Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Hledač boží pravdy Jan Graubner

  0:01aktualizováno  0:01
Tak jako každý den vstává, čistí si zuby, myje se, tak každý den ráno celebruje mši. V kapli arcibiskupského paláce. Je pro Jana Graubnera mše svatá službou, ušlechtilou prací, či už jen do omrzení se opakujícím zahájením dne? HLASUJTE V ANKETĚ: Patří podle vás Jan Graubner mezi význačné české osobnosti dneška?

Ano, přiznává, i jemu se do této svátosti vkrádá rutina. "Ale většinou je tato chvíle důležitým momentem duchovního čerpání. Být s Bohem, to je středem mé pozornosti. Jeho oslavuji, jemu děkuji, jeho chválím, z něho čerpám sílu."

Pána Boha nedbáme
Všecek se podřizuje boží svrchovanosti. Ale když vidí dech beroucí snímky nově objevených galaxií o miliardách hvězd vzdálených miliony světelných roků, může ještě říci: To vše je dílo boží?

"A mohl bych si říci: toto je dílo náhody? Bůh, řečeno moderně, dal program a podle něj se vyvíjí všechno, co vidíme, s čím se setkáváme." "Monsignore, díváte se na Události v televizi?" "Dívám, obyčejně při večeři." "To vám jistě dobře chutná."

Směje se tak, že se pod ním rokokové křeslo v jednom ze sálů arcibiskupského paláce pohne. "A když tam vidíte ty miliardové podvody, nezřízenou touhu po zisku, vraždy, bídu umírajících hladem i zpupnost nehorázného přepychu, neptáte se: Pane Bože, zač nás to trestáš?"

Vypadá zaskočeně. "To mě ještě nenapadlo, takhle se ptát. Domnívám se, že za tyhle věci si můžeme sami, a často proto, že na toho Pána Boha nedbáme. Kdyby člověk trochu víc počítal s boží přítomností, s tím, že ho Pán Bůh bude soudit, tak by se jinak choval."

Panno Maria, zařiď to
Tohle jeho "kdyby" může být pro leckoho směšné, panbíčkářské. Cožpak v historii mnohokrát křesťanství jako náboženství morálky neobstálo? Tohle "kdyby" je však i osudovým problémem jeho poslání i bytí.

Říká tomu budování osobního vztahu k Bohu. Kde jsou jeho kořeny? Jako v obrozeneckém románu, jako v životopise leckteré církevní osobnosti: u matky.
"Maminka s námi o tom často hovořila: jak jednáš, jak se rozhoduješ, myslíš, že se to Pánu Bohu líbí? Nebudeš se před ním za to stydět?"

V deváté třídě v něm uzrálo rozhodnutí, že bude knězem, a tak se přihlásil na gymnázium. Jenže mu v těch komunistických časech říkali: Tam se se svým třídním původem nedostaneš. To by musel být zázrak!

A pamatuje si, že pak v kostele klečel a modlil se: Panno Maria, lidi tě chodí prosit o zázraky, tvá přímluva je prý mocná, a říkají mi, kdybych se dostal na gymnázium, že by to byl zázrak, ale já si myslím, že mám být knězem, a bez gymnázia to nejde, tak jestli si taky myslíš, že mám být knězem, tak to musíš zařídit.

"A ona to zařídila, oni mě vzali." "Monsignore, řekl jste, že ona to zařídila. To myslíte v plném slova smyslu?" Zaváhá. "Já to říkám především tak, jak jsem to tehdy viděl."

Na gymnázium jej přijali s podmínkou, že se dá převychovat a že do maturity už nebude chodit do kostela. Věděl, co si soudruzi myslí: aby toho svého neexistujícího Boha vyrval z pomateného srdce.

Před maturitou mu jeden kněz radil: Nedávej přihlášku do semináře, to tě nepustí ani k maturitě! Zkusil medicínu, nevzali ho. "Měl jsem v posudku krásnou větičku: Světový názor, který zastává, mu zásadně brání v hlubším poznání přírodních věd."

Tedy rovnou do semináře? Na arcibiskupství mu řekli: Když táta nebyl dělníkem, neprověří tě. A tak rok pracoval v továrně. "Pak přišlo pražské jaro a v osmašedesátém se už nikdo na původ neptal."

Největší hřích
Pochází ze živnostenské rodiny na jižní Moravě, dědeček založil ve Strážnici dílnu, kde se šily košile. Dílna se rozrostla v malou továrnu, znárodněná dostala jméno Šohaj.

Jako chlapec ministroval, cítil se v kostele dobře. Četl životopisy svatého Jana Boska, otce Damiána, misionáře malomocných, papeže Pia X.
To byli hrdinové jeho dětství.

Jako církevní kníže, arcibiskup olomoucký a metropolita moravský, je i organizátorem, manažerem a vyhledávaným mluvčím církve. Je uznáván, ctěn, ale i podezírán, spojován s nejrůznějšími maléry v katolické církvi.

