Hodní rodiče a nezvedené děti

Když prezidentův kancléř Ivo Mathé ráno usedá za svůj stůl, jde jeho syn nejspíš spát. Možná někde ve Španělsku, možná v Amsterodamu. Ani Halina Pawlowská vždy neví, kde najít dceru Natálii, a Jan Saudek žasne, když zjistí, že žádný z jeho sedmi potomků právě neřeší problémy s drogami, alkoholem a trestním zákonem. I známé rodiny mají své rebely, neposlušné anebo jen tvrdohlavé potomky, kteří si chtějí žít po svém bez ohledu na to, co se od nich očekává.

Heslo starobylého šlechtického rodu Kinských zní: Být národu k dispozici. Dříve recepční v hotelu, dnes barman a spolumajitel restaurace Antonín Kinský je přesvědčen, že jeho povolání se s tímto krédem zcela slučuje: "Spousta lidí si myslí, že když se někdo jmenuje Schwarzenberg nebo Kinský, musí být bankéřem nebo alespoň poslancem - ale mně povolání hospodského připadá jako všeobecně dost prospěšná činnost. Nejsem na to nějak výjimečně hrdý, ale rozhodně se také nestydím. Ani žádný jiný člen rodiny mi nikdy do očí neřekl, že by ho moje práce pobuřovala."

Inspirací se stala slavná příbuzná

Barman a číšník Kinský není zdaleka jediný svého rodu, kdo si vybral povolání netypické pro šlechtice s modrou krví. Už nejslavnější členka rodu Kinských, pražská rodačka Berta Kinská-Suttnerová, měla dost kuráže, aby žila zcela jinak, než se na aristokratku 19. století hodilo. Mladá baronka odepsala na novinový inzerát, v němž "velmi zámožný a kultivovaný starší pán žijící v Paříži" hledal šikovnou sekretářku. "Starší pán", kterým nebyl nikdo jiný než slavný vynálezce a průmyslník Alfred Nobel, ji skutečně zaměstnal. Až později se stala vyhlášenou bojovnicí za mír a odzbrojení, za což jako první žena získala Nobelovu cenu za mír. Rodina Kinských na ni může dnes být hrdá dvojnásob: jako jediná žena se téměř sto let po své smrti dočkala i další výjimečné pocty. Bývalá slečna sekretářka má svůj portrét na mincích eura.

Junácké ideály dnes musejí počítat i s drogami

MUDr.Stanisla va Bannasová- Svojsíková protančí na výročním plese Junáka boty - každý z pamětníků chce vzít do kola vnučku zakladatele českého Junáka, profesora Antonína Benjamina Svojsíka. Dědeček, který vytvořil celý moderní systém pedagogické práce s mládeží, by z ní měl radost.

Doktorka Bannasová vede v Praze lékařský institut Paracelsium, který se zabývá především léčbou alergie a dalších poruch imunity. Také její starší syn studuje na univerzitě v Hamburku medicínu. Zato mladší syn Jiří odložil plány na vysokoškolskou kariéru už před lety spolu se skautskou uniformou. Ve dvaceti letech projíždí životem na prkně s kolečky, střídá život na ekologické farmě s kurzem olejomalby, snowboardem nebo surfováním na mořských vlnách. Pěstuje si co nejlepší fyzickou kondici, aby se mohl jednou usadit na Havaji jako instruktor surfování. Kde se ale ocitne příští měsíc, zatím netuší. Vzpomíná si ještě na skautské ctnosti?

"Skromnost, přátelství, sebezdokonalování, spořivost, pevná vůle a mravní zásady, to všechno ještě umím zpaměti vypočítat. Už proto, že nejkrásnější vzpomínky z dětství mám právě na skautské tábory. Ale dnes bych byl na štíru asi nejvíc s tou šetrností," dodává Jiří Bannas po chvíli s úsměvem. Naštěstí se mu právě daří v další z pestrých činností, jimž se věnuje: v modelingu. Snímky, na kterých pózuje s cigaretou, by se však slavnému dědečkovi moc nelíbily. "To je pravda, dědeček byl zapřísáhlý nekuřák," potvrzuje doktorka Bannasová. "Kromě toho žil v době, která neznala problém drog mezi dětmi. Dnes by určitě ocenil spíš to, že Jiřík nějakou dobu pracoval i jako streetworker mezi bezdomovci."

