Revmatoidní artridita (progresivní polyartritida) je chronické onemocnění, při kterém vzniká zánět a poškození chrupavek a zároveň vazivových tkání v okolí kloubu. U této nemoci imunitní systém napadá vlastní klouby, včetně okolních tkání a dochází k tzv. autoimunitní reakci. |
V pořadu 13. komnata jste nedávno poprvé přiznala, že trpíte vážnou nemocí. Jaké to je, když člověk předloží veřejnosti svůj příběh, který do té doby znali jen ti nejbližší?
Není to jednoduché, málokdo rád mluví o chorobách a zdravotních problémech. Zejména my, co stojíme před diváky na jevišti, chceme působit energicky a zdravě, jinak riskujeme, že si nás příště nikdo neobjedná nebo že diváci nepřijdou.
Co rozhodlo, že jste se odhodlala promluvit?
Určitě fakt, že jsem svoji nemoc překonala, že nejsem na vozíku, na němž jsem být měla. I když se sice neobejdu bez léků, na nohy jsem se postavila a řekla si, že to třeba pomůže někomu dalšímu, kdo je možná v podobné situaci, v jaké jsem tehdy před lety byla já sama.
Sama říkáte, že do života vás vrátila vaše profese. Vy jste zpívala i během nemoci?
Ano, koncertovala jsem i tehdy, když jsem byla hospitalizovaná, kolegové mi pomohli dostat se na jeviště, na nohou jsem měla dřeváky, abych byla stabilní, bolesti jsem samozřejmě měla, ale jak jsem stoupla k mikrofonu a začala zpívat, na chvíli všechno zlé zmizelo a bylo mi dobře. Pak jsem se zase odpotácela z pódia a vrátila se na nemocniční lůžko.
Odborníci tvrdí, že s vaším výjimečným hlasem jste mohla udělat větší kariéru, ale vy jste zůstala věrná country. To ji máte tak ráda?
Mám ráda lidi, k nimž patřím a oni patří ke mně. Byla jsem mladá holka, když jsem se s touhle muzikou setkala, a osud mi to zrežíroval tak, že jsem se dala dohromady - spolu s mým tehdejším manželem - s vynikajícím muzikantem a skladatelem Tony Linhartem, kapelníkem Pacifiku, který mi složil nádherné písničky. Navíc jsem si v kapele našla kamarády na celý život. A od takových lidí se neodchází.
|