Je 26. březen, dvě hodiny po půlnoci. Ztichlá vilová čtvrt na kopci nad pražským Braníkem ponořená do spánku vysílá z divadelní budovy Dobeška do noci nezvyklé světlo a zvuky. V útrobách divadla, které obývá soubor Sklep, se dějí zajímavé věci. Občas vyjde rozjařený člověk s mobilem v ruce, kamsi rozčileně volá, vzápětí se vrací zpátky. Kolem jsou rozeseta auta, která tu v tuto noční dobu obvykle už nejsou k vidění.
Je to celonoční večírek u příležitosti přímého televizního přenosu z předávání Oscarů v Los Angeles. Takové hromadné "držení palců" českému želízku v ohni filmu Musíme si pomáhat. Sotva člověk vkročí do budovy, uchopí jej všudypřítomný šum a cigaretový dým, cinkání sklenic, hlučný hovor a dynamická hudba. A samozřejmě páry zmítající se na malém parketu pod pódiem, na němž je instalováno velké plátno přenášející noční program HBO. Na to, že se blíží hodina mezi psem a vlkem, je elán tanečníků obdivuhodný. Páry na parketu budí obdiv - temperament při tanečních figurách by jim mohli závidět leckteří teenageři z pražských diskoték. Je mezi nimi vidět i hvězda filmu Samotáři - Jiří Macháček (držitel Českého lva za tuto roli). "Honzův film se mi líbil skoro tak jako ten náš," reaguje na otázku, proč sem přišel. "A tak držím Honzovi palce. Nemůže prohrát, i kdyby Oscara nedostal..." Za pár hodin se v Los Angeles přiblíží okamžik, kdy bude udělena magická soška za nejlepší zahraniční film, a tak tu nedočkavě hlídají plátno i členové Hřebejkova štábu - spoluproducent Pavel Borovan z České televize, kameraman Jan Malíř, střihač Vladimír Barák a jeden z hlavních hereckých protagonistů Jaroslav Dušek. "Nálada je skvělá," potvrzuje herec, který si nedávno vyzkoušel moderování Českých lvů, "ale k tanci sílu nemám. Posedávám a pozoruji, jak to vře." Ukazuje i do malého kumbálku vedle šatny - je tu připraveno skládací kostkované lehátko s polštářkem, kdyby hvězda nominovaného filmu náhodou potřebovala odpočinek... Fandit přišel i Michal Caban, který viděl film dvakrát. "Líbil se mi, je dobře napsaný," říká. "Držím palce, každá taková nominace je pro český film významná. Ale šampaňské pít nebudu, jsem tu autem." U baru postávají další návštěvníci, podává se pivo, víno, cola, samozřejmě káva a také skvělí utopenci. O ty se čas od času dělí s labužníky u nízkých stolků plavá fena Gili patřící kameramanovi Janu Malířovi. Nemá zjevně s rámusící dobrou osmdesátkou lidí v sále a přilehlých prostorách žádné problémy. S převahou dámy, která už (vzhledem k profesi svého pána) leccos zažila, proplouvá hloučky diskutujících a pokřikujících hostů a zřejmě si o zdejším třeštění myslí své. To její majitel Jan Malíř vyhlíží o poznání vzrušeněji: "Dlouho jsem si myslel, že mě to šílenství nechytne. Ale asi před třemi dny, kdy se řeklo, že bychom přece jen mohli vyhrát, jsem tomu propadl. Zmocnila se mě nervozita a jsem jak na jehlách." Zatím čas pokročil, diskžokej sklízí své "nářadíčko" z pódia a na plátně se objevuje konferenciér letošních Oscarů Steve Martin. "Oscar, Oscar... !" skanduje Jan Malíř v zadních řadách sálu, kam se sbíhají od baru a zvenku další hosté. U stolku u dveří se velmi nespoutaně, hlučně a bez přestání směje jakási dívčina. Těžko říci, jestli pod dojmem televizní show nebo celkové nálady. Sál vře, lidé posedávají blíž k plátnu i na zem a napětí stoupá. Ozývá se tříštění prvního rozbitého vinného skla a půllitrů. Jenže kdo by se obtěžoval sbírat střepy, teď jsou na práci důležitější věci... Trvá další hodinu a půl, než jsou uvedena jména pěti nominovaných filmů v kategorii zahraničních adeptů. Zmínka o Hřebejkově snímku na plátně vzbudí všeobecný aplaus a pokřik v sále. Konečně přistoupí herečka Juliette Binocheová k mikrofonu a rozlepí obálku. Fotografové obíhají sál a chystají si objektivy před tváře členů štábu. "And Oscar goes to...," pronese známou větičku herečka... ... a vzápětí už je jasné, že Ang Lee se svým tchajwanským snímkem Tygr a drak Hřebejkovu smutnou komedii přebil. "Nevadí, nevadí," skanduje kdosi v sále. Jaroslav Dušek přichází k Malířovi a před fotografickými objektivy se objímají. "Byl strašný," komentuje o chvíli později herec zhlédnutý ceremoniál. "Viděl jsem to poprvé a doufám, že naposled. Koneckonců, vzkázal jsem Honzovi, že když jim Oscara nedali dobrovolně, ať tam nějakého - až ho někde uvidí seberou..." Producent Pavel Borovan je maličko posmutnělý, ale nad věcí: "Nemyslím, že je to prohra. Osobně pokládám za vítězství í fakt, že se český film ocitl v soutěži pěti nejlepších. Je to povzbuzení, i když momentálně není finanční situace v České televizi větším projektům nakloněna. Tlak z parlamentu je moc velký. Ale věřím, že vznikne ještě spousta dobrých bijáků."
