Asi sedmdesát kilometrů severně od Paříže leží městečko Compi č gne. Dne 21. června 1940 tam přijel Adolf Hitler se svou suitou. Zastavil se u pomníku Alsaska-Lotrinska. Ale tento památník zakrývala obrovská vlajka německých ozbrojených sil. Nikdo nechtěl, aby vůdce spatřil spojenecký meč zabodnutý do schlíplého orla symbolizujícího poraženou německou říši a nápis: »Hrdinským obráncům Francie...« Potom všichni odešli na mýtinu. T am zpozoroval Hitler velký mramorový kvádr, který vyčníval metr nad zemí. Zamířili k němu a nechali si přeložit francouzský nápis. Zněl nepříjemně: »Zde se 11. listopadu 1918 zhroutila zločinná pýcha německé říše zničená svobodnými národy, které chtěla ujařmit.« »Sleduji výraz Hitlerovy tváře,« podal později svědectví slavný americký novinář W illiam Shirer. »Je nedaleko. Dalekohledem jej vidím tak zřetelně, jako by stál přímo přede mnou. V iděl jsem tu tvář mnohokrát ve velkých životních okamžicích. Ale dnes! Vyzařuje z ní posměch, vztek, nenávist, odplata, triumf.« Hitler odešel do vagonu číslo 2419 D, v němž před dvaadvaceti lety podepsali zástupci císařského Německa konec V elké války. T en vagon, kvádr i onen pomník tady stály proto, aby navěky připomínaly světu krveprolití v letech 1914-19. Místo toho se stalo Compi č gne místem, kde se V elká válka změnila v první světovou válku, protože před deseti měsíci začala světová válka v pořadí druhá. I když to tehdy ještě nikdo netušil. Nasupený Hitler, který z první světové války odešel jako bezvýznamný svobodník, se nyní jako vítěz usadil v křesle, v němž seděl v listopadu 1918 francouzský maršál Ferdinand Foche. Potom vstoupila delegace poražených vedená generálem Charlesem Huntzingerem. Hitler se pokochal ponížením Francouzů a odešel. Další jednání vedl šéf vrchního velitelství německé branné moci generál W ilhelm Keitel. Němci požadovali polovinu Francie, celé válečné loďstvo, zákaz boje Francouzů proti Německu v cizích službách, vydání všech uprchlíků. Šokovaný Huntzinger odporoval: Nejsem oprávněn podepsat takové podmínky příměří. Keitel trval na svém. Ale francouzský generál se nevzdal: německé delegaci byl v roce 1918 také povolen kontakt s Berlínem... Je to vůbec technicky možné? - chtěl vědět Keitel. Němečtí spojaři přikývli. Natáhli telefonní linky tak, aby deputace měla kontakt s francouzským vrchním velitelem generálem W eygandem v Bordeaux. Jednání mezi Compi č gne a Bordeaux pak trvala do večera a nic nevyřešila. Pokračovala ještě druhý den. T eprve navečer, když už Keitel odmítal další prodlužování, dala francouzská vláda souhlas. Bylo 18 hodin 50 minut 22. června 1940, když obě delegace podepsaly kapitulaci Francie. Začalo čtyřleté období nejhlubšího ponížení Francie.
15. července 2000
