* Vzpomenete si, co jste po nominačním večeru Českého lva řekl o moderování?
Ne, ani ne.
* Že vás nebaví.
No nebaví. A proč ho tedy dělám?
* Přesně tak. Proč?
Protože, když se podívám na daňové přiznání, je to nezanedbatelná část mých příjmů. Když to například srovnám s divadlem.
* Máte nějaký cíl? Chcete překonat Halinu Pawlowskou? Jana Krause?
Mým jediným cílem je, aby to dopadlo jakžtakž. Aby na dcery, když přijdou do školy, někdo neudělal kyselý obličej: "Tak jsem to včera viděl, s tím tvým tátou."
* Existuje host, ze kterého byste byl nervózní?
Budou to lidi, o kterých vím, že jsou vzdělanější. Na co bych si ještě troufl, je třeba Michal Viewegh. Je tisíckrát zatracovaný, ale teď jsem viděl Román pro ženy a scénář mě mile překvapil. Je vypointovaný a odsejpá. Na druhou stranu, třeba Václav Klaus by mě utřel velmi rychle.
* Radši byste si pozval Václava Havla?
Samozřejmě, samozřejmě. V jakékoliv Klausově odpovědi bych se ztratil. Udělal by smyčku z nějaké teze, řekl by "nelze nevidět", už by tam byly dva zápory a já bych mohl leda tak utéct nebo říct, že si dáme písničku.
* Kde se vzala ta nedůvěra k němu?
Po nějakém sloupku do Lidových novin mě nazval sociálním demagogem. Tohle mám po mámě a straním spíš těm, kteří nemají dostatek štěstí. Proto mě štve, když policajti kontrolují nebožáka ve škodovce, zatímco vedle jede obrovský stříbrný jeep a porušuje všechna pravidla. Mám pocit, že Klaus se pro samé velké cíle těmihle drobnostmi nezabývá. I když teď, jako prezident, trochu změnil aranžmá.
* Zkuste říkat, jaká první otázka by vás napadla pro následující hosty. Jiří Paroubek, předseda vlády.
Jestli zásah policie na CzechTeku nebyl příliš okatou demonstrací radikálního a jasného řešení problému. "Takhle to budeme řešit všechno, věcně, bez řečí."
* Sámer Issa, zpěvák.
Jestli má úhel držení mikrofonu souvislost s věkem interpreta, protože ho drží vždycky ztopořeně vzhůru. Nevím, jestli se chytá i v rozkroku, moc ho neznám. Sámer je možná takový sezonní typ.
* Iveta Bartošová, zpěvačka.
Jestli chce dosáhnout mety Simonové Yvetty. Věčné krásná, věčně sošná. Zdá se mi, že je taková makropulózní, nestárnoucí.
* Petr Novotný, bavič.
Jestli náhodou nezná nějaký vtip.
Má nejstrašnější smrt - v hypermarketu!
* Byl jste šťastnější za komunismu, nebo jste dnes?
Za bolševika, ale z jiných důvodů, než že to byl bolševik. Byl jsem mladý a nenesl jsem žádnou odpovědnost. Nebyly hypermarkety, nebylo nic, hmotné statky a kariéra nehrály takovou roli jako dnes.
* Vám se nelíbí, že přijedete a na jednom místě koupíte všechno, od auta přes elektroniku, nábytek až po jídlo k večeři?
Omlouvám se, ale jsem narozen dvanáct let po konci druhé světové války. Vadí mi, že náš malý Tomík dostává tolik čínských výlisků. Jestli si mám přát nejstrašnější smrt, odehraje se v hypermarketu. Když vidím ty přetékající košíky, italské balené vody, zdánlivě ustarané muže a ženy, aby něco nezapomněli... To je triumf obžerství a maloměšťáctví. Říkám si, že bych se velmi často k anarchistům přidal.
* Copak Tomík brzo nedostane vlastní mobil?
Bude mu šest a ještě ho nemá. Ale vidím to na dcerách. Když Róze mobil ukradli, chtěl jsem koupit nějaký za pár stovek, jen abych se jí mohl dovolat. A prodavač mi říká: "Prosím vás, s tím vás dcera vyhodí! Kupte tenhle za osm tisíc." Proboha, proč mám dát osm tisíc, které by šly investovat do jazykového kurzu, za skutečný nesmysl? Že tam bude foťák? Že jí bude po displeji poskakovat animovaný imbecílek a po zásahu pípat?
* Dobrá, možná dřív neexistovaly mobily a hypermarkety, ale taky jste nemohl jet na dovolenou na Seychely jako vy nedávno...
