O budoucích partnerech svých dětí mívají rodiče pochopitelně idealizované představy. Ve vypjatých chvílích konfrontace je pozorují ostřížím zrakem a jaksi pozapomínají na rodinné zkazky o tom, jak strýc Stanislav na námluvách zašlápl kanára a vlastní otec převrhl láhev červeného vína rovnou do klína své užaslé budoucí tchyně alias babičky. Přesto přijde okamžik, kdy se člověk sám v podobné situaci ocitne, ba co hůř, má se v ní i osvědčit.
Do jámy lvové
Budoucí ženichové plní svou nelehkou úlohu za pomoci dvou pugétů, nastávajícím nevěstám mnohdy musí stačit přiměřené rozpaky. Jsou také na místě. Jak jinak se cítit, když v tu chvíli naplňují pasivní roli preparátů pod mikroskopem. "Jestlipak se tahle namalovaná slečinka dobře postará o mého chlapce," honí se hlavou budoucí nevěstiny tchyně. "To jsem zvědavá, jak ten chuligán moji holčičku uživí," zoufá si v duchu její matka. Obě strany se vydatně stylizují a je dobré vědět, že informace poskytované za takto extrémních podmínek neuškodí dělit dvěma. Bude-li ženich-zedník tvrdit, že je stavebním inženýrem, zadělává si na malér. O totéž si koleduje i inženýr holedbající se nadneseně svojí manuální zručností stejně jako nevěsta-švadlena, hrající si zrovna na manekýnu. Rovněž informace potenciální tchyně, která se nechá slyšet, že "náš táta se alkoholu ani nedotkne" není nutné brát úplně doslova.
"Moje maminka si při představování hrála tak trochu na dámu," vzpomíná ústecká středoškolská profesorka Tereza Loučková. "Manželovi rodiče z Moravy byli naopak tak přirození a srdeční, že jsem se v té venkovské chalupě okamžitě cítila jako doma."
Poprvé může být i naposled
Nejčastějším a zároveň snad největším úskalím, které je nucen mladý pár zdolat, jsou narážky na brzký sňatek. Dnes je celkem pravděpodobné, že není ani jedním ze dvojice na nejbližších pár let plánován, proto výkřiky typu "svatby na Karlštejně jsou tak romantické, a táta stejně potřebuje nový oblek" mohou vyděsit i jinak neohrožené.
"Rodiče mé dívky Aleny se při první společné večeři tak zabrali do plánů naší svatby, že nás ani neposlouchali," vypráví pětadvacetiletý automechanik Radek Neliba z Plzně. "Když se mi přece podařilo přerušit je a sdělit jim, že zatím spolu budeme jenom žít, vypadal jsem jako asociál. Alenina maminka uraženě odešla z pokoje a bouchla za sebou dveřmi. Trvalo řadu týdnů, než jsme si vzájemně znovu přišli na chuť."
Rovněž inkvizitorské výslechy, jak si na tom finančně stojí představovaný subjekt, popřípadě i páni rodiče, mohou rodící se křehké pouto poněkud poleptat. Nezachrání je ani trumf v podobě prohlášení, že "naše Líba dostane na ruku sto tisíc a je přihlášená v garsonce strejdy z Vysočan, který je už po třetím infarktu".
Tak co?
Až se svým potomkem zůstanete sami, těžko se vyhnete jeho dychtivé otázce: Tak co? Je dobré si ale předem ujasnit, že to není žádost o hloubkové komplexní hodnocení všech charakterových vad, které jste na vetřelci za ty dvě hodiny našli. Je to spíš úpěnlivá prosba o velkorysost. Znamená: Také jste si všimli, jak je skvělý(á), krásný(á), inteligentní a společensky kultivovaný(á)?
Vyvarujte se sarkasmů, které tolik svádějí. Neříkejte své dceři, že až si její objev nechá přišít uši k hlavě a naučí se jíst příborem, bude ozdobou každé školní besídky. Docela snadno totiž vystačíte se slůvkem milý či milá. Vždyť téměř na každém, vyjma vraha z vilnosti, lze něco kladného nalézt.
"Vytvořit si názor na budoucího zetě, mi bylo dlouho odpíráno," vypráví pražská fotografka Milena Nováková-Hrušková. "Dcera Markéta byla velmi tajnosnubná. Jednou se s ním však v době, kdy jsme byli s mužem v zaměstnání, vplížila do našeho domu. Zapomněla ovšem na ostražitou babičku, která po chvíli výstražného kašle vstoupila do jejího pokoje a tázala se: 'Kdopak je ten hoch, Markétko?' 'To je Petr, babičko,' pípla dcera. 'A proč má jenom trenýrky?' přitvrdila moje matka. Tu se do hovoru vmísil budoucí zeť a pravil: 'To abych si nezmačkal kalhoty, milostivá paní.' Než jsme to babičce stačili zatrhnout, obtelefonovala všechny své přítelkyně, aby se pochlubila, jakého má její vnučka pohotového hocha. O dceřinu ruku mě pak Petr požádal o něco později - dopisem, který začínal slovy: Já, voják základní služby, Vás tímto žádám..."
