Kdosi neznámý zplanýroval Zdeňkovi Formanovi, soukromému zemědělci od Znojma, zatím nezjištěnou chemikálií pole s okurkami. Pan Forman má začít splácet dvacetimilionový úvěr, na jehož umoření mělo právě tohle šestnáctihektarové pole vydělat. Jenže neví, jestli herbicid, který mu zlikvidoval všechny okurky, neotrávil půdu natolik, že teď bude několik let jalová. Zatím si myslí, že ten, kdo to udělal, nebude daleko. Usíná s vědomím, že někde blízko sebe má nepřítele, který mu jde po krku.
Kdo by čekal zhrouceného soukromníčka v záplatovaném baráčku na okraji vísky, pletl by se. "Tu chemickou válku nějak přežijeme," říká s patrnou rozmrzelostí v hlase šestapadesátiletý muž. Chodí sice v pracovních kalhotách, zato v pěkné kanceláři na dvoře hezky zrekonstruovaného domku v Nových Bránicích. Nikdy nepracoval jinde než na poli. Lépe řečeno, nikdy neměl na starosti nic jiného než pole a lidi, kteří je obdělávali. Za socialistického družstevničení dělal vedoucího rostlinné výroby a po revoluci byl tři roky i šéfem Agrární komory pro Brno-město a Brno-venkov. "Začít hospodařit sám jsem se rozhodl v roce 1991. Vzal jsem si zpět od družstva pozemky naší rodiny. Nadělalo to tehdy dost řečí, jako že chci rozbít družstvo a tak. Lidi mi taky pořád koukali pod ruce, a když se něco nepovedlo, někteří z toho měli nepokrytou radost," vzpomíná na své farmářské začátky. Nutně musel po celá léta cítit v zádech oči lidí nejen z Nových Bránic, ale i z okolních vesnic. S řadou z nich dříve pracoval v JZD a mnohé už krátce po revoluci začal sám zaměstnávat. Nebyly prý to pohledy vždy dvakrát přátelské.
Sousedská závist jako důvod činu?
"To víte, že si o něm lidi na vsi hodně povídají," potvrzuje před místním úřadem, hospodou a hasičárnou v jediné budově jedna z vesničanek. Nemá sice stylový šátek na babku, zato ochotně pohovoří o komkoliv. A pan Forman, to je sousto: "To víte, lidi si u něj v sezoně třeba i dost vydělali, ale žádný neřekne: To je dobrák, že mi tak pěkně platí. Lidi vezmou peníze, poděkujou a hned špekulujou - když mně dal tolik, kolik na tom asi vydělá on? Určitě balík..." A když si syn pana Formana, který je v podniku otcovou pravou rukou, koupil za víc než půl milionu korun nové auto a měsíc nato ho skoro celé rozbil, chlapi v hospodě to prý slavili a poroučeli rundy kořalky. "To víte, lidi. Záviděj. A tak nějak to bude i s těma okurkama," uvažuje vesničanka. O tom, kdo okurky zlikvidoval, nechce Zdeněk Forman příliš mluvit. Případ šetří policie, odborníci zkoumají vzorky herbicidu, všechno by zatím byly jen spekulace. "Prvních pár nocí jsem samozřejmě myslel i na to, kdo by to mohl být. Moc jsem toho nenaspal, ale o to víc jsem přemýšlel. Něco takového nespáchá člověk, který s hlínou pracuje, zemědělec tohle prostě neudělá," říká a víc dodávat nejde. Po chvíli uvažování jen přidá: "Ten někdo musel vědět, jaký jed koupit. Kam ho nalít, jak ředit. A taky na to musel mít peníze, v tomhle množství to jsou desetitisíce."