Jo, to zavání snobismem, ale moc to nestálo. Takovou dovolenou bych doporučil každému, kdo má nějakou nemovitost. Existují internetové programy, kam zadáte informace o svém domě nebo bytě, a připojíte místo, kam chcete jet. Nám se náhodou ozvala holka, přidala fotky Indického oceánu, a tak jsme na pět týdnů odjeli na Seychely. Měli jsme k dispozici jejich dům nad mořem, auto, a oni bydleli u nás, pod lesem. Podobně teď jedeme do Berlína. Popáté.
* Kdybyste šel na natáčení televizního Silvestra, kde si na závěr každý s každým ťuká šampaňským, přetvařoval byste se, nebo byste si s někým ťukl upřímně?
Určitě by tam bylo víc nešťastníků jako já - kteří nenašli sílu vystoupit z toho báječně rozjetého vlaku showbyznysu. Smějou se, až jim z pusy kouká víc než třicet dva zubů, a přitom extra šťastní možná nejsou. Jsou lidi jako Dan Bárta, kteří si hranici zvolili sami, a těm závidím. Pak jsou ostatní, kteří dělají ústupky.
* Což jste vy.
Jistě.
* Nebo možná Milan Šteindler, kolega z Divadla Sklep. Není to od vás pokrytectví? Děláte dnes to, čemu jste se ve Sklepě od sedmdesátých let posmívali.
Ne všichni. Ale nejeden. Je jiná doba. Musíme se živit, každý, jak umí, ne vždy děláme přesně to, co chceme. A tak si někdy namlouváme: "Vždyť to není tak špatný pořad, tam půjdu." Člověk tím trochu ztrácí sám před sebou úctu a někdy skončí tak, že si hledá přátele mezi stejně postiženými kolegy, se kterými se pak ujišťuje: "Ale vždyť to bylo dobrý, jak jsi tam vtipně odpověděl."
* Takže říkáte Šteindlerovi: Vždyť to bylo dobrý, jak jsi hrál v tý Redakci.
Neviděl jsem ani jeden díl, fakt ne. Novu doma nechytáme a televizi bych nejradši vyhnal z domu. A Milan je kamarád, mám ho rád. Což samozřejmě nevylučuje, že si možná - podobně jako já - občas nedrbe hlavu.
* Bavíte se o tom někdy, v šatně?
Bavíme, ale ne vážně. Smějeme se tomu. Ale je v tom bohužel znát, že to úplně k smíchu není.
Pil jsem šestnáct piv denně
* Vašim dcerám je čtrnáct a šestnáct let. Jaká byla vaše puberta ve srovnání s jejich?
Ta naše byla čistě picí. Pivní puberta, což znamenalo se zlít a pokud možno se probudit. Dnes musí mladí dávat peníze do mobilů a na pití jim moc nezbývá.
* Jestli to tak není lepší. Vy sám jste vyléčený alkoholik - v roce 1994 jste podstoupil léčbu U Apolináře. Kdy a proč jste s pitím začal?
Právě v pubertě, ve druháku na gymnáziu. Sedm let předtím jsem vrcholově sportoval, dřel, trénoval dvakrát denně. Byla to drezúra a najednou jsem viděl zakázané ovoce: kouření a pití.
* Což se zhoršovalo a zhoršovalo.
Osm nebo deset let to bylo výtečné. Člověk zodpovídal jen sám za sebe, a když se někde opil a zůstal ležet v příkopě, mohl si leda tak říkat: "To jsem blbec, pozvracel jsem si své vzácné tuzexové džíny!" Horší to bylo, když jsem už měl partnerku a začali to tušit rodiče, hlavně máma.
* Jak vaše alkoholové období vypadalo? Snídal jste třeba rum?
Pil jsem, dokud byla hospoda otevřená. Pak jsem si nechal natočit kýbl piva, odnesl si ho domů a pil třeba do tří do rána. Ráno jsem dorazil zbytek nebo si dal lahváče.
* Takže jste pil pivo?
Především. Ve vrcholné formě čtrnáct šestnáct denně.
* Odnášely to nějak vaše dvě dcery? Když jste nastupoval na léčbu, měly teprve dva a čtyři roky.
Starší to odnášela hodně, to je dodnes moje noční můra. Bylo to v nejhorší fázi pití, kdy jsem na všechno kašlal. Když jsem ji měl na starosti, byla mi na obtíž a rušila mě svými požadavky. Štvalo mě, že chce napít nebo přebalit. Byl jsem na ni hrubý. Nevím, jestli to jde vůbec odčinit.
* Udělal jste v opilosti nějaký průšvih? Řídil jste třeba opilý?
