se cítila víc doma v roli, která byla spojená se zpíváním." Přestože u divadla vydržela deset let, muzika nakonec dostala přednost. A také se díky ní stala Bittová slavnou i ve světě. Možná více než doma.

"V každém případě můžu říct, že většina rolí, které jsem měla v divadle, mi dala úžasnou průpravu k tomu, abych potom mohla sama na sobě pracovat. Protože tam to přece jenom byl dril a dřina, a navíc to bylo strašně obsáhlé - od pantomimy, klauniády přes žonglování, stepování. Ale muzika byla pro mě už tehdy asi nejdůležitější, v různých polohách, s výrazem, hraná, zpívaná. Takže beru to vyloženě jako dobrá léta dobré praxe a dobré přípravy na mou další tvorbu," říká.

Ve vlastním stylu
K muzice měla neuvěřitelně blízko už od mládí. Rodiče žili folklorem a klasickou hudbou. Ale Bittová se nenechá svazovat jedním žánrem. Jednou vystupuje s rockovou kapelou, jindy si zase "dovolí" nahrát čtyřiačtyřicet duetů pro dvoje housle Bély Bartóka s houslistkou brněnské Státní filharmonie Dorotheou Kellerovou.

I když mnohostranný talent měl pro muziku už její otec: hrál na kontrabas, trumpetu, cimbál a kytaru. "Ráda zkouším všechno. Důležité je nebát se a nacházet v muzice především samu sebe. Když má muzikant správně otevřenou duši, tak ta ho vlastně vede sama," říká.

Její styl je opravdu jen její. Hraje na housle, doprovází se různými zvuky, podupává, nebojí se použít nezvyklé nástroje - třeba hračky svých dětí. Její muzikantská dráha je téměř neuvěřitelná - v roce 1985 s Pavlem Fajtem vydala první desku (dnes je jich jedenáct). Spolupracovala s kapelou Dunaj, Čikori a poslední "cédéčko" nahrála s holandským souborem Nederlands Blazer Ensemble. Jmenuje se Ples upírů. Pokoj si nedá ani doma, v Lelekovicích. Tam vede dívčí sbor Lelky.

Překvapivý okamžik zažila, když ji prezident Václav Havel pozval, aby ve Vladislavském sále Pražského hradu zahrála při slavnostním předávání Řádu bílého lva. V publiku byly osobnosti z celého světa. "Myslím, že jediný člověk sedící na pódiu, kterého jsem trošku zaujala, byla paní Thatcherová. Všechno bylo na přání pana prezidenta a má pozice nebyla vůbec jednoduchá. Bohužel jsem zjistila, že jsme já ani kvarteto nebyly vůbec ozvučeny do sálu, což byla hodně velká chyba," vzpomíná.

Přesto jí vystoupení přineslo něco nového: "Zkušenost to byla dobrá v tom, že jsem cítila, jakým způsobem vůbec nejsou schopni politici přijímat jiný druh umění, než na jaký jsou zvyklí, tedy takzvaně škatulkovanou vážnou hudbu. Ta kdyby tam zazněla, tak to projde, oni se budou patřičně tvářit, a je konec. Mám pocit, že jsem je vyprovokovala k tomu, že se smáli a kroutili očima, vůbec to nepřijali. Nevím.
Docela nerada se k tomu vracím. Měla jsem víc možností vystupovat na Hradě, a většinou ten zážitek byl dobrý."

Ve světě mě lidi znají
Její osobitý styl však našel posluchače na celé zeměkouli. Nejdál byla v Japonsku, ale sama přiznává, že s přibývajícími léty daleké cestování zrovna nemiluje. "Už od sedmnácti let pořád cestuji. Kdyby ta pozvánka přišla ještě z větší dálky, tak bych asi nejela. Musím říct, že čím kratší cesta, tím jsem raději," říká upřímně.

Snaží se tvořit doma a také to udělat tak, aby publikum za ní jezdilo. Kam? Do Lelekovic. "To by se tady i dalo, jde jen o to, trošičku to nějak vymyslet. Už několik let tady s místními mladými organizujeme a provozujeme jak divadlo, tak koncerty, dětské akce, všechno možné, takže to funguje dobře," říká.

