Jaký byl váš první den v pozici hlasatele?
Bylo to 14. ledna 1989. Přišel jsem tam jako vyplašený zajíc a vůbec jsem nevěděl, co mě čeká. Začínal jsem ranní směnou ve všední den. Vstupů naštěstí nebylo moc, ale stejně jsem se to musel naučit nazpaměť. Z divadla jsem byl na učení textů zvyklý, ale bylo to něco jiného a hlavně nervy. Naštěstí jsem okolo sebe měl skvělý tým, který mi pomáhal. Tehdy tam ke mně přišel Miloš Frýba a pan režisér Zdeněk Beránek a ti mě hodně podpořili. Dopadlo to nakonec dobře a průšvih se nekonal.
A jaký byl poslední den?
Já jsem ho měl podstatně dřív, než skončili hlasatelé. Odcházel jsem v takové té první vlně na konci roku 1998. Tehdy se totiž v televizi měnil design a já mám dodnes schovaný dopis, kde se píše, že se se svým vzhledem nehodím do nového grafického pojetí České televize. Asi jsem neladil a už se jim nelíbil můj obličej.
Kam jste se poděl pak?
U mě to bylo takové složitější. V roce 1991 jsem začal pracovat v rádiu Vox, v roce 1997 jsem přešel do rádia Alfa. A pak jsem po skončení tohoto rádia šel do Rádia City, kde jsme s Petrem Dvořákem společně připravovali vysílání Rádia Blaník. No a v roce 1999 jsem pak přešel do Českého rozhlasu, kde jsem doteď.
Děláte kromě rádia ještě něco jiného?
Teď občas dělám dabing, občas reklamy a namlouvám různé komentáře. A občas na mě padne i moderace.
Nebylo vám líto, že hlasatelé končí?
Mně to líto bylo, to se přiznám. Ale vzhledem k tomu, že zrovna já jsem se pak ocitl v rádiu, tak jsem ten svůj osobní hlasatelský konec nebral jako tak velkou újmu. Navíc jsem s lidmi z televize v kontaktu dodnes.
Jak jste se vyrovnával v minulosti s fanoušky?
Poznávali mě na ulici a dokonce i dlouho poté, co jsem z televize odešel. Bylo to moc hezké. Třeba na letišti v roce 2005 mi říkal u přepážky nějaký mladík, že si mě pamatuje z televize. Pamatoval si, jak jsem mu uváděl večerníčky. Je vidět, že někomu jsem v paměti utkvěl.
Popularitu jste tedy vnímal jako pozitivum?
Já jsem se naštěstí nikdy nesetkal s negativními narážkami nebo komentáři, takže pro mě to pozitivum bylo.
Máte rodinu?
Ano. Mám tři děti. Dceři Regině už je dvaadvacet a synům je třináct a šest.
Potatilo se některé z dětí?
Dcera moc hezky zpívá, ale bere to spíš jako koníček. Já jí ale fandím a myslím si, že někdy by si mohla někde veřejně zazpívat. Teď na vysoké škole se ale věnuje něčemu jinému. Prostřední syn Karel je spíš sportovní typ a hraje házenou, ale šašek to je. A ten nejmladší Tomáš? Ten se ještě vybarví.
Jak zvládaly popularitu vaše partnerky?
Já si myslím, že to vždy snášely dobře. Většinou totiž byly z podobného prostředí jako já a pohybovaly se v médiích.
Šel byste opět do stejné profese, kdybyste se teď měl rozhodovat znovu?
Klidně. Během let v televizi jsem zažil spoustu zajímavých věcí a velmi rád na to dodnes vzpomínám.
Vzpomenete si na nějaký přeřek?
Těch byla spousta. Fakt je ten, že když pak přišlo čtecí zařízení, přeřeků ubylo a písmenka už se tak nemotala. Situací s přeřeky byla spousta. A mnohokrát jsme na sebe s kolegy i vymýšleli různé kulišárny.
Dostávali jste za podobné věci pokuty?
V mých začátcích byly postihy trochu jiné, než jsou dnes. U nás to bylo třeba tak, že jsme se za trest nesměli měsíc objevit na prvním programu.
Co dělá Karel Zajíc, když zrovna nepracuje?
Já jsem hodně počítačový. Fanatik jsem už od malička. Audio a video tvorba mě moc baví. Sport se mi nějak vyhýbá. Já ho mám velmi rád, ale sport nemá rád mě. Mě míče nesnášejí. Když do něj kopnu, vždycky si letí, kam se mu zachce. Naštěstí se mi tak vyhýbají sportovní zranění. Jednou jsem se jako malý kluk jen vymlel na kole, když se mi za jízdy zlomila řidítka.
Máte nějaký sen?
Moc bych se chtěl podívat do nějakých vzdálenějších destinací. Lákal by mě Karibik nebo Madagaskar. A pracovně jsem tak spokojený, že už žádný sen nemám. Snad někdy nějaký kariérní růst. Mám radost z toho, že jsem obklopený skvělým týmem a to mi stačí. A mám takové dětské přání. K narozeninám bych chtěl dron.
A co nějaké motto?
S poctivostí nejdál dojdeš.
Co byste poradil začínajícím moderátorům?
Mluvte česky a važte si našeho jazyka. Čeština je úžasná a zvukomalebná a je škoda ji nějak kazit.
