Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Hůlka: Nemám rád snoby

  9:22aktualizováno  9:22
V neděli mu bylo pětatřicet. Po dvaceti letech se ostříhal, připravuje novou desku a oznamuje radikální změnu repertoáru. Před měsícem málem vykrvácel v guatemalské džungli a pořídil si na vlastní hlavě už dvacátou jizvu. Prodal luxusního harleye, ale zastavit se nehodlá. O rodině nechce mluvit a o dětech zatím nechce slyšet. Daniel Hůlka jezdí dál na motorkách a k dobrodružnému cestování se chce rozhodně vrátit.

Jak se máte, po volném pádu z dvacetimetrové výšky?

Cítím se dobře. Tedy na to, jak to vypadalo hrozně a co se všechno mohlo stát. Je to v podstatě zázrak. Jsem odřený, mám naražené rameno, trošku pohmožděnou páteř, otřes mozku, sešitou hlavu. Ale po tom všem to vlastně nic není. Už je to dobré. Když jsem se vrátil, tak se mi ještě pár dní dělalo špatně. Byl jsem na několika kontrolách. Příští týden jdu ještě do tunelu, ale to už jen pro jistotu.

Jak se to vlastně stalo?

V džungli se dostanete přes některá údolí jen na kladce. Někde se na nich jezdí jen pro zábavu, ale my jsme na ni vlézt museli, když jsme se chtěli dostat dál. Šel jsem první s takovým divným pocitem, že se to se mnou určitě utrhne. Prostě proto, že jsem smolař. Ale v tu chvíli jiná možnost nebyla. No, spadl jsem, ale dopadlo to krásně.

Pamatujete si na ten okamžik?

Ne, celé to znám vlastně jen z vyprávění, probral jsem se až druhý den. Chvílemi jsem byl v bezvědomí, chvílemi při sobě, ale vůbec nic jsem nevěděl, ani to, jak se jmenuju, v které zemi jsem, odkud jsem, prostě nic. Ale nakonec jsem se poměrně rychle zotavil.

V guatemalské nemocnici jste prý ležel pouhé čtyři dny...

Nejdřív mě odvezli do takové lidovky. To si vůbec nepamatuju. Prý to bylo hrozné, špína, přecpané pokoje. Neměli dokonce ani rentgen.

To bylo možná ještě riskantnější než pád do propasti.

No, to je další cestovatelská noční můra, která se mi splnila. Vždycky jsem se bál, že budu muset v nějaké takové zemi do nemocnice. Nakonec to nebyla žádná tragédie, ale trochu nejistoty jsme zažili. Když bratr a sourozenci Svobodovi, kteří tam se mou byli, zavolali sanitku, tak přijeli jen hasiči, protože žádná sanitka prostě nebyla. Kluci pak museli v té zoufalé nemocnici udělat trochu bugr, takže mě pak převezli do něčeho, co tam považovali za luxusní kliniku. Nebylo to o moc lepší, ale byl jsem sám na pokoji a měli rentgen.

Motorky mají srdce

Před časem jste na své hlavě napočítal devatenáct jizev. Z Guatemaly jste si přivezl další, „jubilejní“. Včera jste oslavil kulatiny. Nechcete se už usadit?

 Pokud myslíte cestování, tak toho nenechám nikdy. Je to ta nejúžasnější věc, kterou jsem v životě objevil. Zábava, poučení, prostě všechno. Získávám zkušenosti, které doma nikdy získat nemůžu. Navíc miluju zapomenuté kouty. Ne proto, že bych vyhledával nebezpečí, často to nebezpečné není, ale to člověk dopředu neví, co ho potká.

Takže se klidně znovu vrátíte i do země, kde pod cestovateli praskají kladky a v nemocnicích nemají rentgeny?

Do Guatemaly se rozhodně vrátit musím. Z celé té cesty, kterou jsme tentokrát podnikli, byla Guatemala kromě Mexika a Kuby nejúžasnější. Nakonec to, co se mi tam stalo, se může stát kdykoli a kdekoli, třeba doma. Ano, třeba i na motorce.

Jezdíte ještě na luxusním harleyi?

Kdepak, už jsem ho prodal. Asi je to důsledek vývoje osobnosti. Koupil jsem ho, protože to byl klukovský sen. Ta motorka je skvělá, fantastická, ale spíš pro staršího chlápka. Prostě pohodlná záležitost. Vím, že harleyáři mě kvůli tomu nebudou mít rádi, ale je to i snobská záležitost. A já nemám rád snoby a snobismus. Zamyslel jsem se nad sebou a zjistil jsem, že mám doma tři motorky. Jednu jsem dal kamarádovi, ale pořád mi zbývaly ještě dvě. Zjistil jsem,  že na obou jezdit nestíhám. Tak jsem našel člověka, který mi byl sympatický. Nechtěl jsem harleye nechat jen tak někomu. Dohodli jsme se na ceně i na tom, jak se o harleye bude starat, a plácli jsme si.

