Hledač spravedlnosti Vladimír Čermák

  0:01
Jsem už starý, a mé myšlenky se proto ubírají často dozadu. Mám-li vybrat nejdůležitější momenty svého života, budou se jistě více týkat mého dětství, studentství a práce soudce v padesátých letech než toho, když jsem byl po roce 1989 jmenován univerzitním profesorem či soudcem Ústavního soudu, říká čtyřiasedmdesátiletý Vladimír Čermák.

Je autorem části hry Hostina filosofů, o níž se myslelo, že ji napsal Václav Havel, a pětisvazkové práce Otázka demokracie. "Můj nejsilnější zážitek se týká smrti T. G. Masaryka," pokračuje tento menší muž s jemnými štíhlými prsty, aristokratickým obličejem (ač rád zdůrazňuje svůj dělnický původ) a neobyčejně živýma očima, které se skoro stále usmívají.

"Masaryka jsem miloval, protože ho milovalo prostředí, ve kterém jsem vyrůstal. Pro dělnickou aristokracii to byl velký člověk, avšak i jeden z nich, a já už i jako chlapec s ním cítil duchovní spřízněnost. Druhý důležitý okamžik nastal, když jsem tatínka doprovázel o mobilizaci na podzim v roce 1938 na nádraží. Asi jsem tušil, že jde o zlomový moment republiky. A třetí důležitý okamžik mého života souvisí s Vivien Leighovou, kterou jsem obdivoval a která třeba hrála ve Valčíku na rozloučenou. Já ji najednou uviděl v Brně na schodech gymnázia. Samozřejmě to nebyla ta hvězda, ale má nynější žena, s níž jsme už 56 let a která mi dala tři děti."

Soudcem v padesátých letech
Se stejnou láskou však Vladimír Čermák vzpomíná i na druhou půlku padesátých let, kdy pracoval jako soudce. Když jsem se ptal, jak je to možné, když právě v této době naše justice byla silně znásilněná, odpověděl mi: "Víte, já nevzpomínám na justici, já vzpomínám na lidi v Mikulově, kteří mně úžasně důvěřovali. Já vlastně nedělal jen soudce, ale i faráře. Ve středu jsem míval úřední den a lidé za mnou chodívali nejen s právními problémy. To bylo pohraničí, Němci museli odejít, byli tam přesídleni Slováci, ti byli zvyklí na faráře, a tady najednou žádný nebyl. Chodili tedy za mnou. Většinou jsem usmiřoval sedřené a utrápené rodiny, jejichž členům chybělo vlídné slovo ze strany partnerů."

U soudu začal Vladimír Čermák v roce 1952 v Brně, dostal umístěnku ke krajskému soudu. Mladý právník se chtěl věnovat civilnímu soudnictví, rozvodům, výživným, prostě běžným lidským záležitostem. Jako milovník řecké filozofie si však stanovil ještě další cíl: inspirován ústředním tématem Platónovy Ústavy, ideou spravedlnosti, se rozhodl spravedlnost hledat. V tom viděl smysl své práce.

"U soudů, kde jsem působil - Mikulov, Moravská Třebová, Svitavy, Jevíčko - jsem se o to pokoušel, ale vždycky jsem se dostal do rozporu s vládnoucí mocí," říká Vladimír Čermák.

"V tom vzpomínaném Mikulově si předseda národního výboru nechal něco udělat zdarma od zemědělského družstva. Pamatuji si, jak byl drzý, myslel, že jde na rekreaci. Dostal několik měsíců nepodmíněně. Byl z toho obrovský poprask na celém okrese. Já ale věděl, že rozsudek je spravedlivý, a sázel jsem na svůj dělnický původ. Přeložili mě do Moravské Třebové, kde zase byla na zemědělskou usedlost rolníka Rudolfa Fikra na šest let uvalena nucená správa místního družstva. Když mu usedlost vrátili, byla tak poničená, že neměl s čím začít. Podal na družstvo žalobu. Všichni se mu smáli, že to nemá smysl. Já jsem však žalobu projednal, byl zase skandál, a já byl opět přeložen do Svitav. Takových případů bylo nespočet a mělo to zvláštní následky: když komunisté poznali, jakého protivníka mají proti sobě, a nebyly to tak angažované případy, paradoxně vás začali respektovat."

