"Oba koberce mají svůj příběh. Dotknete se jich a uvědomíte si, kdo je vázal a že je nedělal proto, aby se obohatil, ale aby si zachránil život," uvedla Holubová, která společně se zástupci občanského sdružení Berkat nabízí unikátní zboží v obchodě s perskými koberci v Dlouhé ulici v Praze.
Cena velkých ručně vázaných perských koberců se na trhu pohybuje od 150 tisíc korun. Narozdíl od strojově vázaných se však v tomto případě jedná zaručeně o ruční práci. Menší koberec je dokonce jedinečný i tím, že afghánské rodině došla vlna. Další, z níž peršan dokončila, měla trochu jiný odstín. Těžko by kdo u výrobků z továren našel viditelnější důkaz o jejich skutečné originalitě.
Zájemci o koupi koberce mohou přijít buď přímo do prodejny, anebo napsat e-mailem na adresu občanského sdružení Berkat. - Více zde
Příběh velkého koberce
Na podzim roku 2003 předali zástupci Berkatu na přání jedné z našich rodin v distriktu Čarasja, obci Chajrabád, velký rám na vázání koberců i vlnu. Paní Nargis s dětmi, manželem a starými rodiči se právě vrátila z uprchlického tábora v Pákistánu, kde se naučily koberce vázat a teď to pro ně byla jediná šance na výdělek. Po půl roce nás sama rodina požádala, abychom si rozdělaný koberec i s rámem vzali – jeho dokončení je prý nad jejich síly.
Na jaře roku 2004 objevil Berkat na okraji Kábulu, v jedné z velmi chudých čtvrtí Chaloj Šoda dílnu pro válečné vdovy, ve které několik desítek žen váže koberce, aby uživily své rodiny. Nakonec jsme se s touto dílnou dohodli, že jedna z rodin si vezme náš rám s rozdělanou prací domů a pokusí se koberec dodělat.
Paní Zahro i její muž jsou Hazárové – příslušníci jedné z národnostních menšin obývajících Afghánistán. Obývají převážně horskou provincii Bamján a jsou na rozdíl od ostatních Afghánců šíité. Mnoho Hazárců žije i v Kábulu. Jsou to velmi příjemní a uctiví lidé, dobří obchodníci i vyhlášení válečníci.
Paní Zahro má tři děti. Dva chlapce a malou holčičku. S mužem se seznámila v Pákistánu, kam uprchli před sovětskými vojáky její rodiče. V pákistánském uprchlickém táboře se také naučila vázat koberce. Později rodina odjela do Iránu a vloni se vrátili domů – do obce Duchabád u Kábulu. Svůj dům našli v troskách.
Vzali si od známého velkou půjčku a rozhodli se dům postavit znovu. Každý rok ale musejí zaplatit 20 tisíc afghání jako splátku (445 dolarů). Nikdo z rodiny nemá stálou práci, jediným příjmem je výroba koberců – zdlouhavá a náročná. Také proto se Zahro rozhodla neposílat chlapce do školy. Sedmnáctiletý Muhammad Amin i dvanáctiletý Muhammad Zia neumějí číst a psát. Zahro chápe, že škola je pro oba syny velmi důležitá, ale nějak přece ty dluhy splatit musí...
 Majitel obchodu s perskými koberci vystavil koberec občanskému sdružení Berkat ve svém "království". |
 Herečka Eva Holubová v roli prodavačky perských koberců. |
 Eva Holubová ukazuje perský koberec, který ručně vázaly ženy z afghánských vesnic. |
 Herečka Eva Holubová |
 Paikar, manžel novinářky Petry Procházkové, představuje s herečkou Evou Holubovou unikátní perský koberec z Afghánistánu. |
 Koberec do Prahy přivezl manžel novinářky Petry Procházkové, Afghánec Paikar, prodává ho herečka Eva Holubová. |
 Peníze z prodeje dvou unikátních perských koberů pomohou zachránit afghánské vesnice. |
 Eva Holubová s majitelem obchodu s perskými koberci. |
 Majitel obchodu s perskými koberci vysvětluje, jak taková ruční práce vzniká. |
 Eva Holubová pózuje s Afgháncem Paikarem před unikátním ručně vázanými perskými koberci. |
 Eva Holubová pomáhá afghánským rodinám. |
 Eva Holubová pózuje na perském koberci. Výtěžek z jeho prodeje pomůže afghánským rodinám. |