Je to celonoční večírek u příležitosti přímého televizního přenosu z předávání Oscarů v Los Angeles. Takové hromadné "držení palců" českému želízku v ohni filmu Musíme si pomáhat. Sotva člověk vkročí do budovy, uchopí jej všudypřítomný šum a cigaretový dým, cinkání sklenic, hlučný hovor a dynamická hudba. A samozřejmě páry zmítající se na malém parketu pod pódiem, na němž je instalováno velké plátno přenášející noční program HBO. Na to, že se blíží hodina mezi psem a vlkem, je elán tanečníků obdivuhodný. Páry na parketu budí obdiv - temperament při tanečních figurách by jim mohli závidět leckteří teenageři z pražských diskoték. Je mezi nimi vidět i hvězda filmu Samotáři - Jiří Macháček (držitel Českého lva za tuto roli). "Honzův film se mi líbil skoro tak jako ten náš," reaguje na otázku, proč sem přišel. "A tak držím Honzovi palce. Nemůže prohrát, i kdyby Oscara nedostal..." Za pár hodin se v Los Angeles přiblíží okamžik, kdy bude udělena magická soška za nejlepší zahraniční film, a tak tu nedočkavě hlídají plátno i členové Hřebejkova štábu - spoluproducent Pavel Borovan z České televize, kameraman Jan Malíř, střihač Vladimír Barák a jeden z hlavních hereckých protagonistů Jaroslav Dušek. "Nálada je skvělá," potvrzuje herec, který si nedávno vyzkoušel moderování Českých lvů, "ale k tanci sílu nemám. Posedávám a pozoruji, jak to vře." Ukazuje i do malého kumbálku vedle šatny - je tu připraveno skládací kostkované lehátko s polštářkem, kdyby hvězda nominovaného filmu náhodou potřebovala odpočinek... Fandit přišel i Michal Caban, který viděl film dvakrát. "Líbil se mi, je dobře napsaný," říká. "Držím palce, každá taková nominace je pro český film významná. Ale šampaňské pít nebudu, jsem tu autem." U baru postávají další návštěvníci, podává se pivo, víno, cola, samozřejmě káva a také skvělí utopenci. O ty se čas od času dělí s labužníky u nízkých stolků plavá fena Gili patřící kameramanovi Janu Malířovi. Nemá zjevně s rámusící dobrou osmdesátkou lidí v sále a přilehlých prostorách žádné problémy. S převahou dámy, která už (vzhledem k profesi svého pána) leccos zažila, proplouvá hloučky diskutujících a pokřikujících hostů a zřejmě si o zdejším třeštění myslí své. To její majitel Jan Malíř vyhlíží o poznání vzrušeněji: "Dlouho jsem si myslel, že mě to šílenství nechytne. Ale asi před třemi dny, kdy se řeklo, že bychom přece jen mohli vyhrát, jsem tomu propadl. Zmocnila se mě nervozita a jsem jak na jehlách." Zatím čas pokročil, diskžokej sklízí své "nářadíčko" z pódia a na plátně se objevuje konferenciér letošních Oscarů Steve Martin. "Oscar, Oscar... !" skanduje Jan Malíř v zadních řadách sálu, kam se sbíhají od baru a zvenku další hosté. U stolku u dveří se velmi nespoutaně, hlučně a bez přestání směje jakási dívčina. Těžko říci, jestli pod dojmem televizní show nebo celkové nálady. Sál vře, lidé posedávají blíž k plátnu i na zem a napětí stoupá. Ozývá se tříštění prvního rozbitého vinného skla a půllitrů. Jenže kdo by se obtěžoval sbírat střepy, teď jsou na práci důležitější věci... Trvá další hodinu a půl, než jsou uvedena jména pěti nominovaných filmů v kategorii zahraničních adeptů. Zmínka o Hřebejkově snímku na plátně vzbudí všeobecný aplaus a pokřik v sále. Konečně přistoupí herečka Juliette Binocheová k mikrofonu a rozlepí obálku. Fotografové obíhají sál a chystají si objektivy před tváře členů štábu. "And Oscar goes to...," pronese známou větičku herečka... ... a vzápětí už je jasné, že Ang Lee se svým tchajwanským snímkem Tygr a drak Hřebejkovu smutnou komedii přebil. "Nevadí, nevadí," skanduje kdosi v sále. Jaroslav Dušek přichází k Malířovi a před fotografickými objektivy se objímají. "Byl strašný," komentuje o chvíli později herec zhlédnutý ceremoniál. "Viděl jsem to poprvé a doufám, že naposled. Koneckonců, vzkázal jsem Honzovi, že když jim Oscara nedali dobrovolně, ať tam nějakého - až ho někde uvidí seberou..." Producent Pavel Borovan je maličko posmutnělý, ale nad věcí: "Nemyslím, že je to prohra. Osobně pokládám za vítězství í fakt, že se český film ocitl v soutěži pěti nejlepších. Je to povzbuzení, i když momentálně není finanční situace v České televizi větším projektům nakloněna. Tlak z parlamentu je moc velký. Ale věřím, že vznikne ještě spousta dobrých bijáků."