Čas normalizace, čas psát
Rok 1968 viděl Vladimír Čermák skepticky. To, co se tenkrát nazývalo "obrodným procesem", moc nevnímal. Pro něj byl jediným smysluplným cílem svobodný demokratický stát, reformátoři mu byli naprosto cizí. V komunistech viděl vždy ty, kteří dali přednost totalitnímu systému před svou vlastí.

Za normalizace proto Vladimír Čermák v roce 1975 na vlastní žádost od soudu odešel, především aby svými postoji neohrozil budoucnost svých dětí. "Masaryk říkal, že jeden z největších darů je vidět do lidí. Mne život tímto darem také obdařil a díky tomu jsem měl vždy velký počet nepřátel," říká se smíchem.

A také se chtěl pustit do psaní, a k tomu potřeboval čas (dílo Otázka demokracie má 2500 stran a psal je patnáct let). Šel tedy dělat podnikového právníka do Kovopodniku, kde řediteloval jeho přítel.

"Všichni lidé v Kovopodniku věděli, že něco píšu, chovali se ke mně velmi slušně a tolerantně, protože svou práci jsem odváděl. V polovině osmdesátých let byla v Brně letáková akce a Státní bezpečnost mě začala podezírat. V podniku proběhly prohlídky. Naštěstí se našli lidé, kteří mě varovali, a já stačil svou práci odnést. Nastal problém, kam ji dát. Každý list jsem měl v pěti průklepech. Nakonec jednu kopii schovávali adventisté v Novém Městě na Moravě, další lidé z Jednoty českobratrské v Brně a jednu kopii u sebe skrývala v bytě současná soudkyně Ústavního soudu Eva Zarembová," vzpomíná Vladimír Čermák.

Obsáhlé dílo měl vydat nejdříve Index v Kolíně nad Rýnem, nakonec vyšly první dva díly v nakladatelství Academia a zbylé vydalo Nakladatelství Olomouc. Poslední díl právě k autorovým sedmdesátinám. "Kdyby tyto knihy v průběhu století pochopilo jen pár jedinců, tak budu spokojen," říká Vladimír Čermák. Byl bych rád, kdyby těmto lidem hořely uši jako mně, když jsem četl Platóna nebo svatého Augustina."

Naši společnost nezatracuji
Po revoluci se stal profesorem politologie na Masarykově univerzitě v Brně, později tam dokonce vedl katedru. Kromě toho přednášel na Janáčkově akademii múzických umění, kde se prý setkal s nejvnímavějšími studenty. V roce 1993 jmenoval Vladimíra Čermáka prezident republiky Václav Havel soudcem Ústavního soudu.

"Osobně mám za to, že při rozhodování Ústavního soudu často již nepostačuje pouhá znalost zákonů, ale že významnou roli hrají i další disciplíny. Pokoušíme-li se nalézt to, co bychom mohli nazvat spravedlností, je třeba zvážit všechny filozofické, politologické, sociologické a historické aspekty daného problému. A lidé musí pochopit, že tento způsob hledání spravedlnosti nesměřuje proti právu, ale naopak posiluje úctu k němu," vysvětluje své nynější poslání soudce.

Zatím jsou však podle něho soudy takové, jaká je celá společnost soudci jsou například i děti těch, co dříve soudili podle objednávek. Pak náhle zvážní a zdůrazňuje: "Tím ale naši společnost, a myslím i soudy, vůbec nezatracuji. Z historie vím, že pozitivní proudy se ve společnosti nakonec prosadí. V každém vojsku, i nepřátelském, jsou budoucí spojenci, kteří chtějí dobro, jen někdy jsou neznámí i sami sobě. To cituji svatého Augustina. I když připouštím, že současný stav je hrozný. Chybí nám přesah, potřeba transcendence."

