Lukáš Bech v roli Čestmíra a v současnosti

Lukáš Bech v roli Čestmíra a v současnosti | foto: archiv České televize/Lenka Hatašová

Herectví mi zakázal doktor, říká Létající Čestmír Lukáš Bech

  • 82
Když zrovna nemá vousy, jako třeba v reklamě na pivo, diváci v něm podobu s Létajícím Čestmírem poznají. Jakmile promluví, je to už jisté. Charakteristický chraplák, jakým mluvil v oblíbeném seriálu před téměř třiceti lety, mu zůstal. A právě ten byl jednou z příčin, proč se dětská hvězda Lukáš Bech nestala hvězdou dospělou.

Poznávají lidé i po letech, že jste Létající Čestmír?
Bystřejší diváci to rozklíčují, i když přibyly vrásky, šediny a jizvy, které mám ze sportu. A můj hlas je v tom utvrdí.

Neirituje vás to označení za Čestmíra?
Teď už ne. Jsem v jiném stadiu života. Samozřejmě mám raději své vlastní jméno, oblíbil jsem si ho už odmala (smích). Ale iritovalo mě, když se denně zeptalo třeba sto lidí na stejnou věc. To je unavující. Někdy se objevily i jízlivé poznámky, ale převažují u mě pozitivní pocity. Bylo to fajn. I teď se na to mohu podívat, aniž bych se zděsil. Byl to umně vytvořený seriál.

Jak jste jako jedenáctileté dítě snášel popularitu?
Normálně. Reakce byly vyvážené. Měl jsem díky tomu jednodušší situaci v pár věcech, třeba v navazování kontaktů, ale zase mě spousta lidí odsuzovala, protože jsem se jim nelíbil v televizi. Ale umožnilo mi to vstup na věci, na které bych se asi jinak nedostal. Třeba když v roce 88 přijeli Depeche Mode.

Dalo se natáčení skloubit se školní docházkou?
Byl jsem přirozeně inteligentní, takže jsem do školy nemusel (smích). Ne, samozřejmě jsem to musel dotáhnout ve svém volném čase. Prostě jsem při škole chodil do práce. Někdy to byl boj, ale měl jsem dost energie, a když byla nasměrována správným směrem, tak to dobře dopadlo.

Lukáš Bech, Antonín Kala a Jiřina Bohdalová v seriálu Létající Čestmír

Menšíka nikdo nepřekoná

Vaše energie a drzost byla právě to, co zaujalo tvůrce seriálů a filmů. Měl jste s někým na place třeba konflikty?
Neměli jsme moc dobrý vztah s mou filmovou sestrou Ivanou Andrlovou. S tou jsme se hodně škádlili, ale jistě si nikdo nevšiml ani náznaku nějakého konfliktu na plátně, protože jsme ho profesionálně nechali mimo plac. Ale nedávno jsme se potkali a žádná zášť tam dávno není.

Kdo byl naopak vaším nejoblíbenějším hereckým kolegou?
Nejvíc lidského jsem zažil s Vladimírem Menšíkem, mým filmovým otcem. Věděli jsme, co ten druhý dělal minulý týden a jaké měl starosti. On byl jeden z mála, kdo si chtěl povídat i s dětskými herci. I když měl v té době už těžké astma a na place byla stále zdravotní sestra, byl skvělý. Myslím, že ho dlouho nikdo nepřekoná. Skvělá byla taky Zdena Hadrbolcová, ta se mnou hrávala tenis a báječná byla Bohdalka.

Lukáš Bech, Jan Kreidl, Ivana Andrlová a Ivan Vyskočil v seriálu Létající Čestmír

Lukáš Bech se s Ivanou Andrlovou setkal po letech na křtu knihy Dětství před kamerou.

Co vaši hvězdnou kariéru zastavilo?
Dostal jsem se do puberty a přešel ze základní školy na střední. Tam mi bylo ředitelstvím sděleno, že éra jako na základní škole skončila, že mě nebudou uvolňovat na natáčení. Pokud budu chodit natáčet, nebudu součástí jejich ústavu. Ještě na pár natáčeních jsem byl, ale pak to vyšumělo.

Lukáš Bech

* 27. 11. 1972

V pěti letech ho obsadila Věra Chytilová do filmu Panelstory aneb jak se rodí sídliště a rozjela jeho hvězdnou dětskou kariéru. Hrál ve filmech Rumburak, Lucie postrach ulice a dalších. Největší slávu mu ale přinesl seriál Létající Čestmír v roce 1983. Ve stejném roce hrál i v seriálu Návštěvníci. Dohromady má na kontě 19 rolí ve filmech a seriálech.

Proč jste nešel herectví studovat?
Nebylo mi to doporučeno lékařem na foniatrii vzhledem k mému hlasu. Hrozilo totiž, že o něj přijdu úplně. Lékař mi řekl, že se mám vyhnout profesím, jako je učitelství, právničina a herectví. No a já pak učil občanku a angličtinu, šel jsem na právnickou fakultu a pořád se motal kolem hraní. Takže jsem moc neposlechl.

I teď hrajete. Mohli jsme vás vidět v reklamě na pivo nebo na pojišťovnu. Nechcete se k tomu vrátit?
Je hodně herců, kteří to vystudovali. A já jim nechci brát práci. Občas se někde objevím, když jim vyhovuje můj typ. Ale jinak se kolem natáčení motám z té druhé strany.

Jste manažer lokací. Co tato práce obnáší?
Vybírám lokace pro filmy, reklamy nebo klipy. Člověk se musí dobře vyznat v dané oblasti. Něco jako londýnský taxikář. Musím vědět i o dopravě a logistickém řešení. Vědět, jak tam přesuneme štáb, techniku, lidi a rekvizity. Člověk se občas dostane na místa, kam se to smrtelníkovi málokdy poštěstí, jako je třeba balzamovací místnost, kde dělali Klementa Gottwalda, nebo zvonice chrámu svatého Mikuláše. Ale používám ta místa tak, abych se tam mohl zase vrátit.

Lukáš Bech

Teď plánujete jeden návrat, a to přímo k Čestmírovi. O co jde?
Až nedávno jsem zjistil, jak moc byl seriál populární v zahraničí, a to nejen v Německu, pro které jsme ho natáčeli. Znají ho v Rusku, Polsku, Mongolsku i na Kubě. Děti ve Vietnamu na tom vyrůstaly. Kluci tam vypadli jako nabobové, protože se stříhali na Čestmíra. Asi víte, jaký jsem měl tehdy účes. Seriál vysílala i čínská televize. Jen nevím, jestli s titulky, nebo to nadabovali. Chtěl bych zmapovat, co je na tom bavilo a proč je to v zahraničí tak upoutalo.