Jednu z nejnadanějších mladých českých hereček jsme na plátně nějakou dobu neviděli. „Tak už to v životě chodí: dva roky třeba není nic a pak se sejdou tři filmy najednou,“ říká Klára Issová.
Ví, o čem mluví. V následujících měsících ji totiž čeká trojí filmování, téměř celé léto stráví pracovně. „Prázdniny letos nebudou, nikam nepojedu, ale to nevadí. Jsem ráda, že točím.“
* Na čem teď pracujete?
Nejdřív točím film Něco o životě režiséra Roberta Sedláčka, který dosud dělal dokumenty, a tohle bude jeho celovečerní debut. Inspiraci k němu ale našel v tématech, jimž se věnoval předtím, takže se film odehrává v prostředí lidí, kteří se odnaučují od drog.
* V léčebně?
Ne, na statku, kde žijí bývalí feťáci, kteří prošli léčením. Už jsou ,čistí‘, ale než se vrátí do normálního života, žijí společně v komunitě s přísným režimem.
* Připomenete si tedy svou postavu ze staršího filmu Anděl exit?
Tady nehraju feťačku, ale terapeutku. Jsem ráda, že si zkusím pohled z druhé strany.
* Jak jste se připravovala?
Režisér chtěl, abychom viděli, jak to v takovém zařízení chodí, a tak jsme tam s Davidem Novotným, hercem z Dejvického divadla, strávili dva dny. Vzali nám doklady, telefon i prášky, oblékli jsme si tepláky, měli jsme pracovní odpoledne, sportovní odpoledne, terapie. Pro ten film i pro mě to byla neocenitelná zkušenost.
* Jak se na takové lidi díváte: jako na zločince, nebo na nemocné?
To je těžká otázka. Máme je litovat, když spousta z nich drogy vařila a distribuovala, takže třeba zavinili smrt jiných lidí? Na druhé straně každý by měl dostat druhou šanci a někteří se bez pomoci neobejdou. Po deseti letech na drogách nemají nic. Pokud se jim vůbec podaří přestat, což je strašně obtížné, začínají od nuly, takže stejně obtížný je návrat do společnosti. Celé to téma je na hraně.
* Druhý film, který točíte, je o čem?
Je to televizní inscenace Jaroslava Brabce Kočky v hlavní roli s Bárou Hrzánovou. Režisér se nemohl rozhodnout, kterou roli bych měla hrát, tak mi dal vybrat: buď Bářinu sestru, nebo milenku jejího manžela. Ten v příběhu umře a Bára se rozhodne jeho přítelkyni s dítětem najít.
* Co jste si vybrala?
Milenku. Ta mi přišla zajímavější.
* To také není úplně letní téma. Neměla byste něco lehčího?
Další je film Davida Ondříčka, na který se taky moc těším. Odehrává se v Liberci na Ještědu a je o zdánlivě obyčejných osudech několika lidí, až na konci se dozvíme, že každý z nich má nějaké tajemství.
* To je na jedno léto docela dost práce. Co oblíbené cestování?
Chtěla jsem jet za dědečkem do Sýrie, protože jsem tam dva roky nebyla, ale letos to nevyjde. Podívám se leda tak po Česku. Dostala jsem od svého kluka k narozeninám kolo, tak snad někam vyrazíme. Domovinu nemám ještě procestovanou a česká krajina je krásná, takže to určitě bude fajn. Léto v Praze mě nebaví, ale natáčení se bude většinou odehrávat venku a navíc mám možnost jet k mamince a babičce na venkov. U nich vypnu a dělám domácí práce jako vyšívání, štupování ponožek nebo vaření. Kromě toho má brácha dvouletou dceru a kamarádky z dětství už rodí, takže tam venčím děti a zvířata.
* Letos jste si produkovala už druhou divadelní hru. Co vás k tomu vede? Máte přece dost herecké práce.
Důvodů je víc. Třeba ten, že jsme si s kamarádem Hynkem Čermákem chtěli společně zahrát a jinak bychom neměli možnost. Pak si myslím, že je vždycky lepší mít vedle herectví nějakého velkého koníčka, protože jinak to člověku leze trochu na mozek. A hlavně: v angažmá v divadle sice mám hezké role, ale takhle si vyberu pro radost opravdu to, co mě hodně baví.
* Co to je tentokrát?
Veřejné oko Petera Shaffera, který je známý především jako autor Amadea. Vždycky hledáme kus pro minimální počet herců. Produkce je totiž náročná. Přizvali jsme ještě Lukáše Vaculíka, který hraje mého manžela, a do života se nám zaplete soukromý detektiv. Je to takový netypický milostný trojúhelník. Hrajeme už půl roku v Divadle v Řeznické a je to momentálně moje nejoblíbenější role.
* Jak sháníte peníze?
Většinou hledám v oblastech, které nějak korespondují s tématem hry. Vždyť co já můžu potenciálním sponzorům nabídnout? Zadané představení nebo nějakou reklamu v kampani, takže je podle mě nejlepší, když si dotyčná firma může k představení najít vztah. Tentokrát jsem tedy oslovila detektivní kanceláře.
* Uspěla jste?
Je pravda, že nějaké sponzory jsme měli, ale dva týdny před premiérou jsem zjistila, že mi chybí sto tisíc. Několik detektivních kanceláří mi nevyšlo. Pak jsem dostala kontakt na kancelář ABL, která se věnuje i charitě. Tak jsem tam vlítla, strčila nohu mezi dveře a řekla jsem, že neodejdu, dokud nedostanu sto tisíc. (smích)
* Jak to dopadlo?
