ať už je samy dávají, nebo hledají odpověď -, ale s obvyklým repertoárem typu "leze, leze po železe" se nedá vystačit dlouho. Při úmorné cestě z dovolené pomůže zapudit nudu kolečko rébusů z vlastní hlavy. Začít můžete u věcí, které vidíte v kabině auta "Co je to: tatínek to drží v rukou, otáčí tím, a řídí tak auto," až se rozehřejete, přejít na předměty za oknem - "Staví si hnízda na komíně a všechny žáby se ho bojí..." - a nakonec vybírat třeba ze zážitků, které si vezete od moře nebo z chalupy. Až se z vás stanou hádankoví mistři, můžete si zadání trochu ztížit a zkusit rýmovat: "Spává v pařezové chaloupce pod modrobílou peřinou, a když jí, nezůstane na talíři ani kůrka - je to..." Starší a pokročilí mohou text hádanky nahradit otázkami: jeden z nich si myslí slovo a ostatní se ptají tak, aby mohl odpovídat jen ano, nebo ne. Předměty, které jsou na dohled, se dají odhalit docela rychle - ale s abstraktními pojmy, jako třeba "matematika", se zapotí školáci, a ještě víc dospělí. Hádat se ovšem dají nejen osoby, zvířata a věci, ale také činnosti. Při hře na žouželení se neznámá činnost skryje za sloveso "žouželit" a hadači se vyptávají tak, aby "žouželící" mohl odpovídat jen ano nebo ne: "Žouželíš ráno?" "Žouželíš každý den?" "A žouželíš před snídaní, nebo až po ní?" Než se doberete třeba k obyčejnému čištění zubů, urazíte dvacet nebo třicet kilometrů. Pokud ovšem řidič v zápalu hádání neztratí cestu a slovní hrátky nevystřídá hádání nad rozevřenou mapou.
28. srpna 1999