A navíc sama přiznává, že se v takzvané "lepší společnosti" na večírcích necítí úplně nejlíp. "Je to pro mne ztráta času. Jsem spíš takový typ, který se uzavírá, než by vyhledával společnost. Neumím si třeba představit život v Praze a na společenských akcích," říká. Své soukromí si také vehementně brání. A právě proto se jí nelíbí to, čemu se říká bulvár - označuje ho za přízemní a hloupý.

Ostatně ani svou muziku nikdy příliš nevnucovala. "Nikdy jsem nepracovala na žádném materiálu, který by byl propagační. Teprve v loňském roce jsem jakýmsi způsobem zpracovala internetové stránky. Přesto musím říct, že kamkoli ve světě přijedu, tak zjišťuji, že mne lidi znají. Myslím, že to je pro mě odměna za práci, hodně si toho považuji."

Svůj vzestup na hudebním poli považuje za řetěz šťastných náhod. Možná však i pro ni platí, že náhoda přeje připraveným. "Spolupráci často získám díky tomu, že se o mně ví, že si lidé materiály o mně nějak seženou nebo slyší mé nahrávky a ten zážitek je pro ně silný." Natolik, že jí nabídnou spolupráci. "Pak vždycky záleží jenom na tom, jestli tu spolupráci přijmu, nebo ne. Tak to většinou funguje," říká.

Když ji v Nizozemsku slyšel maďarský velvyslanec, rozhodl se pozvat ji do své vlasti. V Budapešti a maďarském Györu hraje tedy na festivalech pravidelně už několik let.

Na prkna opery
Nejzajímavější nabídku na spolupráci však dostala nyní - v Americe. "Jako většina věcí v mém životě, byla i tohle náhoda. Na americkém turné za mnou přišli producent a režisér, viděli mé sólové hraní, můj koncert, a už šli téměř najisto."

Newyorský producent jí nabídl, aby zahrála roli Elvíry v Mozartově opeře Don Giovanni. "Je pravda, že tohle je hodně těžká úloha a dá mi hodně práce a hodně mi bere energie. Zatím mne to docela vyčerpává a vysává, ale mám pocit, že se mi to vrátí zpět a pak teprve pochopím, kam mě to vlastně posunulo," říká.

Na roli operní zpěvačky se pilně připravuje už několik měsíců. "Zatím se vyloženě snažím pracovat zeširoka a chci dosáhnout toho, abych se co nejvíc přiblížila opernímu zpěvu. Ale takovému přirozenému. Cítím, že za tu dobu, co na roli pracuji, jsem se už někam dostala. Kam až se dostanu, nevím. To zjistím až v momentě, kdy se bude blížit premiéra. Hrozně se na to těším a mám tam dost velké pole působnosti," říká.

Začala se také zajímat o Mozarta, o jeho dílo a dobu. Dosud ho jako autora nevyhledávala - nezdál se jí dost charakterní. Ale s překvapením zjistila, že v Mozartově době se v rámci školní výuky hrálo na hudební nástroj.

"Bylo to vlastně strašně důležité, protože to určovalo jak estetické cítění, tak vnímání. Vím sama na sobě, co to znamená, když cvičím na nástroj. To člověka obohacuje. Není důležité, aby byl virtuos, ale aby uměl zahrát. A člověka to psychicky srovnává. A vlastně to přispívá i k pohodě a ke vzájemné komunikaci mezi lidmi. Jsem ráda, že jsem se právě dočetla, že tohle bylo v té době běžné a každé dítě bylo v kontaktu s nástrojem. Bylo by úžasné, kdyby se tohle mohlo vrátit."

Sama má doma jeden unikátní hudební nástroj, který miluje. Jsou to housle z roku 1903, které jí nabídl učitel Janeček z Kroměříže. Prý zná její muziku a ty housle se k ní hodí. Tak si na ně nejdřív sáhla a pak je odvezla domů.