Novináři naléhají věčnými otázkami o církevním majetku (nemá být církev chudá?), o celibátu jako přežitku (co říkáte kuchařkám na farách?), o upálení mistra Jana Husa (kdy se konečně Vatikán omluví?). Je i osočován, a dokonce v případě morálních poklesků kněží své diecéze vyslýchán policií.

Odpovídá trpělivě, ne vždycky přesvědčivě, mnohdy marně. "Počítám s tím, že lidé slyší jen to, co slyšet chtějí." A jeho největší hřích? Celebrování mše na srazu sudetského landsmanšaftu v Norimberku. Politiky přijato zhusta nevrle. A lidmi? Dostal spousty dopisů, v nichž mu nadávali, posílali ho do kriminálu.

Anebo děkovali. Přišli za ním lidé, kteří trpěli v koncentrácích. Jak jste mohl? Dospěl k poznání, že mnozí lidé se nedovedou vypořádat s minulostí - ani válečnou, ani komunistickou. Ale co on? Nevyrovnává se s nepřebolenými bolestmi a neodpustitelnými hříchy jen jako církevní filozof ex catedra, hotov odpustit všechno a všem?

"Pojmenujme hřích a zločin a odsuďme ho! Ale kladu si otázku, kolik z těch Němců, kteří dnes přijdou na takové setkání, jich mohlo být za války aktivních? V jakém věku tehdy byli? A jestli někdo tvrdí, že všichni Němci jsou odpovědní za okupaci a válku, pak bych musel stejně tvrdit, že všichni Češi jsme odpovědní za to, co páchal komunismus. Kdo z nás je ochoten brát to všechno i na sebe? A přece jsme téměř všichni nějak poskvrněni." Má melodický nosný hlas, jak kněží mívají, nevtíravý, někdy však sklouzávající v kazatelskou manýru.

Líbí se to Bohu?
Chodí se ještě vyzpovídat ze svých hříchů? Jistě. Církev to ukládá i arcibiskupovi. V očích některých lidí ostatně hřeší ažaž. Ti Sudeťáci například! A ten jeho shovívavý postoj ke kněžím s mravními prohřešky!

"Takové události opravdu biskupa bolí, přál bych si, aby k těmto hříchům nikdy nedošlo." A jak hřeší před tváří boží ve svém svědomí sám Jan Graubner? "Taková věc například: říkám, že mám Boha rád, a uvědomím si, že uteklo půl dne a já si na něj nevzpomněl! Nebo si uvědomuji, že chci konat, jak to chce Bůh, a teď, když jsem s někým jednal, bylo to podle mého. Nebo mě napadlo se v duchu zeptat, zda se to líbí Bohu?"

Graubner usiluje o to, aby mohla církev svobodně fungovat, což vytváří ve střetu s vládní mocí gordický uzel právních i hmotných problémů. Komunistická vláda vzala církvi majetek a zavázala se platit. Dodnes jsou kněží placeni státem.

"Nemyslím, že je to ideální řešení. A když mi někdo říká, že církev je placena i od nevěřících daňových poplatníků, tomu odpovídám, my nedostáváme rozhodně víc, než by byl výnos z toho, o co jsme přišli. Máme čisté svědomí."

A Bohu se to líbí? To ví, připusťme, jen On. Fascinováni zlem Bůh, přísahá na to víra nejen katolická, vidí do srdce člověka. A ono srdce je často kruté a nenávistné. I velcí duchové se už tisíc let ptají, proč to Bůh, pokud existuje, dopouští?

"Zloba srdce je úměrná tomu, jak se člověk vzdaluje Bohu. Jestliže do temné místnosti neotevřu okenice a budu jen láteřit, že ve tmě bloudím a nejsem schopen rozpoznat, co je zlé, je to moje vina." To je odpověď kněze Graubnera.

A úvaha občana Graubnera? Člověka, jenž nesídlí v arcibiskupském paláci, ale v soukromém bytě se sestrou, která se o všechno postará (i když na něj někdy zbude jít koupit chleba nebo zalít kytky). Muže, který necvičí, a když, tak málo, nekontroluje si váhu, a když, tak jen podle pásku, zda by už zase neměl popustit další dírku.

Jak ten se rozhlíží po všedním dnu, po společnosti? "Jsme fascinováni zlem. Přehnaně se soustřeďujeme na negativní zprávy, zločiny, chyby, to nám ubližuje. Jestliže zůstaneme fascinováni zlem, nebudeme mít sílu něco zlepšit. Takhle vykreslený svět je pak tak černý, tak ošklivý, že se v něm nebude chtít lidem žít a další generace se budou utíkat k drogám nebo k sebevraždám."

Vyzývá k odpovědnosti nejen za životní prostředí přírody, ale i za životní prostředí mravní, aby lidé měli touhu a chuť být dobří. Bojí se, že lidé tíhnou k bezuzdné svobodě bez odpovědnosti, typické pro období zániku kultur.

Kde zůstalo nebe
A nebe? Kde zůstalo nebe? Zeptal se už někdo olomouckého arcibiskupa, kdeže vlastně to nebe je? "Na to se ptá každý školáček..." Tak buďme školáčky. Rozklenutá oblaka barokních fresek v kupolích chrámů s trůnícím Kristem a jeho Otcem matkou, tak nějak vypadá nebe? Anebo je nebe pouze stavem duše?