To je další věc, při které mi zůstává rozum stát. Kdo nade mnou držel ochrannou ruku, že jsem nikdy nikoho nesrazil? Pravidelně jsem se domů vracel opilý, nic jsem si nepamatoval a ráno vidím, že je auto omlácené. Nebo jsem vezl kamarády, kteří si něco pamatovali a říkali: "Ty vole, vždyť jsi jezdil přes park." Taky jsem najížděl do stažených závor a asi nebylo daleko k momentu, abych se ráno probudil v cele předběžného zadržení a policajti mi oznámili, že jsem někoho zabil. Říkám si, jestli bych v sobě našel tolik odvahy se oběsit. S tím by přece nešlo žít.
* Když dnes slyšíte o případech, že někdo jel opilý, sebral byste mu řidičák?
Asi by měla být odlišená dvojka vína, tu bych trpěl. Ale výš by mělo být zabavení zcela bez diskusí. Okamžitě - a ty slavné bych navíc vláčel po titulních stranách.
* Asi jste tehdy nebyl moc spolehlivý herec, chodil jste například pozdě na natáčení?
Pozdě, nebo vůbec. Vzpomínám na film Špendlík na motýla, kde jsem hrál - strašně. Jednou jsem tam ani nedorazil. Nakonec mě našli někde v parku, ale protože jsem hrál Jánošíka, potřebovali mě dostat do sedla koně. Sotva mě ale pustili, spadl jsem do trávy, ležel jsem tam zlitej a smál se. Vyhodili mě, záběr natočili s kaskadérem, peníze jsem nedostal. Pití se začalo promítat do existenční roviny. Přestal jsem dostávat nabídky, docházely mi peníze, začal jsem si půjčovat.
* To už byl rok 1994.
Konec roku 1993. To už mi nezbývalo, než jít na léčení.
* Někdo vás dokopal, nebo jste šel sám od sebe?
Šel jsem se tam vlastně trošičku vyspat, osprchovat. Říkal jsem si, že za pár dní vypadnu. Partnerka mě nechtěla pouštět domů, a tak jsem neměl kde spát a potřeboval jsem nabrat sílu. Nakonec jsem zůstal, protože to probírání z notorického stavu bylo docela příjemné. Najednou jsem nebyl v hospodě, ale v parku U Apolináře. Horší pak bylo období po návratu, kdy bych býval toho panáka potřeboval.
* Za těch jedenáct let jste si vážně žádný nedal?
Vůbec, ani na Silvestra. Občas si dám nealkoholické pivo. Abych se tehdy srovnal, začal jsem psát, ale hlavně jsem musel spravovat vztahy. Maminky dcer byly právem naštvané.
* Odpustily vám?
Úplně asi ne, to ani nejde. Ale snahu snad vidí.
* Mezi herci nejsou podobné případy úplně neobvyklé, nebo ne? Jak to?
Na umělce je víc vidět. Ale nepije se jen kvůli trémě. Už dávno netočíme pět dní v týdnu osm hodin jako za bolševika, ale sedm dní v týdnu dvanáct hodin. Herci i štáb padají na hubu a potřebují si vyvětrat mozky. Taky tam jsou nešťastníci, kterým popularita nebo ješitnost rozbila manželství. Kdo by chtěl žít s někým, koho lidi očumují na ulici, s kým nemůžete vyjít do restaurace? Moje žena už toho má taky plné zuby a já se jí nedivím. Takže jsou umělci, navenek šťastní, kteří mezi záběry odbíhají na panáka.
 Tomáš Hanák - nominační večer Český lev 2004. (9.února 2005) |
 Moderátor Tomáš Hanák - nominační večer cen Český lev (9. února 2005) |
 Moderátor Tomáš Hanák a kaskadér Martin Huba - nominační večer cen Český lev (9. února 2005) |
 Moderátor Tomáš Hanák a kaskadér Martin Huba - nominační večer cen Český lev (9. února 2005) |
 Moderátor Tomáš Hanák - nominační večer cen Český lev (9. února 2005) |
 Moderátor Tomáš Hanák - nominační večer cen Český lev (9. února 2005) |
 Seriózní tvář moderátora Tomáše Hanáka - nominační večer cen Český lev (9. února 2005). |
 Manická tvář moderátora Tomáše Hanáka - nominační večer cen Český lev (9. února 2005). |
 Moderátor nominačního večera Českých lvů Tomáš Hanák odpovídá na dotazy čtenářů iDNES. (11. února 2005) |
 Tomáš Hanák |
 Tomáš Hanák představuje svou talkshow Vodopád, kde hodlá zpovídat známé osobnosti v duchu svého svérázného humoru. (2.8.2005) |
 Tomáš Hanák představuje svou talkshow Vodopád, kde hodlá zpovídat známé osobnosti v duchu svého svérázného humoru. (2.8.2005) |
