Ochrnutý muž sedí před obrazovkou počítače. Nemůže se ani pohnout, a přesto píše dopis - pouhým pohledem. Sestavuje slova z písmen, která se postupně objevují na monitoru. Když upře pohled na střed obrazovky, znamená to: "Ne, toto písmeno nechci." Když se zahledí na okraj monitoru, počítač to vyhodnotí jako: "Ano, toto písmeno chci." Je to sice pomalé, ale často jde o jediný způsob, jak se dohovořit s lékaři a blízkými. Stejná technologie oční ka- mera - může naopak zrychlit komunikaci člověka s počítačem, například při čtení cizojazyčného nebo odborného textu na obrazovce. Když se zrak čtenáře zastaví na některém slově, počítač to pochopí tak, že čtenář slovu nerozumí a na okraji obrazovky nabídne slovníkový překlad. Co jsou to vlastně oční kamery? Různé druhy přístrojů, které umožňují zjistit, kam se člověk právě dívá. Není to tak jednoduché, u obvyklé konstrukce musí mít člověk na hlavě helmu, v níž jsou namontovány hned dvě kamery a ještě polopropustné zrcadlo přímo před očima. Jedna kamera odrazem přes zrcadlo přesně zabírá zorné pole osoby. Druhá kamera v neviditelném infračerveném spektru snímá oko a zaznamenává, kam je natočen střed zřítelnice. Oba záběry se v počítači propojí. Na monitoru je pak vidět, co má osoba v zorném poli, a malý čtvereček ukazuje, kam je zaměřen její pohled. Člověk si málokdy uvědomuje, že ostře vnímá pouze malý výsek svého okolí. Celkový obraz se mu teprve postupně skládá v mozku jako mozaika. Tomuto obrazu v mysli se odborně říká mentální reprezentace.První oční kameru založenou na sledování středu panenky a odrazu od rohovky vyvinulo už v sedmdesátých letech americké vojenské letectvo. Konstruktéři zjišťovali, jak nejlépe rozmístit palubní přístroje, aby měl pilot snadno v dosahu ty nejdůležitější. Před časem dorazila první oční kamera napojená na počítačový systém i do České republiky. Určena je především ke zjišťování, zda a jak lidé vnímají reklamní letáky, inzeráty či firemní stránky na internetu. "I přitom se dozvídám spoustu nového," svěřuje se psycholog Jeroným Klimeš, který vede výzkum pomocí oční kamery v pražské firmě Dimar. "Vědci dříve vůbec netušili, jak proměnlivý a nepředvídatelný je pohyb zraku při zkoumání nového podnětu. Například u letáku - jeho grafické prvky se doslova perou o pozornost čtenáře a u každého prospektu tento boj vyhraje něco jiného. Neexistují jednoduchá pravidla, která by určila, zda zvítězí obrázek, velký nápis, barevné logo či ty informace, které jsou na pravé straně letáku." A hned líčí jeden z příkladů: pokusná osoba - muž - se dívala na inzertní stránku časopisu s reklamou na počítačovou tiskárnu. V pravém dolním rohu byla značka výrobce - Canon. Při dodatečném dotazování však muž naprosto přesvědčeně tvrdil, že si reklamu velmi dobře pamatuje - byla prý na tiskárnu firmy Hewlett-Packard. "Ten muž se do pravého rohu na logo výrobce vůbec nepodíval, protože ho nepřitáhlo. A v mozku zcela bezděčně přiřadil k tiskárně úplně jiného výrobce, jehož si zrovna vybavil," popisuje Klimeš. Další ukázkový příklad předvádí jiný záznam z oční kamery: zobrazuje se na něm monitor počítače tak, jak jej viděl jiný muž, který měl jednoduchý úkol - zjistit na internetu cenu nového modelu automobilu. Tu bylo možno získat na pouhá čtyři kliknutí. Přesto pokusné osobě schopnému manažeru s IQ minimálně 120 - trvalo celých pět minut, než našel požadovaný údaj? "Dotyčný si vytvořil představu o stránce během prvních deseti sekund. Jenže nabídka s hledaným odkazem se kvůli pomalému načítání stránky objevila až v patnácté sekundě, kdy již mužův pohled směřoval jinam. Celých pět minut se nahoru nepodíval orientoval se pouze podle vytvořené představy. A tato mentální reprezentace stránky mu říkala, že v horní části obrazovky nic zajímavého není."
27. října 2001