IVA BITTOVÁ

Odkud jsem
Narodila jsem se 22. července 1958 v Bruntále, vyrůstala jsem na severní Moravě. Otec Koloman Bitto, všestranný muzikant, pocházel z jižního Slovenska, hrál lidovou a klasickou hudbu. Maminka je učitelka, ale celý život zpívala ve sboru v divadle i jinde. V roce 1974 jsme se přestěhovali do Brna. Dnes žiji v Lelekovicích u Brna se dvěma syny.

Čím vším jsem byla
Přes deset let jsem hrála v Divadle Husa na provázku. Ale nejsem duší herečka. Asi ze všeho nejraději jsem poslouchala hudbu a zpívala jsem si. Nejdůležitější bylo, že jsem od divadla dokázala odejít. Hrála jsem ve filmech Ostrov stříbrných volavek, Růžové sny, Balada pro banditu, Zápisník zmizelého, Želary. Hrála jsem na řadu nástrojů, ale převládají housle.

Co se mi v životě asi nejvíc povedlo
Jakýkoli běžný koncert - vždycky je v něm moment toho úžasného spojení s divákem a pokaždé to rezonuje jinak. Negativní zážitky byly tak dva, nejvýš tři. Nemůžu říct, že by ten a ten zážitek byl největší, ale všechny jsou pěkné, silné.

Můj nejbližší velký úkol
Role Elvíry v Mozartově opeře Don Giovanni, kterou jsem dostala v USA. Přijala jsem ji i proto, abych si vyzkoušela, co dokážu.

Autoři: ,



Nejčtenější

Leoš Mareš se podruhé oženil. Moniku Koblížkovou si vzal na zámku

Leoš Mareš a Monika Koblížková (Karlovy Vary, 3. července 2016)

Leoš Mareš (41) je od úterý podruhé ženáčem. Na zámku v Litomyšli si vzal svou přítelkyni Moniku Koblížkovou (36)....

Bavič Petr Novotný opět bojuje o život. Selhal mu organismus

Petr Novotný

Bavič a moderátor pořadů Novoty či Dobroty Petr Novotný (70) leží v nemocnici v kritickém stavu. Na ARO ve Vojenské...



Hlásí se další Trumpovy milenky. Playmate prozradila, jak tutlal zálety

Karen McDougalová (vpravo) si v roce 2001 zahrála v béčkovém filmu Aréna

Po bývalé pornoherečce Stephanii Cliffordové se začínají ozývat další ženy tvrdící, že měly sexuální styk s Donaldem...

Amerika nebyl dobrý nápad, pořád jsem brečela, přiznala Prachařová

Mariana Prachařová

Zpěvačka Mariana Prachařová (23) se rozhodla postavit na vlastní nohy a vydala se sama do Ameriky. Tímto rozhodnutím ze...

Lawrencová o úniku nahých fotek: Jako by se mnou spala celá planeta

Jennifer Lawrencová (Toronto, 10. září 2017)

Hvězda filmů X-Men a Hunger Games Jennifer Lawrencová (27) opět zavzpomínala na incident z roku 2014. Hackeři tenkrát...

Další z rubriky

Královské poprvé. Alžběta II. dorazila na londýnský týden módy

Královna Alžběta II. a šéfka americké mutace magazínu Vogue Anna Wintourová na...

Asi největší hvězdou londýnského týdne módy byla britská panovnice Alžběta II. (91). Královna akci navštívila vůbec...

Rosolova přítelkyně si na sociálních sítích změnila příjmení

Lukáš Rosol a Petra Kubinová

Tenista Lukáš Rosol (32) a jeho přítelkyně Petra Kubinová (24) odletěli na Mallorku. Ještě předtím se postarali o...

Je to velká holka, bude v pořádku, řekl LeBlanc o rozchodu Anistonové

Matt LeBlanc a Jennifer Anistonová v seriálu Přátelé (2003)

Deset let spolu hráli v legendárním seriálu Přátelé a kamarády zůstali i po skončení natáčení. Matt LeBlanc (50) se...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz