* Víte, kolik se měsíčně platí za televizi?
To jste mě nachytal. Stovka?
* Možná brzo, zatím je to sedmdesát pět korun. Co byste s nimi dělala jako generální ředitelka České televize?
Nechala bych si poradit a pak bych do televize řízla, což se mělo udělat okamžitě po revoluci. Teď to bude těžší a těžší. Česká televize je obrovský moloch, který zaměstnává stovky lidí. Ty lidi byli zvyklí dostávat měsíční příjem, ale neodevzdávali tolik práce, jak by měli. Jediné řešení je celou televizi rozpustit, vzít nový management, postavit úplně nový tým lidí a najímat je jen na smlouvy. Systém, že má každý jistý plat až do důchodu, je ve všech oborech špatný.
* Na co se v televizi díváte?
Bude to znít jako fráze, ale jsou to zprávy a pořady na ČT 2. Baví mě dokumenty, třeba teď o světových válkách. Díky bohu, že se člověk může podívat na něco jiného, než je tisíc rozesmátých miminek a láskyplné konce argentinských telenovel.
* Takže typický divák ČT 2.
Úplně ne. Ale nenávidím si pouštět televizi jako kulisu, takže si hodně vybírám. Když je na jedničce nekonečný seriál, na Nově zábavný pořad, na Primě nekonečný německý seriál, tak dvojka většinou vyhrává. Pokud zrovna neběží záznam filharmonie.
* Zábavný pořad, říkáte. Co když tam před dvěma týdny Na Nově běžela Zlatá mříž, kterou jste moderovala?
Podívala jsem se. Pro kontrolu.
* A kdybyste tam neúčinkovala?
Tak bych se nedívala.
* Proč?
Protože bych se dívala na dvojku nebo bych si šla číst knížku, uvařila dobrou večeři a povídala si s partnerem.
* Takže vám takové pořady přijdou jako ztráta času?
Dá se to tak říct.
* Jaký pohled vám je z následujících dvou bližší? Kritiků, kteří podobné estrády považují za ostudné a trapné, nebo názor člověka z vesnice, který se na ně celý den těší?
Určitě ten druhý. Sedět u stolu a jen tak negativně psát, někoho hanit a odsuzovat, že je vyvrhel, umí každý. Pokud to lidem přinese radost - vím, že je to šílené - tak budu radši na druhé straně. Radši udělám radost babičce na vesnici než Rejžkovi, který mě stejně nemá rád.
* Ale i vám současná televizní zábava vadí.
Posunula se do vulgarity. Vytratil se milý humor, ten vtip s nadsázkou a jemnou ironií. Možná ještě Bolek Polívka takový občas má. Čím víc dostává divák těch vulgárních ran do hlavy, tím míň mu to v příštím pořadu vadí. Takže se použije těžší kalibr a divák příště dostane ještě víc.
* Chápu to dobře, že byste si z možností Šimek - Grossmann a Šimek - Bubílková vybrala tu první?
Jistě. A ještě víc bych brala Grossmanna samotného. Nebo Horníčka, Wericha, Voskovce. Takový humor je mi blízký.
* No počkejte! To vám tedy nemohl být blízký humor, kterým jste před dvěma týdny v sobotu provázela ve Zlaté mříži.
Nebyl, ale já nepíšu scénář. Mohla jsem maximálně říct své připomínky, z nichž některé byly splněny. Ať si každý říká, co chce, ale pro mě to byla práce a obrovská pocta. Být hodinu a půl v hlavním vysílacím čase se jen tak někomu nepovede. Vezmu to? Nevezmu? Cena herce je na tenkých vážkách.
Kachyni jsem se bála
* Mám takovou představu, že herec musí umět skoro všechno. Když budu chtít, rozbrečíte se na povel?
Je hrozně legrační, jak si spousta lidí myslí, že když herec na plátně pláče, tak je dobrý herec. Rozbrečet se umí i vrátný na DAMU a na povel to zvládne 99,9 procenta herců. Těžší je rozesmát nebo zanechat v divákovi vzpomínku. Aby o filmu nebo divadle přemýšlel. Aby se druhý den probudil a řekl si: No jo, ona mi připomněla, jak jsem tenkrát...
* Tenkrát... Váš první velký film byl Oznamuje se láskám vašim. Byla jste šestnáctiletá dívenka, kterou si vybral uznávaný režisér Karel Kachyňa. To musela být škola.
Taky že byla. Bála jsem se ho, on to věděl a byl na mě hrozně hodný. Choval se jemně, a když mi chtěl něco říct, vzal si mě stranou. Každý den jsme jezdili na natáčení stejným autem. V sedm ráno jsem měla nástup před domem a jednou jsem přišla o dvě minuty později. Auto už tam stálo, tak jsem rychle nasedla dozadu. "Dobrý den, hrozně se omlouvám." On se ani neotočil a řekl: "Markétko, tohle by si nedovolila ani paní Nataša Gollová." Takhle mě cepoval.
* Takže pan režisér je autorita a má vždycky pravdu.
U pana Kachyni to platilo. Ale občas jsem pracovala s režisérem, který pravdu neměl, a na výsledku to bylo znát.
* Buďte konkrétní.
Každý má za sebou filmy, kterými se nechlubí.
* Stačí mi jeden.
Divoké pivo. Blbá doba, blbý scénář, všechno špatně. Ze špatného scénáře se nedá udělat dobrý film, i kdyby v něm hrály největší hvězdy. Navíc tady byla špatná i režie.
* Myslel jsem, že to u filmu funguje jinak. Že si herec před natáčením může přečíst scénář. Vy jste ho nečetla?
Samozřejmě že četla. Ale možnost hrát hlavní dvojroli v celovečerním filmu byla tak lákavá... V roce 1993 byla taková ta hurá porevoluční doba, točily se privatizační komedie a všichni si z režimu chtěli dělat legraci. Tenhle film na to doplatil, i když byl velmi slušně obsazený. Měla jsem ke scénáři hodně připomínek, vypsala jsem je a myslela, že je s režisérem proberu. Nedal mi šanci, nehledě na to, že by to film stejně nezachránilo. Měla jsem tenkrát říct ne.
* Ještě něco mě zajímá na filmu Oznamuje se láskám vašim. Scéna, kde jste vidět nahá. Jak se šestnáctiletá dívka rozhoduje, jestli se před kamerou svlékne?
Rozhodovali to rodiče. Režisér si s nimi sedl - já u toho nebyla - a probral to s nimi. Oni mi nechtěli bránit.
* Jak reagoval tisk? Přece jenom byl rok 1988, komunismus a nahota se ve filmu moc nenosila. Navíc u šestnáctiletých hereček.
Hlavní bylo Rudé právo. Jaká se tam napsala recenze, to platilo. Tehdy nemohli přenést přes srdce, že je to film o lásce mezi německou dívkou a českým klukem. Recenze nebyla pozitivní, navíc do toho ta erotika, což je legrační, protože tam skoro žádná není. Lukáš Vaculík mi políbí koleno, dvakrát proběhneme nazí kvůli blechám, které mě kously, a to je vše. To nemá s erotikou nic společného.
* O rok později jste s Jurajem Jakubiskem natočila film Sedím na konári a je mi dobre. To jste ve škole musela být za hvězdu!
Co myslíte? Když v sedmnácti letech točíte s Kachyňou a Jakubiskem, čtyři dny v týdnu jste pryč, ostatní se pilně učí, jsou lepší, krásnější a talentovanější...
* Navíc vy hrajete s Vaculíkem, kterého každá z nich milovala...
Jak jinak.
* Od té doby ale uběhlo patnáct let a tohle jsou pořád vaše dvě největší role.
Bohužel.
* To upřímně nechápu. Některé herečky jdou z role do role, hrají v každém druhém filmu, sbírají ceny a vy nic?
Taky nechápu. Samozřejmě bych chtěla točit, ale to je asi tak všechno, co pro to můžu udělat. Jak píše Lukáš Vaculík na konci našeho filmu na loď: "Oznamuje se láskám vašim, že jsem tady a čekám." Tak jsem tady a čekám.
* Abyste se ale dočkala! Nemají snad režiséři a scenáristé své herecké stáje a nikoho mimo ně do svých filmů nepouštějí?
Asi to tak je, ale na druhou stranu to chápu. Sehnat peníze na film je dnes nadlidský výkon a lidi, kteří ho dělají, chtějí mít jistotu. Už když film píšou, myslí na své herce. Když jsou s někým jednou spokojení, obsadí si ho do dalšího filmu. Ráda bych šla na konkurz, ale na hlavní role se ani nedělají. Ty už jsou obsazené dopředu.
* Takže sama v žádné stáji nejste.
Asi ne.
Režisérům se nehodím
* Jednou jste řekla, že váš herecký typ "neodpovídá představě mladých režisérů". Co to znamená?
Bavila jsem se o tom s lidmi z FAMU a zírala jsem, že mě považují za mnohem starší. Viděli mě na plátně v šestnácti a mají pocit, že mi teď musí být tak čtyřicet. Druhá věc je, že jsem točila ještě za totality. Nová generace tvůrců má pocit, že musí najít nové herce. A za třetí, v dnešních filmech o drogách, o životním stylu, jako jsou Knoflíkáři, Samotáři... No jen si mě tam představte...
* Nepasujete mi do nich.
No vidíte, a to je omyl. V holandském filmu Zima hraju emigrantku, matku čtrnáctileté dcery, žijící v polsko-turecké komunitě, a nikomu to nevadilo. Pron ně sjem byla zkráta herečka. Mrzí mě, že tady netočím, mám v sobě ctižádost. Filmy jako Želary nebo Lea by mě bavily.
* Znamená tohle všechno, že se jako herečka nudíte? Tedy kromě toho, že hrajete tři představení v divadle Skelet.
Nenudím, ale dovedu si představit, že bych pracovala víc. Od šestnácti do pětadvaceti jsem točila dva nebo tři filmy ročně a najednou to přestalo. Z toho jsem byla dlouho špatná.
* Představuji si, jak asi vypadá život herečky. Je celé dny doma, nervózně přešlapuje, čeká, až zavolá režisér...
A popíjí šampaňský. Ne ne, tak nikdy nechci dopadnout. Většinou nevolá režisér, ale někdo z produkce. Když vám pošlou neočtený čerstvý výtisk scénáře, je to jeden z nejhezčích pocitů. Druhý je, když si scénář přečtete a zjistíte, že v tom filmu chcete hrát. A třetí, když jdete na casting a řeknou vám, že z toho zástupu zájemců vybrali zrovna vás.
* Může si herec v současné době dovolit odmítnout roli?
Měl by to umět.
* Vy jste třeba odmítla film Playgirls. Proč?
Viděl jste ho?
* Ten už ano.
Tak vidíte.
* A není tohle jeden z těch důvodů, proč nejdete z role do role? Že jste prohlásila: Už se nechci svlékat?
Máte trochu pravdu. Dneska je bohužel doba taková, že se erotika vloudí do každého filmu. Ale kdybych přijala Playgirls, herecky bych se nikam neposunula. Věděla jsem, že to není dobrý film.
* Ptám se proto, že když jsem dvěma známým řekl, s kým jdu dělat rozhovor, reagovali stejně: Jasně, ta kočka, co se svléká.
Bohužel. Ale jak jste řekl, už jsem to stopla. Mám svou škatulku a z ní jen tak nevylezu. Ale pokouším se o to. Nechci být babka nad hrobem, o které se říká: To je ta, co se svléká...
* Kde je podle vás hranice erotiky ve filmu?
Film je od toho, aby se na něj člověk díval. Pokud není pro zvrhlého fetišistu, měla by být erotika estetická. Viděla jsem filmy, kde byl odhalený jen kotník, a připadalo mi to vulgární a sprosté. Ve francouzských filmech je všechno od orálního sexu po lesbický, vypadá to jako umění a kritici to tak berou.
* Co třeba Devět a půl týdne nebo Základní instinkt?
Banální příběhy, ale esteticky udělané filmy. Hrají v nich hezcí lidé a kamera je absolutní bomba.
* Fotila jste pro Playboy a hrála v jednom z jeho magazínů, které vysílala televize. Nechtěla jste nikdy být českým sexsymbolem? Něco jako druhá Olga Schoberová?
Vždyť už mi tak říkali. Ale mluvíme o tom moc dlouho... Proč se mám stydět? Pán bůh mi něco nadělil a s tím žiju.
* Neříkám, abyste se styděla. Jaké jsou vaše nejoblíbenější filmy?
Ucho, Amadeus, Někdo to rád horké, Petrolejové lampy, Všichni dobří rodáci, Svůdná krása. Z poslední doby 21 gramů, což je brutální zážitek, ze kterého jsem byla týden špatná, ale úžasný film. Zachraňte vojína Ryana... Je toho strašně moc.
* Herečky.
Paní Janžurová a paní Hlaváčová. Z těch starších paní Medřická.
* Herci.
U nás to byl Petr Čepek a ze zahraničních Jeremy Irons.
* Co až jednou váš syn nebo vaše dcera přijde, že chce dělat stejnou práci jako vy?
Řeknu mu, ať si to dobře rozmyslí. Herectví je krásné, když je hodně práce a vaše jméno někomu cinkne o ucho. Ale když se vás u doktora zeptají, co děláte, vy řeknete herec, oni se podívají a v jejich očích čtete: "Tak jak to, že vás neznám", to je potupné.
| V sedmnácti letech měla za sebou dva velké filmy: Oznamuje se láskám vašim a Sedím na konári a je mi dobre. Velká kariéra, říkalo se. Jenže ony zůstaly v životě herečky Markéty Hrubešové nejslavnější. Další role? Konto separato, Zdivočelá země , Bankrotáři... V Holandsku byla za film Zima nominována na cenu za nejlepší herecký výkon. Naposledy byla vidět ve filmové sérii o Básnících a hraje ve třech představeních Divadla Skelet. Narodila se 17. března 1972, jejím přítelem je fotograf David Kraus. |
 |
 |
 |
 Markéta Hrubešová |
 Návrhář Josef Klír a Markéta Hrubešová. |
 Markéta Hrubešová a David Kraus |
 |
 Markéta Hrubešová |
 Markéta Hrubešová je idolem krásy pro mnoho českých mužů. Krásné fotografie jí nyní může dělat i přítel David Kraus. |
 Markéta Hrubešová |