"My křesťané počítáme s životem věčným, a jestli tělo po smrti zůstává v hrobu nebo v krematoriu a duše žije dál, tak je tu rozcestí, zda duše je s Bohem šťastná, tedy v nebi. Anebo jestli člověk umírá v odmítání Boha, v odmítání dobra, pravdy, lásky a spravedlnosti. Pak tomu říkáme zavržení nebo peklo."

Takže je to tak? Pro nesmrtelnou duši kyne nebe, nebo peklo? "Můžeme zůstat u toho pojmu stav - stav s Bohem nebo proti Bohu. Nebe je stav, kde je Bůh, pravda, láska, štěstí." 

JAN GRAUBNER

Odkud jsem
Jsem ze Strážnice na Slovácku, i když jsem se narodil 29. srpna 1948 v Brně. Maminka Ludmila přišla z Plzně, kde byl její otec uměleckým zámečníkem. Za svobodna byla katechetkou. Tatínek byl z rodu obchodníků a také vyráběli prádlo. Jako třetí z pěti dětí jsem se narodil po znárodnění. Táta prošel PTP a různými dělnickými profesemi. Věnoval se překladům náboženské literatury a jejímu samizdatovému šíření.

Čím vším jsem byl
Po maturitě jsem byl dělníkem ve strojírnách ZPS v tehdejším Gottwaldově, abych si získal dělnický původ pro přijetí na vysokou školu. Teologii jsem studoval v Olomouci od roku 1968 a pak působil jako kaplan ve Zlíně, ve Valašských Kloboukách a jako farář ve Vizovicích. V roce 1990 jsem byl jmenován pomocným biskupem v Olomouci a v roce 1992 arcibiskupem. Mimo jiné jsem předsedou České biskupské konference a předsedou správní rady Univerzity Palackého.

Co se mi v životě asi nejvíc povedlo
Největší radost mám asi z Charity, kterou jsem dostal v roce 1990 za úkol obnovit. Podařilo se to hlavně díky mnoha nadšeným spolupracovníkům. Za úspěšný považuji třeba svůj projekt Tříkrálové sbírky pro Charitu.

Můj poslední velký úkol
Příprava plenárního sněmu katolické církve v ČR. Zasedání zahájíme letos v červenci. Hlavním úkolem je odpovědět si na otázku: Jak dál v naší církvi v nových podmínkách.

 

Autoři:



Nejčtenější

Leoš Mareš se podruhé oženil. Moniku Koblížkovou si vzal na zámku

Leoš Mareš a Monika Koblížková (Karlovy Vary, 3. července 2016)

Leoš Mareš (41) je od úterý podruhé ženáčem. Na zámku v Litomyšli si vzal svou přítelkyni Moniku Koblížkovou (36)....

Bavič Petr Novotný opět bojuje o život. Selhal mu organismus

Petr Novotný

Bavič a moderátor pořadů Novoty či Dobroty Petr Novotný (70) leží v nemocnici v kritickém stavu. Na ARO ve Vojenské...



Hlásí se další Trumpovy milenky. Playmate prozradila, jak tutlal zálety

Karen McDougalová (vpravo) si v roce 2001 zahrála v béčkovém filmu Aréna

Po bývalé pornoherečce Stephanii Cliffordové se začínají ozývat další ženy tvrdící, že měly sexuální styk s Donaldem...

Amerika nebyl dobrý nápad, pořád jsem brečela, přiznala Prachařová

Mariana Prachařová

Zpěvačka Mariana Prachařová (23) se rozhodla postavit na vlastní nohy a vydala se sama do Ameriky. Tímto rozhodnutím ze...

Lawrencová o úniku nahých fotek: Jako by se mnou spala celá planeta

Jennifer Lawrencová (Toronto, 10. září 2017)

Hvězda filmů X-Men a Hunger Games Jennifer Lawrencová (27) opět zavzpomínala na incident z roku 2014. Hackeři tenkrát...

Další z rubriky

VIDEO: Býk nabral zkušeného toreadora na rohy a málem ho ušlapal

Kolumbijský býk málem ušlapal zkušeného španělského toreadora.

Španělský toreador Julian Lopez, jemuž přezdívají El Juli, málem nepřežil své vystoupení v kolumbijské Bogotě. Býk ho...

Rosolova přítelkyně si na sociálních sítích změnila příjmení

Lukáš Rosol a Petra Kubinová

Tenista Lukáš Rosol (32) a jeho přítelkyně Petra Kubinová (24) odletěli na Mallorku. Ještě předtím se postarali o...

Leoš Mareš potvrdil svatbu. Monika je moje Superstar, napsal

Leoš Mareš a jeho druhá manželka Monika

Moderátor Leoš Mareš (41) se nejdřív snažil svou druhou svatbu utajit a vůbec ji ani nekomentoval. Nyní ovšem fanouškům...

Najdete na iDNES.cz