Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  . |
Snímek na motivy knihy známé autorky komedií Marie Poledňákové a Hynek Čermák v jedné z hlavních rolí? Zdánlivě nesourodé spojení zafungovalo v novém filmu režiséra Jana Pachla. „Vůbec by mě v dětství nenapadlo, že si jednou zahraju ve filmu, za kterým bude její jméno. V šestnácti jsem především počítal s tím, že budu pilotem,“ usmívá se Čermák.
V nové komedii Ten, kdo tě miloval jste si zahrál jednu z hlavních rolí. Nejde o akční film, na které jste zvyklý, takže pro vás to byla asi spíše oddechová práce.
To ano. Nemusel jsem nikoho mlátit, po nikom střílet, řídit rychle auto… Navíc to byl film, takže se oproti seriálu točilo v úplně jiném tempu. Na všechno bylo více času, tudíž to byla opravdu pohodová práce.
Nejen, že jste nemusel nikoho mlátit, tentokrát před kamerou dokonce zmlátili vás.
O to se postaral přímo mistr Drozda, což je šéf kaskadérů, takže to bylo úplně v klidu. Když máte rvačku s někým, kdo celý život nedělá nic jiného než rvačky, je to velká pohoda. On opravdu ví, jak na to.
Na plátně a v televizi se sice často objevujete jako drsňák, který nejde pro ránu daleko, ale váš syn o vás před časem řekl, že je ve skutečnosti těžké vás vytočit. Opravdu jste takový kliďas?
Je pravda, že jen tak někdo mě nerozčílí. Trvá to hrozně dlouho a dotyčný mi musí lézt opravdu hodně na nervy, aby mi jednou ruply a zvýšil jsem hlas, natož abych někoho praštil. To jsem snad ani nikdy neudělal. Alespoň ve vzteku ne. Nejsem sice vyloženě pacifista, ale snažím se řešit konflikty jinými způsoby.
Vraťme se ještě k filmu. Jeho děj se odehrává o Vánocích a po vizuální stránce je celý prostoupen vánoční atmosférou. Byla cítit také při natáčení na place?
Když točíte vánoční komedii, musíte počítat s tím, že je zima. Když si jdete běžně zabruslit na tři hoďky, jste promrzlá, ale když jste jako herec na kluzišti patnáct hodin, tak je to ještě o něčem jiném. K téhle profesi to patří a nedá se s tím nic dělat. Ale když se ptáte na vánoční atmosféru, musím vám říct, že ta při natáčení hodně rychle zmizí. (smích)
Je dost možné, že řada diváků vás v komedii v roli praktického lékaře na první pohled vůbec nepozná. Maskéři se na vás celkem vyřádili.
To byla velká výhoda téhle masky, že mě v ní skoro nikdo nepoznal. V maskérně jsem sice nějaký čas pobyl, ale ve výsledku mě moje figura celkem bavila. Tyhle proměny souvisí s tou nejzábavnější stránkou herecké práce, a sice že se můžete vydávat za někoho jiného. Kdyby mě diváci opravdu nepoznali, bylo by to skvělé, ale tak daleko jsme to asi nedotáhli.
Film vznikl na námět knihy Marie Poledňákové. Jaký máte vůbec vztah k takovým klasikám jako S tebou mě baví svět nebo Jak vytrhnout velrybě stoličku?
Cítím k nim velkou nostalgii, protože mi bylo nějakých šestnáct let, když jsem na ně chodil do kina 64 U Hradeb. Vůbec by mě tehdy nenapadlo, že si jednou zahraju ve filmu, za kterým bude její jméno. V šestnácti jsem především počítal s tím, že budu pilotem.
Zajímavý je také žánr snímku. Jde o detektivní komedii, kterých se u nás zase tak moc netočí. Lákalo vás zkusit něco takového?
Právě žánr mě zaujal hodně, protože detektivní groteska má velkou tradici ve Francii. Sám jsem výsledek zatím ještě neviděl, ale doufám, že náš film bude mít podobný nádech. Z toho bych byl opravdu nadšený, protože pánové jako Louis de Funes nebo také Peter Sellers byli mými velkými učiteli herectví. Vlastně oni byli tím důvodem, proč jsem s herectvím začal. Samozřejmě nemůžu opomenout třeba ještě Jeana-Paula Belmonda nebo Pierra Richarda. To všechno byli mí hrdinové. Jestli v tomhle filmu bude alespoň maličko cítit francouzský komediální nádech, budu hrozně rád.
Hynek Čermák■ Narodil se 14. února 1973 v Praze. |
Zmiňujete Belmonda, který byl známý i tím, že často zvládal kaskadérské kousky na place sám. Jak je to s adrenalinovými scénami dnes? Ve zmiňovaném snímku ve vašem případě přišel na řadu profesionální kaskadér, který vás zastoupil. Přitom rozhodně patříte k fyzicky zdatnějším hercům. Nebylo vám to líto?