DANIEL HŮLKA
Narodil se 1. června 1968. Studoval na sportovním gymnáziu a poté také operní zpěv na pražské konzervatoři. Hostoval v divadlech v Liberci, Ústí nad Labem i v Národním divadle. Do svého repertoáru v oblasti klasiky zařadil stěžejní role v Mozartových nebo Bizetových operách. Jeho hvězda začala stoupat v popu v polovině devadesátých let. Dostal hlavní roli v muzikálu Dracula. V roce 1997 vyšlo jeho první album. Desku, která nese jen jméno interpreta, produkoval Karel Svoboda, jeden z největších hitmakerů středního proudu. Hůlka získal v témže roce platinovou desku a stanul v čele nejrůznějších anket včetně Zlatého slavíka a ceny TýTý. Od té doby vydal dalších pět sólových alb, převážně kompilací a výběrů. K tomu přibylo i účinkování v dalších muzikálech a čas od času i krátká operní angažmá. Před rokem v den svých čtyřiatřicátých narozenin se oženil s baletkou Libuškou Haraštovou.

Dohodli jste se na tom, jak o něj bude pečovat? To máte k nějaké motorce tak osobní vztah?

Jistě. Vždyť je to srdeční záležitost. Jeden čas jsem razil teorii, že si udělám celou sbírku motorek. Je úžasné, když si člověk může nechat každou motorku, na které jezdil. Pak jsem ale zjistil, že je to na mne moc velký snobismus.

Snob... Skloňujete to slovo se zřetelným odporem. Jevany, vaše bydliště, vám snobské nepřipadají?

Ne, to byste musel vidět chatu, ve které bydlím. Já mám chatičku, kterou začal stavět děda, pak ji dostavěl táta. Jako malé dítě jsem tam pomáhal a zařízená je pořád po tátovi. Mně je tam strašně dobře. Nikoho z cizích tam nezvu, byli tam jen moji kamarádi. Možná je ten snobismus trochu v tom, že bydlím mimo vesnici a mám skoro tři čtvrtě hektaru lesa.

Ale přece jen, je to stejná adresa, jakou mají Gott, Brožová, Štaidl, Svoboda…

Bydlím tam od narození. Není to tak, že bych se do Jevan nastěhoval, protože je to módní. Víte, já nejsem moc městský člověk a venkov mě zachraňuje. Snobská adresa to asi je, ale když tam za mnou někdo přijede, tak pozná, že to tak není. Jevaňáci mě znají všichni od kočárku a neberou mě vůbec jako nějakou popovou hvězdu. Přijdu tam do krámu a chovají se ke mně normálně, protože si mě pamatují jako malé dítě.

Á propos, o dítěti neuvažujete? V neděli to byl rok, co jste se oženil.

Zatím ne. Mám pocit, že mám před sebou ještě hrozně moc práce. Mít dítě pro mě znamená, že se o ně budu starat, budu hodně s ním a proto budu muset hodně polevit v práci.

A není to tím, že se se svou ženou příliš neshodnete? Před časem se o vašich údajných problémech dost psalo.

Tyhle věci nesleduju, takže z toho všeho, co se o nás napíše, vím jen minimum. Navíc mám zásadu, že se k rodinným záležitostem vůbec nevyjadřuju. Moje soukromí je moje věc a do toho nikomu nic není, a nemám potřebu ho nikomu vysvětlovat. Takže se omluvám.

Ale o vašich vztazích jste na začátku přeci jen mluvil.

Jistě, někdy ano. Ale spíš jsem se o to pokoušel a nikdy se to nevyplatilo. Je to moje soukromí, soukromí mé manželky, rodiny a nanejvýš mých přátel. Striktně odmítám o tomhle tématu mluvit, i když to někdy možná nevypadá dobře. Možná si tím škodím, ale postupem času jsem se utvrdil v tom, že nejschůdnější je tuto zásadu na sto procent dodržovat.

Nakrátko!

Změnil jste dost dramaticky image. To kvůli úrazu, nebo je to nějaká dlouhodobá obchodní kalkulace?