Bez rodičů, prosím! Žádají vyznavači alternativy

Život ve squatu, květináče s marihuanou za oknem a nábytek ze smeťáku. Vlasy spletené do dreadů, decibely provokativní hudby až do rána, drogy. To je pro dnešní rodiče dospívajících ta nejhorší černá můra.

Právě v nejznámějším pražském squatu Ladronka se sešli dcera publicistky Haliny Pawlowské Natálie a syn vedoucího kanceláře prezidenta Ivo Mathé jr. Spolu tu vydrželi až do hořkého konce, kdy usedlost vyklidila městská policie.

Prezidentův kancléř se musel smířit i s tím, že potomek na hlavě nosí podivuhodný účes, chodí na street parties pořádané anarchisty a potuluje se Evropou s technoundergroundovou skupinou dýdžejů Cirkus Alien: "V synově věku jsem byl na standardy běžné v první polovině 70. let rozhodně také rebel. Tehdy však přinášela zpupnost odlišná rizika. S Ivem ale dnes nemám příležitost ani vycházet, ani nevycházet, protože už hodně přes rok pobývá v zemích Evropské unie. Byl bych samozřejmě rád, kdyby se víc klasicky vzdělával, ale na druhé straně prošel školami života, o nichž se mi mohlo v jeho věku jen nechat zdát."

Utajená studia prozradily až průšvihy

Také syn prezidentova mluvčího Radim Špaček opustil rodinu dříve, než bývá zvykem. Jeho příběh však skončil happy endem. "Radim se odmalička projevoval jako svébytná osobnost, která se nehodlá podřizovat žádnému řádu," potvrzuje otec Ladislav Špaček. "Proto taky opustil domov, když mu bylo šestnáct a půl. Bylo to s ním k nevydržení. Žil bůhví jak a bůhví kde. Pár let jsme se nevídali, nemělo to smysl - já jsem byl představitelem establishmentu, on svobodného světa bez konvencí. Když odešel do Sarajeva obleženého srbskými vojsky, kde prožil rok a půl, myslel jsem si, že je to další výstřelek excentrického intelektuála - denně mohl být desetkrát mrtev.

Vrátil se ovšem se skvělým filmem o životě mladých lidí ve válečném městě. O tom, že vystudoval FAMU, jsem věděl od jeho učitelů, kteří mě občas bavili historkami o enfant terrible ročníku. Jsem také rád, že se cítí a žije jako světoobčan. Hodně cestuje, několik měsíců strávil v Berlíně, centru nonkonformní kultury, ale i v Indii, kde poznal skutečnou, ne tu evropskou bídu. Vážím si ho pro originalitu jeho názorů, pro úpornost, s jakou si vždy obhájil svůj názor, i když jsem s ním dříve velmi často nesouhlasil, a pro dobrou práci, kterou dělá."

Když holky nechtějí poslouchat

Fotograf Jan Saudek kdysi potkal své dvě dcery, jednu oblečenou v bílém, druhou v černém. Vysvětlily mu, že se právě jdou pokřtít jako jehovistky a barvami chtějí vyjádřit své postavení v rodině: černá ovce a bílá vrána. Dlouhou dobu byl Jan Saudek zvyklý čekat od svých potomků cokoli. Drogy, alkohol, vězení. Nyní s údivem zjišťuje, že prožívá výjimečné období - děti sekají dobrotu!