Odvyprávěla jsem jim příběh, jim se moc líbil, takže jsme se nakonec domluvili. Byla to strašná náhoda a štěstí, ale jinak je vyčerpávající přesvědčovat lidi, aby dali do kultury peníze. Časem se do nějakého projektu zase vrhnu, ale nedá se to dělat každý rok. Zkoušela jsem denně od deseti do dvou, pak jsem produkovala a běhala po sponzorech, takže jsem dva měsíce skoro nespala. Teď se mi z toho ale vrací velká radost, takže nelituju.
* Těší vás i angažmá v Divadle pod Palmovkou?
Měla jsem v poslední době zaječí úmysly a chystala jsem se na volnou nohu. Instinkt mi říkal, že potřebuju změnu, a já se jím docela řídím. Začala mi chybět svoboda. V angažmá se totiž herec musí divadlu úplně podřídit a ptát se úplně na všechno - když chce dělat jinou práci, hostovat v jiném divadle, filmovat atd. Ten pocit mi najednou vadil, a to nejen proto, že jsem měla jiné nabídky, které jsem nemohla přijmout. Někdo potřebuje mít jistotu stálého příjmu a placené pojištění, ale já jsem vždycky uměla zariskovat, i co se týče filmových nabídek, a většinou jsem byla s výsledkem spokojená. Ale nakonec jsem si řekla, že s výpovědí ještě počkám.
* Proč?
Tahle sezona byla hodně těžká, pořád se děly nějaké změny, mění se i struktura divadel, takže nikdo neví, co se bude dít, a všichni jsou z toho unavení. Nechtěla jsem divadlo opustit v „blbé náladě“, takže to rozhodnutí nechám na budoucnost. Navíc jsem si skvěle vyčistila hlavu: točila jsem dva měsíce v Anglii.
* Jak jste k tomu přišla?
Jela jsem na návštěvu ke kamarádce do Londýna a napadlo mě, že zjistím, jak to tam chodí. Našla jsem obrovskou agenturu, která sdružuje a zastupuje herce, a zaregistrovala jsem se tam. Za nějakou dobu mě pozvali na casting.
* To zní až podezřele ideálně.
Taky jsem se tam bála jet. Mohla jsem místo toho poslat videokazetu, ale Jirka Korn mě přemluvil, že bude lepší, když mě uvidí naživo. Měla jsem obrovskou trému, ale byli na mě hodní. Promluvili se mnou, vyzkoušeli mě a pak řekli na shledanou a nic. Žádné že se ozvou nebo mi dají vědět, takže jsem nabyla dojmu, že to byla určitě hrůza. Vrátila jsem se do Prahy a několik dní jsem z toho byla přepadlá. Ale pak jsem našla týden starý mail, že mě chtějí.
* O co šlo?
O seriál Rose and Malony, což je detektivní dvojice, něco jako Dempsey a Makepeaceová. Malonyho hraje v Británii slavný Phil Davis, kterého jsme u nás mohli vidět třeba ve filmu Vera Drake. Zahrála jsem si v jedné epizodě holku z Arménie, takže se hodil i můj přízvuk.
* Bylo to natáčení v něčem jiné než třeba práce v České televizi?
O tom jsem taky přemýšlela, než jsem tam odjela, ale pak jsem byla překvapená, že to je úplně stejné. Byl tam skvělý štáb a skvělý režisér, ale také se potýkali s tím, že nemají tolik peněz. Ale byla to moc příjemná zkušenost.
* Zajímáte se stále i o zahraniční projekty v Česku?
Nechávám tomu volný průběh. Zahraniční produkce u nás hledají většinou jen menší role, cokoli jiného je problém. Báře Kodetové se to podařilo, v Duně měla velkou roli a já ve druhé sérii středně velkou, ale teď si myslím, že je asi lepší zkusit to odtamtud. Už mám v Londýně svého agenta a všichni mi potvrdili, že v budoucnu tam takovéhle role asi budou, protože v Anglii je spousta přistěhovalců a to se odráží i v kultuře. Proto se takové postavy začínají objevovat ve filmech či seriálech a údajně jich bude víc a víc.
* Co takhle české seriály?
Vrátím se ke svému instinktu: kdysi jsem měla ve stejné chvíli nabídku na pohádku, která vypadala, že bude komerčně úspěšná, a bylo na ni na tu dobu hodně peněz, a na film Indiánské léto. Rozhodla jsem se pro Indiánské léto, které tehdy ani nemělo jít do kin, měl to být malý studentský filmeček. Myslím si, že kdybych začala tou pohádkou, nedostala bych se k dalším filmům, které přišly: Nejasná zpráva o konci světa, Co chytneš v žitě, Anděl exit a tak dále. Zařadila jsem se prostě do jiné kategorie a mám možnost vybírat si mezi kvalitnějšími projekty. Neodsuzuju hraní v seriálech a vím, že i seriály jsou dobré a špatné, ale trochu se toho bojím a říkám si, že na to mám čas. Až budu mít rodinu, třeba budu šťastná, když mi nějaký nekonečný seriál nabídnou.
 Klára Issová |
 Herečka Klára Issová během on-line rozhovoru z 36. MFF Karlovy Vary. |
 |
 Klára Issová |
 Klára Issová |
 Klára Issová |
 Klára Issová |
 Klára Issová |
 Klára Issová |