Brácha mě ostříhal už na začátku cesty po Střední Americe. A není to ani ten druhý důvod. Já měl dlouhé vlasy od dvaceti. To je bez jednoho dne patnáct let. Jednak mě to hrozně nudilo a jednak mi to už překáželo. Při cestování, při potápění. Takhle je to daleko pohodlnější. Hrozně si to užívám. Dlouhé vlasy jsem měl rád, byl jsem celoživotní „mánička“. Ale teď mě to najednou přestalo bavit. Spousta lidí se mě ptala, jak jsem se k tomu odhodlal, ale já žádný takový boj neprodělával.

Takže úplně nová vizáž, ale pořád starý repertoár. Nebo chystáte něco nového?

Ale ano, chystáme a pracujeme na tom už dost dlouho. Připravujeme novou desku s kytaristou Michalem Pavlíčkem. On ji produkuje a má na svědomí většinu skladeb. Je to hodně odlišné od toho, co jsem dosud dělal. Je to změna poměrně radikální, skoro jako změna mého účesu, ale s tím ostříháním to rozhodně nijak nesouvisí. Vlastně i proto jsem shodil vlasy už teď, aby to nevypadalo, že to dělám jen kvůli desce.

Radikální změna a Michal Pavlíček? Mně by z toho na první pokus mohl vyjít řízný rokenrol.

Spíš syntéza klasického symfonického orchestru a moderního zvuku. Měl jsem delší dobu chuť něco podobného udělat a v mém vydavatelství přišli s tím, že by bylo ideální oslovit právě Michala Pavlíčka. On dělá taky takové věci. Jsem rád, že přijal, vždyť jsem na jeho muzice vyrůstal. Po dlouhých debatách už máme představu, kterou se teď snažíme naplnit. Nová deska bude mít syrovější zvuk, skoro žádná „chemie“. Nechtěl bych, aby to znělo moc namyšleně, ale doufám, že to bude nový hudební styl. Něco, co tady ještě nebylo.


To je tedy celkem odvážné…

Pro všechny je to něco nového. Na projektu se kromě Michala podílí i Jan Sahara Hedl. V takové sestavě jsme spolu nikdy nespolupracovali. Dostává to celkem unikátní dimenzi možná i ve srovnání s tím, co se běžně produkuje v zahraničí. Spojení symfonického orchestru a rockových kapel není samozřejmě nic nového, ale tahle deska by právě měla být ještě o něčem jiném.

Začínám být zvědavý. Neexistují už nějaké první demonahrávky?

Zatím jsme natočili jednu písničku. Je to duet s Lucií Bílou. Udělali jsme to pro její televizní show. Jestli právě tahle verze písně bude na albu nebo ne, to je ve hvězdách. Lucie i já o tom uvažujeme, ale jsme každý u jiného vydavatele a nevíme, jak to dopadne. Kdyby to schválili, tak bych byl moc rád. Nazpívala to tak nádherně, že si nedovedu vůbec představit, že by to na albu zpíval někdo jiný.

Duet s Lucií Bílou. To už je slušný komerční tahák i na unikátním albu.

Věřte nebo ne, vzniklo to náhodou. Žádný cílený útok. Žádná kalkulace, že nám Lucie Bílá pomůže v prodeji. V tuhle chvíli vůbec nevím, jak acelé album komerčně dopadne. To nemůže vědět nikdo. Pro mě je to prostě strašná radost z práce.

To musí být. Vždyť vydáváte první album skoro po třech letech. Neměl jste už abstinenční příznaky?

Já nejsem pro vydávání desek každý rok. U nás je bohužel taková praxe. Je to tím, že jsme malá země. Desky se tu vydávají často a myslím, že to není dobré. Příprava musí být dost dlouhá na to, aby interpret prošel nějakým vývojem, aby měl co nabídnout, něco nového. Když někdo vydává desku každý rok, tak se mu může stát, že se jen opakuje. Já jsem ten, co potřebuje změny.

To jsou obvyklé argumenty některých českých tvůrců, kteří odrážejí dotazy na to, zda nejsou v tvůrčí krizi. Používala je mimo jiné i Lucie Bílá.

Pauza není v žádném případě na škodu. To, že kapely nebo zpěváci vydávají desky po pěti i osmi letech, není za hranicemi nic nenormálního.

Vám přišlo normální zpívat víc než tři roky úplně stejné písně?

Kromě hraní muzikálů jsem hodně koncertoval. Desek jsem naštěstí natočil už několik, takže repertoáru bylo dost. Zatím žádný problém. Teď už samozřejmě cítím, že nové věci strašně potřebuju. Ty, které zpívám tak dlouho, jsou pořád skvělé, ale mám za to, že mají tím opakováním trochu omleté hrany.

V lednu letím do Asie

Nastanou nějaké změny ve vašem muzikálovém angažmá?