Okurky jsou pryč, ale nevzdám to
Ve vzduchu visí kardinální otázka: Proč? Konfliktů si pan Forman zřejmě užil dost. Po vesnici se mluví o jeho působení v družstvu, které nakonec ekonomicky padlo. "Tam bych kořeny nějaké msty nehledal," zavrhuje jednu možnou stopu sám poškozený. A co působení v agrární komoře? Nebo možná některý z bývalých obchodních partnerů? Dříve Formanovi chovali ve velkém prasata. Tisíc jich měli. "Pořád to šlo pěkně, až začaly chodit signály, že se obchod s vepřovým bude horšit, tak jsme to prodali. To víte, ten, kdo v tu dobu kupoval, asi dělal chybu..." Ať už byly motivy jakékoliv, Zdeněk Forman tvrdí, že on se otrávit nenechá a farmaření určitě nezabalí. "Na socialismu bylo hrozně deprimující, že nebyla možnost pořádně modernizovat. To byly jen pořád samé kvóty. Ale takhle, když se každá práce udělá pořádně, když to k něčemu vypadá, dostaví se i ekonomický efekt. A co je důležité - člověka to pak taky baví." Důkazem blahodárného působení společenské změny je prý jeho zdraví. Dlouho marodil se zády, půl roku ležel pomalu bez hnutí. "Ale co podnikám, jsem úplně bez problému," libuje si farmář. Chemický atak je sice hodně nepříjemnou ranou do ekonomiky podniku, nikdo z rodiny Formanů si však nepřipouští, že by to měla být rána osudná. Přestože supermoderní "okurkářská" technologie, závlahový systém i sazenice extra šlechtěných "popínavých" okurek byly na dluh a banka má v zástavě mimo jiné i jejich pěkný domek s jedinou půdní vestavbou v Nových Bránicích.
Banka snad počká, doufá farmář
"Doufám, že nám banka vyjde vstříc a odloží splátky," mluví o budoucnosti Zdeněk Forman. Ačkoli ještě pořád nemá výsledky expertizy půdy, která má ukázat, na jak dlouho bude pole nepoužitelné, považuje celou štrapáci s uschlými okurkami jen za zdržení. "Tenhle rok je totálně ztracený, ale není to úplně v kopru. Teď nás musí podržet víno," říká s vědomím, že farma Forman není jen 16 hektarů okurek, ale také 45 hektarů vinic. Ostatně původní plán otce se synem zněl: okurky jen na tři roky a potom víno. Cílem inženýra Formana je mít nejméně stovku hektarů vlastních vinic. Když se dnes Zdeňka Formana někdo zeptá, co teď bude dělat, odpovídá: Dělat!
Kdo by čekal zhrouceného soukromníčka v záplatovaném baráčku na okraji vísky, pletl by se. "Tu chemickou válku nějak přežijeme," říká s patrnou rozmrzelostí v hlase šestapadesátiletý muž. Chodí sice v pracovních kalhotách, zato v pěkné kanceláři na dvoře hezky zrekonstruovaného domku v Nových Bránicích. Nikdy nepracoval jinde než na poli. Lépe řečeno, nikdy neměl na starosti nic jiného než pole a lidi, kteří je obdělávali. Za socialistického družstevničení dělal vedoucího rostlinné výroby a po revoluci byl tři roky i šéfem Agrární komory pro Brno-město a Brno-venkov. "Začít hospodařit sám jsem se rozhodl v roce 1991. Vzal jsem si zpět od družstva pozemky naší rodiny. Nadělalo to tehdy dost řečí, jako že chci rozbít družstvo a tak. Lidi mi taky pořád koukali pod ruce, a když se něco nepovedlo, někteří z toho měli nepokrytou radost," vzpomíná na své farmářské začátky. Nutně musel po celá léta cítit v zádech oči lidí nejen z Nových Bránic, ale i z okolních vesnic. S řadou z nich dříve pracoval v JZD a mnohé už krátce po revoluci začal sám zaměstnávat. Nebyly prý to pohledy vždy dvakrát přátelské.
Sousedská závist jako důvod činu?