Líto, nelíto… Jednak tihle kluci to umějí mnohem lépe než my a pak je tu druhá věc. Nevím, jak to měl zařízené Belmondo, ale u nás dnes stačí, aby si člověk udělal oděrku na obličeji, a dotočili jsme. Nebo si vymknete kotník a třicet natáčecích dní, které jsou vymezené, je v ohrožení. Jako herci si nemůžeme dělat úplně to, co chceme. Kdyby se stalo sebemenší zranění, nejde o to, že to herec nevydrží. On to vydrží, ale jde o to, že pak je zranění vidět a nemůže se pokračovat. Je to problém.
Když už čeští kaskadéři jsou, a to výborní, proč je nevyužít, když oni se můžou zrakvit a já ne? (smích) Jsou samozřejmě věci, při kterých kaskadér zastoupit nemůže a herec je musí zvládnout, ale když to jde, tak proč to lámat přes koleno. Například po několika hodinách natáčení ve sněhu jste ráda, že uděláte krok, natož salto. To je pak lepší, když někdo přijede z tepla a udělá to salto za vás a jede se dál.
Co nejhoršího se vám při hraní za ta léta přihodilo? Mám teď na mysli fyzickou újmu, ne tu psychickou.
Nepřihodilo se mi, myslím, vůbec nic. V Národním divadle jsem jednou dostal kordem do oka a do hlavy, ale jinak to nebylo nikdy nic dramatického. Přitom jsem natáčel například Johanku z Arku, kde jsem čtyřicet natáčecích dní byl jako šermíř a kaskadér. Celou tu dobu jsme pořád jen šermovali, jezdili na koni a skákali z hradu. Ani tam se mi nic nestalo. Je to zvláštní. Asi mám nějakého strážného anděla.
Pojďme na chvíli od pracovních věcí. Před časem jste v jednom rozhovoru prohlásil, že vaše vysněná dovolená by byl roční čundr s manželkou a se psem po Novém Zélandu. Zároveň jste řekl, že na něco takového v dohlednu nemáte čas. Tak mě napadá, kdy je ten správný čas plnit si podobné sny?
Já nevím. Hraji divadlo, to je zásadní věc, která mě živí. A divadlo se hraje každý den kromě dvou měsíců o prázdninách. Tedy pokud nehrajete na shakesperaovských slavnostech. Když se nad tím zamýšlím, asi se mi to nikdy nepodaří – udělat si alespoň měsíc volno. Snad jestli budu v pětašedesáti zdravý, tak do toho půjdu.
Řada herců se bojí odcestovat na delší dobu, protože by mohli propásnout pracovní příležitosti, které by se už nemusely opakovat. Zkrátka, že by na ně kariéra nepočkala. Je to i váš případ?
O to strach nemám. Ono totiž herectví není jen ten mediální svět, není to jen ta špička ledovce, že točíte filmy. Herectví je hlavně divadlo, pak třeba také divadelní fakulta, vlastní projekty – muzika a v mém případě hlavně focení… Mám toho vlastně strašně moc, čím se můžu živit. Takže strach nemám. Naopak si myslím, že kdybych zmizel, vznikl by pro mě prostor udělat něco zajímavého. Ale teď mám zodpovědnost za divadlo, za spoustu lidí v něm a také za budoucí filmové projekty, které už jsem přislíbil producentům. A těch už je asi pět.
18. května 2016 |
Nadšení pro focení, které jste zmínil, s vámi sdílí i vaše manželka, jež je vám modelkou.
Vlastně už v době, kdy jsme se poznali, tak fotila pro různé časopisy. Teď už to v podstatě nedělá. Tedy dělá, ale fotím ji už jen já. (smích)
Dostala od vás zákaz?
To ne, ale bulvár to začal zneužívat a celé se to dostalo do špatných kolejí.
Pořád je pro vás focení jen záliba?
Živit bych se tím nechtěl. Je to vážně jen koníček, který bych nechtěl překlopit v profesi. I když teď chystám kupodivu už devátou výstavu.
To už je celkem úspěchem zavánějící koníček.
Úspěch je asi silné slovo. Je to hlavně zábavou zavánějící koníček.
Počkejte, prodávají se vaše fotky?
Ano, prodávají, ale peníze z nich si nenechávám. Všechny putují na účet pro léčbu rakoviny prsu. Takže je to prso za prso!
Hynek Čermák jako drsný šéf divadla? V novém seriálu, který se natáčí pro iDNES KINOVíte, jak by se choval šéfkuchař Zdeněk Pohlreich, kdyby se místo hospody snažil v pořadu Ano, šéfe! dostat do latě zapadlé pražské divadlo? Zřejmě jako Hynek Čermák coby ředitel Petr Kaluža v novém seriálu Za oponou, který se právě natáčí pro internetový portál iDNES KINO. Desetidílný seriál bude mít premiéru na jaře a kromě Čermáka se v něm v hlavních rolí představí Čermákův kolega z Dejvického divadla Jaroslav Plesl či herec Kamil Halbich. Příběh vzniká pod taktovkou režiséra a autora námětu Dana Pánka a scenáristy Jakuba Duška. |