Tento týden byla první zkouška Bídníků. Na podzim začínáme zkoušet nový muzikál Excalibur Michala Pavlíčka a zároveň vydáváme desku. Budeme samozřejmě dál hrát Draculu. K tomu bych chtěl na přelomu listopadu a prosince udělat pár koncertů jako šňůru s novým repertoárem. A někdy v půli června začínám zkoušet novou inscenaci Dona Giovanniho do Stavovského divadla. Toho bych měl hrát v červenci.

Není to škoda, nazkoušet operu a pak si dát jen pár repríz v jediném měsíci?

Tohle je přece dlouhodobá investice. Člověk se operu neučí jen kvůli jediné inscenaci, ale může ji pak hrát dál celý život. Opera se zároveň nedá hrát sériově jako muzikál. Giovanniho bych asi nevydržel zpívat dennodenně. Nicméně je to pro mě pořád srdeční záležitost, mám to hrozně rád. Nakonec s další inscenací Giovanniho budu vystupovat v Národním divadle…

Počkejte, není toho nějak moc? Nové album, nové muzikály a opera. Co vaše oblíbené cestování? Vypadá to, že už nikdy nikam neodjedete.

To si tedy rozhodně nenechám ujít. V před Vánocemi zase odlétám na další cestu do Asie a chtěl bych se tam zdržet až do února. Musím to hodně dopředu naplánovat a být pak hodně tvrdohlavý a hodně toho odříct. A hlavně musím ještě vydělat na to, abych tam vůbec mohl odjet.

A nezačali vás od toho odrazovat? Nemají producenti, kteří financují vaše nákladné projekty, strach, že zas někde někam spadnete?

Ani moc ne. Lidé, s kterými spolupracuji, mě všichni dobře znají. Všichni vědí, že pokud mám opravdu hodně a opravdu dobře pracovat, tak si potřebuju pořádně odpočinout. A já nenašel lepší odpočinek než vyrazit na cesty. A navíc si myslím, že víc času ještě pořád věnuju práci než cestování. Až to bude obráceně, tak na tom buď budu už hodně dobře, nebo to naopak bude hodně blbý.

Fotografie ze svatby Daniela Hůlky a Libuše Haraštové.

Daniel Hůlka

Daniel Hůlka v květnu minulého roku, když se vracel z dovolené na Kubě a v Mexiku.

Daniel Hůlka po návratu z dovolené na Kubě a v Mexiku. (Léto, 2003)

Autor:


Nejčtenější

Herec Bohumil Klepl měl nehodu na motorce, srazil se s autobusem

Bohumil Klepl

Herec Bohumil Klepl (60) měl v sobotu krátce po poledni nehodu na motorce. Na pražské Jižní spojce se srazil s...

Hvězda Hry o trůny se rozloučila se svou rolí krvavými teniskami

Maisie Williamsová na SAG Awards (Los Angeles, 29. ledna 2017)

Maisie Williamsová (21) se na sociální síti rozloučila s rolí Aryi Starkové. S postavou bojovnice v seriálu Hra o trůny...



Štěpánek: Život bez dětí, když je chcete a můžete mít, by byl smutný

Nicole Vaidišová a Radek Štěpánek

Bývalý tenista a momentálně velký milovník golfu Radek Štěpánek (39) po krátké trenérské epizodě v týmu Novaka...

Myslela jsem, že budu stará panna, přiznala manželka George Clooneyho

Georg Clooney a jeho manželka Amal (Los Angeles, 22. října 2017)

Manželka George Clooneyho (57) Amal (40) nedávno poprvé na veřejnosti promluvila o muži a dětech. Při slavnostním...

Barbora Špotáková má druhého syna, dostal jméno Darek

Barbora Špotáková má druhého syna, dostal jméno Darek

Oštěpařka Barbora Špotáková je od soboty dvojnásobnou maminkou. Olympijská vítězka a mistryně světa přivedla v...

Další z rubriky

Je to nesmysl, brání Freemana po nařčení z obtěžování Somersová

Morgan Freeman a Suzanne Somersová

Herečka Suzanne Somersová (71) se zastala herce Morgana Freemana (81) poté, co byl celkem šestnácti ženami obviněn ze...

I po svatbě si nechám svoje jméno, prozradila Nikol Moravcová

Nikol Moravcová

Modelka a blogerka Nikol Moravcová (30) se bude brzy vdávat. Klasickou svatbu prý však nechystá. „Bude to mejdan....

Zpěvačka Garbage o sebepoškozování: Řezala jsem se už jako teenager

Shirley Mansonová (31. 3. 2018)

Zpěvačka kapely Garbage Shirley Mansonová (51) přiznala, že poprvé si začala fyzicky ubližovat už jako mladá dívka a...



Najdete na iDNES.cz