Zkušenost, ovšem nesdělitelná
"I když dobře víte, že rodičovský názor se vyplatí brát alespoň jako hlas poradní, neboť nezamilovaní dospělí vnímají jakékoli informace prizmatem jisté životní zkušenosti, důrazně rodičům radím, aby nikterak nezasahovali," konstatuje brněnský psycholog Tomáš Novák. "Naopak by měli důsledně zachovávat zdrženlivost. Pokud ovšem nezjistí, že jejich potomek nešťastně poskytl svoji náklonnost některému z různorodé společnosti 'zakázaných partnerů'".
Sem patří lidé závislí na alkoholu, drogách, notoričtí žárlivci, příživníci, lenoši, obskurní podnikatelé a těžcí psychopaté. Zpočátku se jim může podařit oklamat kdekoho, další život je však většinou nemilosrdně odhalí. Letmé náznaky "podivných sklonů" v podobě zjizvených paží či nepřiměřeně vřelého vztahu k lahvi vodky může zkušený pozorovatel vysledovat už při prvním setkání. Závěry je však třeba činit až ve chvíli, kdy si je člověk skutečně jist. I zde je třeba taktu a hlavně dobrého odhadu.
"Psychopatem totiž ještě nemusí být ten, kdo vyznává jiný životní styl nebo se věnuje sociálně přijatelné, leč pro nás obtížně pochopitelné zálibě," konstatuje doktor Novák.
Hodovací horory
První setkání, pokud je plánovanou rodinnou událostí, se jen málokdy obejde bez prostřeného stolu. Vetřelec si může být celkem jist, že tohle je první okamžik, při němž se pravděpodobně nezavděčí. Přebujelé upejpání patří v některých rodinách k atributům dokonalé výchovy, v jiných zase neomylně signalizuje příznaky neupřímné přepjatosti. Přidá-li si budoucí partner vašeho dítěte porci hodnou ruského bohatýra, bude tiše ohodnocen jako žrout, bude-li se zádumčivě rýpat v miniaturní hromádce potravy, vyslouží si nálepku frfni. Najděte však tu pravou míru v osmnácti letech, na neznámém území, v roli medvěda na řetěze. Společné stolování, při kterém plní všichni zúčastnění především poslání agentů pozorovatelů, však může být i menším utrpením, než jak je líčí filmové veselohry, stačí jen dodržet pár jednoduchých zásad.
S rodinným míšeňským servisem po babičce Amálii se raději vytaste při méně nervózních příležitostech. Třesoucí se ruce vaší stresované dcery by na něm totiž mohly napáchat nenapravitelné škody. Rovněž rozumné sestavení menu vám může ulehčit život. Jen hazardér by se v tak vypjaté situaci pouštěl do neověřených gastronomických experimentů. Vyvarujte se rovněž jídel složitých v přípravě i konzumaci třeba pro množství kostí či nutnost použít méně obvyklé jídelní příbory, pokrmů exotických a kořeněných plnými hrstmi. Křehké květině, která tolik učarovala vašemu synovi, by mohla vehnat do očí slzy, které nelze připsat dojetí. Je však třeba počítat i s dietami, vegetariánstvím či chuťovými antipatiemi.
"Dodnes mám před očima překrásný řízek, který mi před mnoha lety předložila při seznamovací večeři moje budoucí tchyně," vzpomíná Milena Nováková-Hrušková. "Byl by dokonalý, kdyby ovšem nebyl obložen miniaturními nakládanými hříbky, z jejichž slizu se mi dělalo nanic. Svedla jsem tehdy velkou bitvu se svým zažíváním."
Mezi rizikové potraviny, které mohou vzbudit odpor, rozpaky či smutné vzpomínky na školní družinu, patří například vedle hub i špenát, ryby nebo vnitřnosti. Ušetřte svého syna nutnosti pronést smutnou větu typu "Mami, Blažena ty dary moře nebude, v létě po chobotnicích strašně zvracela".
Jednoduchost a standardnost kvalitně připravených podávaných jídel prostě jen ušetří nervy vám i vašim hostům a dovolí všem věnovat se nenucené konverzaci o radostech života ve dvou.
 Ne každý nápadník se rodičům musí líbit na první pohled |