Při těchto slovech člověka napadne, že záměna autora divadelního textu Hostina filosofů byla nabíledni. V něčem soudce Čermák uvažuje skutečně podobně jako bývalý prezident Havel. Však poslouchejme jeho kritiku dál: "Takzvané politické elity nejsou toho označení vůbec hodny, neboť měřítkem politických elit musí být sociální výkon, a ten kolem sebe nevidím nikde. Někteří naši politici dodnes nepochopili, že soudci musí být nezávislí a ministerstvo nesmí mít právo je odvolávat, překládat... A naopak, spáchá-li soudce přestupek, má ho soudcovská rada okamžitě vyhodit, i kdyby v okrese nějakou dobu nesoudil nikdo. Snad už by se našlo pár takových, kteří by v radě mohli být."

VLADIMÍR ČERMÁK

Odkud jsem
Narodil jsem 3. září 1929 v obci Čechyně, okres Vyškov, ale již v třicátém roce jsme se přestěhovali do Brna. Jsem tedy Brňák. Otec byl původně čeledín, ve dvaceti se vyučil zedníkem. Matka byla textilní dělnice, stejně jako moje sestra. Babička doma vařila. S tou jsme taky jednou v Židlochovicích potkali Masaryka. Jel kolem nás na koni. Když ho babička uviděla, vyhrkly jí slzy. On se na ni usmál. Také nepromluvil. Oženil jsem se v roce 1957, manželka Jiřina je lékařka, máme tři děti. Mareček zemřel. Dcera Magda vystudovala dvě vysoké školy, matematiku a češtinu, a učí na základní škole. Syn Jan je matematik.

Čím vším jsem byl
Soudcem, podnikovým právníkem, univerzitním profesorem a teď končím zase jako soudce.

Co se mi v životě asi nejvíc povedlo
Rodina a přátelé, protože jsou naprosto spolehliví a mají mě rádi a já je.

Můj nejbližší velký úkol
Neustále pracovat ve směru prosazování pozitivních prvků v naší společnosti. Jinými slovy: řádně a odpovědně žít každodennost.

Autor:
  • Nejčtenější

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

22. března 2024  19:07,  aktualizováno  20:05

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

24. března 2024

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

26. března 2024  15:14

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila....

Budu upřímná, jedno dítě mi stačí, přiznává Patricie Pagáčová

22. března 2024

Moderuje jenom výjimečně. Patricie Pagáčová se cítí být především herečkou. I když na velkou roli...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Konec konspirací. Diagnóza princezny Kate přepisuje příběh uplynulých týdnů

23. března 2024  17:15

V královské rodině představuje Kate (42) závan svěžesti. Z lavičky v rozkvetlé zahradě vyslala...

Usadím se tam, kde najdu muže, říká herečka Vica Kerekes

28. března 2024  16:30

Slovenská herečka s maďarskými kořeny Vica Kerekes dnes slaví 43. narozeniny. Pracovně pendluje...

Otec umírá, chci se rozloučit, oznámila odchod ze Survivoru další celebrita

28. března 2024  13:49

Reality show Survivor Česko & Slovensko 2024 přišla o další účastníky. Kvůli vážné nemoci otce se...

Amouranth, Belle Delphine i Richardsová. Která vydělává na OnlyFans nejvíc?

28. března 2024  12:40

Některé kdysi nejvíce vydělávající tvůrkyně, jako třeba americká modelka Blac Chyna, už platformu...

Moje přezdívka by dnes neprošla kvůli korektnosti, míní Mel B ze Spice Girls

28. března 2024  11:32

Zpěvačka Melanie Brownová alias Mel B (48) ze skupiny Spice Girls prohlásila, že by dnes nemohla...

FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika
FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika

Monika Pavlíčková (35 let) je maminkou dvou dcer, sedmileté Terezy a čtyřleté Laury, a zároveň také manažerkou obchodního týmu společnosti ABF,...

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...