"Je mi to samozřejmě podezřelé," připouští otec Saudek. "Dívám se na jejich přerod s nedůvěrou, protože sám bych to nedokázal. Děti kradly, prodávaly moje fotografie a obrazy, nestydatě mi lhaly. A teď najednou slyším: Tati, mám tě ráda! Dokázat skončit s heroinem považuji za největší vítězství vůle. Zdá se, že k tomu dceru zřejmě vedla láska k chlapci, a teď čeká každou chvíli narození svého prvního dítěte."

Neposlušné nevěsty

Dívky to měly odjakživa těžší i s vdáváním. Když zemřel "mučedník českého národa" Karel Havlíček Borovský, uspořádali čeští buditelé velkou loterii ve prospěch jeho osiřelé dcery Zdeňky. Dívka tak sice získala slušné věno, ale když se zamilovala do důstojníka nenáviděné rakouskouherské armády, byl vší dobročinnosti konec. Stačilo, aby se v doprovodu svého fešáka objevila na nedělní promenádě, a vypukl skandál. "Dcera národa" se musela svého ženicha vzdát. Zemřela na dědičnou tuberkulózu dřív, než ji uvědomělí poručníci stihli poslat k oltáři se českým vlastencem Svobodou.

Být manželkou z povolání původně čekalo i Stellu Zázvorkovou. Nikdo už si ji dnes nedokáže představit jinak než jako "paní herečku". Ve vážené a zámožné rodině, kde se narodila, se však po čtyři generace dědila po mužské linii profese architektů a uměleckých restaurátorů. "Pro moji maminku byla představa, že bych se měla stát herečkou, něco naprosto nepřípustného," vzpomíná herečka Stella Zázvorková. "Nejraději si mne představoval jako důstojnou choť nějakého zahraničního diplomata, a tak především dohlížela na to, abych se učila cizím jazykům. Dodnes díky tomu plynně hovořím čtyřmi řečmi a dost slušně se orientuji i ve všech románských jazycích. Zato na herecké zkoušky jsem musela jít potají, poprvé mě nevzali, podruhé už ano. Byla jsem dost tvrdohlavá."

Nesplnil se ani maminčin sen, provdat dceru do diplomatických kruhů. Ta dala přednost Mefistovi. Právě v té roli vystupoval Miloš Kopecký, když se do něj Stella Zázvorková zamilovala. Maminka vzala profesi své dcery na milost, až když ji viděla na pódiu divadla ABC, kde hrála s Janem Werichem ve hře Medvěd. To bylo její dceři právě čtyřicet.

Ivo Mathé na tiskové konferenci o zachování statku Ladronka jako centra alternativní kultury. (9. listopadu 2000)

Iva Mathého odvážejí policisté po vyklizení statku Ladronka v Praze 6. (9. listopadu 2000)

Během vyklízení statku Ladronka v Praze byl v listopadu roku 2000 zadržen i Ivo Mathé.

Kancléřova pracovna: Ivo Mathé, kancléř prezidenta Václava Havla, diktuje odpověď na jednu z otázek on-line rozhovoru redakční asistentce Šárce Jakšíové, 9. ledna 2001.

Kancléřova pracovna: Ivo Mathé, kancléř prezidenta Václava Havla, diktuje odpověď na jednu z otázek on-line rozhovoru redakční asistentce Šárce Jakšíové, 9. ledna 2001.

Kancléřova pracovna: Ivo Mathé, kancléř prezidenta Václava Havla, diktuje odpověď na jednu z otázek on-line rozhovoru redakční asistentce Šárce Jakšíové, 9. ledna 2001.

Halina Pawlowská s cenou TýTý za pořad Banánové rybičky.

Mluvčí prezidenta Ladislav Špaček odpovídal v on-line rozhovoru čtenářům iDNES. (20. února 2001)

Mluvčí prezidenta Ladislav Špaček odpovídal v on-line rozhovoru čtenářům iDNES. (20. února 2001)

Když spisovatelka, scénáristka a novinářka Halina Pawlowská nepíše žádný scénář, znamená to, že jí je smutno. Až jí přestane být - smutno, možná zas něco napíše.