"To víte, že si o něm lidi na vsi hodně povídají," potvrzuje před místním úřadem, hospodou a hasičárnou v jediné budově jedna z vesničanek. Nemá sice stylový šátek na babku, zato ochotně pohovoří o komkoliv. A pan Forman, to je sousto: "To víte, lidi si u něj v sezoně třeba i dost vydělali, ale žádný neřekne: To je dobrák, že mi tak pěkně platí. Lidi vezmou peníze, poděkujou a hned špekulujou - když mně dal tolik, kolik na tom asi vydělá on? Určitě balík..." A když si syn pana Formana, který je v podniku otcovou pravou rukou, koupil za víc než půl milionu korun nové auto a měsíc nato ho skoro celé rozbil, chlapi v hospodě to prý slavili a poroučeli rundy kořalky. "To víte, lidi. Záviděj. A tak nějak to bude i s těma okurkama," uvažuje vesničanka. O tom, kdo okurky zlikvidoval, nechce Zdeněk Forman příliš mluvit. Případ šetří policie, odborníci zkoumají vzorky herbicidu, všechno by zatím byly jen spekulace. "Prvních pár nocí jsem samozřejmě myslel i na to, kdo by to mohl být. Moc jsem toho nenaspal, ale o to víc jsem přemýšlel. Něco takového nespáchá člověk, který s hlínou pracuje, zemědělec tohle prostě neudělá," říká a víc dodávat nejde. Po chvíli uvažování jen přidá: "Ten někdo musel vědět, jaký jed koupit. Kam ho nalít, jak ředit. A taky na to musel mít peníze, v tomhle množství to jsou desetitisíce."
Okurky jsou pryč, ale nevzdám to
Ve vzduchu visí kardinální otázka: Proč? Konfliktů si pan Forman zřejmě užil dost. Po vesnici se mluví o jeho působení v družstvu, které nakonec ekonomicky padlo. "Tam bych kořeny nějaké msty nehledal," zavrhuje jednu možnou stopu sám poškozený. A co působení v agrární komoře? Nebo možná některý z bývalých obchodních partnerů? Dříve Formanovi chovali ve velkém prasata. Tisíc jich měli. "Pořád to šlo pěkně, až začaly chodit signály, že se obchod s vepřovým bude horšit, tak jsme to prodali. To víte, ten, kdo v tu dobu kupoval, asi dělal chybu..." Ať už byly motivy jakékoliv, Zdeněk Forman tvrdí, že on se otrávit nenechá a farmaření určitě nezabalí. "Na socialismu bylo hrozně deprimující, že nebyla možnost pořádně modernizovat. To byly jen pořád samé kvóty. Ale takhle, když se každá práce udělá pořádně, když to k něčemu vypadá, dostaví se i ekonomický efekt. A co je důležité - člověka to pak taky baví." Důkazem blahodárného působení společenské změny je prý jeho zdraví. Dlouho marodil se zády, půl roku ležel pomalu bez hnutí. "Ale co podnikám, jsem úplně bez problému," libuje si farmář. Chemický atak je sice hodně nepříjemnou ranou do ekonomiky podniku, nikdo z rodiny Formanů si však nepřipouští, že by to měla být rána osudná. Přestože supermoderní "okurkářská" technologie, závlahový systém i sazenice extra šlechtěných "popínavých" okurek byly na dluh a banka má v zástavě mimo jiné i jejich pěkný domek s jedinou půdní vestavbou v Nových Bránicích.
Banka snad počká, doufá farmář
"Doufám, že nám banka vyjde vstříc a odloží splátky," mluví o budoucnosti Zdeněk Forman. Ačkoli ještě pořád nemá výsledky expertizy půdy, která má ukázat, na jak dlouho bude pole nepoužitelné, považuje celou štrapáci s uschlými okurkami jen za zdržení. "Tenhle rok je totálně ztracený, ale není to úplně v kopru. Teď nás musí podržet víno," říká s vědomím, že farma Forman není jen 16 hektarů okurek, ale také 45 hektarů vinic. Ostatně původní plán otce se synem zněl: okurky jen na tři roky a potom víno. Cílem inženýra Formana je mít nejméně stovku hektarů vlastních vinic. Když se dnes Zdeňka Formana někdo zeptá, co teď bude dělat, odpovídá: Dělat!
